Volby Home English

LiRA reaguje na text v Respektu

31. 5. 2004 - LiRA, Respekt

Reakce Milana Hamerského
předsedy LiRA

Vážená redakce,
reaguji na text Budoucnost českých liberálů (Respekt 23, O. Kundra).
Úplně úvodem chci říci, že mým cílem není nikoho urazit, poučovat nebo zesměšňovat. Pokusím se jen korigoval zřejmé nepřesnosti a omyly.

Především musím vyjádřit zklamání, že téma, kterému věnuji hodně času a úsilí je popsáno na základě povrchních konstrukcí, nepravdivých informací a zvýrazňování nepodstatných detailů. Mnoho hodin, které strávil autor rozhovory se členy stran se v textu smrsklo na několik nepřesných citací. Pokusím se být konkrétní, budu se držet struktury textu:

Omyl číslo 1: slabost liberálů je daná existencí více stran
Autor opakuje chybnou tezi o spásnosti jedné značky. Neříká čím např. existence LiRA a její aktivity oslabují ostatní. Tím, že LiRA vtáhla do politiky Jiřího Zlatušku? Tím, že LiRA zásadně přispěla k předběžné dohodě deseti stran (CZ, ED, KAN, LiRA, ODA, SNK, SOS, SZ, US-DEU, VPM) o spolupráci v podzimních senátních volbách 2004 (shoda ve 24 z 27 obvodu, ve 3 se bude dále vyjednávat)? Tím, že na náš návrh na zkrácení vojny (podaný senátory v čele s M.Mejstříkem) reagovala vláda zrušením vojny o dva roky dříve než by to udělala sama? Tím, že LiRA navrhla do funkce prezidenta NKÚ Bohdana Dvořáka? Tím, že LiRA financuje činnost Institutu K. H. Borovského, jediného nesocialistického politického institutu, který není propojen s ODS? Tím, že LiRA hledá způsob jak do politiky vrátit či v ní udržet osobnosti typu Jaroslavy Moserové, Hany Marvanové, Tomáše Ježka, Petra Matějů? Tím, že s kolegy z CZ a ODA nabízíme liberální projekt ELF (Evropské liberální fórum) pro budoucí efektivní spolupráci? Tím, že v okamžiku kdy se Zieleniec a Kasl prohlásili za „držitele pochodně“ a nechtěli spolupracovat, jsme netříštili síly a přistoupili k oslabené US-DEU a vytvořili společnou kandidátku do EP?
Menší strany spolupracují a nemusejí se překážet, jako např. při loňských doplňovacích volbách do Senátu v Brně a Strakonicích.

Omyl číslo 2: vymyšlené reference
LiRA, CZ, ED nejsou v průzkumech zjišťovány a proto nemohou mít 1, 1 a 5%. Autorem přiznané preference ED vychází pravděpodobně z odhadů pro volby do EP. Kdo umí posoudit jaký díl přináší SNK, kolik Zieleniec a kolik přidávají v Praze ED?

Omyl číslo 3: před rokem jsme se scházeli a byli ve shodě nad programem
O programových otázkách se na jednáních Koordinační rady ustavené formálně 11.4.2004 v Senátu (pořádala LiRA) jednalo velmi povrchně. Zaznívali nejrůznější, mnohdy neslučitelné programové body od konzervativních, přes středolevicové až po libertariánské. Některé strany nemají prakticky program, např. ED ještě nekandidovali ve volbách do PSP, US-DEU má společný program s lidovci z dob Koalice.

Omyl číslo 4: nikdo se nechce rozpustit, lpíme na značkách a funkcích předsedů
České zákony brání slučování stran tím, že neumožňují převést státní příspěvek za mandáty (poslanců, senátorů a krajských zastupitelů) na jiný subjekt (IČO). Především jsou však tři představy formy integrace: Kaslovsko-unionistická –všichni vstupte do ED (US-DEU), ELF1 integrační - strany dočasně zůstanou, do Senátu a později do sněmovny se bude kandidovat pod novou značkou, ta získá peníze a strany dožijí do konce státních příspěvků za v minulosti získané mandáty. ELF2 federální - senátní volby se „pojedou“ na nezprofanované značky CZ-ED-LiRA podle zájmu kandidátů, lidské a finanční zdroje budou integrovány, zachování stran je na jejich členech. Do voleb se půjde jako volební strana pod jedním názvem. Možná by byla předvolební spolupráce, v úvahu přicházejí Zelení a SNK.

Omyl číslo 5: předseda LiRA Hamerský je spokojen
Nic není víc vzdáleno realitě. Jsem dnes a denně frustrovaný z neschopnosti nás liberálů vytvořit podmínky pro úspěšnou liberální formaci vedle konzervativní ODS a KDU-ČSL. Částečnou a občasnou spokojenost mám jen z toho, jak LiRA při své síle aktivně, úspěšně a pozitivně ovlivňuje českou politiku.

Omyl číslo 6: liberálové se „prý“ nedohodli pro volba do EP
Za prvé, do voleb nejdou dvě liberální kandidátky. Liberálové jsou sdružení v Unii liberálních demokratů (CZ-LiRA-ODA-US-DEU), máme liberální program a směřujeme k liberálům v EP. Kandidátka SNK-ED, je složeninou známe osobnosti J.Zielence a dvou variant „nezávislých“ – celostátní SNK a pražské ED. Má všeobecný, středopravý program a míří k lidovcům v EP.
Za druhé, nedohoda je způsobena mesiášstvím J.Zielenice. Chce spasit českou pravici po údajném selhání US-DEU. Jeho postoj sdílí vedení ED. K tomu se přidalo ideové a taktické lavírování jak ED tak US-DEU mezi liberály a lidovci v EP. V ED tandem Kasl-Witzany prosadil lidovecký směr. Unionisté na poslední chvíli zjistili, že jsou liberálové. Výběr lídra kandidátky US-DEU se neobešel bez blamáže.
Za třetí, ti kdo se chtěli dohodnout kandidují spolu v ULD. Ti kdo nechtěli se utekli pod značku nezávislý.

Detaily:
Titulek se nepotkal s textem, ten pojednává o současnosti a nezmiňuje žádný ze scénářů do budoucna (viz omyl 4). Autorovi se nedaří ani jednou uvést jméno či zkratku LiRA správně, atd.

Závěrem musím o sobě prozradit, že jsem fanda Respektu od jeho počátků. Týden pro mě začíná zakoupením Respektu. Nejen proto nenabádám redakci k rozpuštění či sloučení s jiným týdeníkem (EURO, Týden, apod.) z důvodů, že si Respekt nenašel dost čtenářů (voličů), je trvale prodělečný a musí být výrazně dotován svým vydavatelem. Každý má právo na život a svoji cestu za štěstím. Přeji hodně reportáží-komentářů, které budou mít větší vztah k realitě než mnou připomínkovaný text. Přeji Respektu hodně úspěchu v jeho nesnadné, téměř veřejnoprávní službě.

**********************************************************************
Článek Respektu - 23/04, domov, strana: 5
Budoucnost českých liberálů
Zpráva o snadném rozpouštění v době internetu


Kdysi chtěl být „Tonym Blairem české pravice“ a sliboval nový politický styl. Dnes je to nerudný muž, jehož veřejné angažmá se smrsklo na nechuť k vlastní straně a propagaci internetu. Šest let politické kariéry ministra Vladimíra Mlynáře (US-DEU) ilustruje obecnější příběh zdejších liberálů: jejich počáteční zápal pro „věc“ vystřídalo podráždění a neschopnost domluvit se i spolu navzájem. Mají tedy ještě šanci zachovat si místo na slunci? A chtějí to vůbec?

Proč zrovna my
Důvod, proč se stoupencům liberálních myšlenek nedaří oslovit více voličů, se zdá jasný: na politickém kolbišti se pohybuje několik podobných stran a přetahují se vzájemně o elektorát odhadovaný sociologickými agenturami na desetinu voličstva. Na jedné straně ringu je zaklíněná Unie svobody s třemi procenty popularity, na druhém konci „pětiprocentní“ Evropští demokraté. A mezi nimi se pohybuje téměř neexistující ODA, miniaturní Cesta Změny někdejších studentských rebelů a Liberální reformní strana (LiRA) brněnského politologa Milana Hamerského.

Ještě před rokem to vypadalo, že se lídrům roztříštěnost nelíbí: scházeli se na pravidelných schůzkách a debatovali, jak výhodné a užitečné by bylo vytvořit jednu společnou a silnou liberální stranu. V programových otázkách dokázali vyjednavači najít shodu rychle. Všechna uskupení totiž podporují evropskou federaci, snížení daní, školné, deregulaci nájmů a vyšší spoluúčast na lékařské péči. Jednání ale zkrachovala na nečekané zradě: nikdo ze zúčastněných se nedokázal ve prospěch nového hnutí vzdát stranické značky a takzvaně se „rozpustit“. „Nelze se obětovat ve prospěch ostatních jako první, když nevíte, jestli se ostatní zachovají stejně,“ říká Jiří Zlatuška, senátorský zástupce LiRy. Vznik této formace dobře ilustruje příčiny zdejší liberální roztříštěnosti. „Vstoupit do nějaké existující strany jsem nechtěl – Cesta změny se hádala, ODA je mrtvá značka a jít do US? To nešlo, spoustu jejích členů znám jako velké kariéristy a s takovými lidmi nemůžu být v jedné straně,“ vysvětluje Hamerský, proč v roce 2002 založil se šesti přáteli vlastní liberální uskupení, „kde to můžeme dělat po svém“. Jeho strana má dnes jednoprocentní podporu a zakladatel je spokojen. „Nikdy jsme neslevili ze svých programových hodnot, a můžeme se proto do budoucna pokusit o rehabilitaci pravicové politiky,“ říká Hamerský.

Představitelé Cesty změny (1 % preferencí) motivy svého lpění na značce nevysvětlují: „Nemělo by to cenu, napíšete si pak stejně, co chcete,“ říká jeden ze zakladatelů strany Jan Brož. Zato Evropští demokraté a Unie svobody mají jasno. „Je hlavně na ostatních, aby ukázali, jak vážně myslí svoji vůli vytvořit jeden silný blok. My jim k tomu nabízíme přístav, velmi dobré jméno a charismatické vůdce,“ říká místopředseda Evropských demokratů Martin Kroh. „Rádi bychom vyhráli nadcházející volby, abychom mohli do budoucna udávat tón a umožnit ostatním, aby se kolem nás semkli ve sjednocené straně,“ říká jeho unionistický protějšek Jan Hadrava. „Dokud není jasné, že jsme prohráli, není možné se vzdávat identity ve prospěch společného hnutí.“ Podobné důvody ukončily i myšlenku společné eurokandidátky – nikdo ze zúčastněných se nechtěl vzdát práva dosadit na přední místa členy ze svých řad. Proto jdou do voleb liberální kandidátky dvě, jedna Evropských demokratů, druhá pod vedením Unie svobody.

Pan ministr nemá čas
Jestliže dnes klíčoví politici vládní US-DEU nedokáží najít vůli k ústupkům v jednání s ideovými partnery, v kabinetu schopnost kompromisu demonstrují velmi silně. Neprotestují proti podezřelým korupčnickým projektům Špidlovy vlády – namátkou vybráno od gripenů přes „leteckou“ trafiku pro exministra Tvrdíka až po bezmála miliardovou zakázku na vznik zemědělské platební agentury bez soutěže. A tiše jsou, i co se týče politických nápadů či inspirace. Zjistit proč není snadné. Špičky US-DEU se stáhly z očí veřejnosti a na otázky jí odpovídají s krajní neochotou. „Pan ministr je časově vytížen,“ zamítá Mlynářova mluvčí Klára Volná možnost osobního kontaktu, třeba i přes telefon. „A co se týká současné politiky Unie svobody, tak tu pan ministr nechce obhajovat, protože s ní nesouhlasí.“ Proč je tedy za unii ve vládě a s čím konkrétně nesouhlasí, nechává ministr Mlynář bez odpovědi. Stejně tak nevysvětlil předseda unie Petr Mareš, proč si strana vlastně v kabinetu drží kritického telekomunikačního manažera a nepovolá místo něho raději loajálního a zapáleného politika. (Mlynářova nedávná prohra s ministrem vnitra Grossem v souboji o šéfa Eurotelu přitom ukazuje, že když jde do tuhého, je povznesený osamělec ve vládě k ničemu i v technokratických otázkách.)

Navzdory všemu výše uvedenému je poslanecký klub US-DEU se svými ministerskými reprezentanty spokojen. „Nám své postoje vysvětlují a to nám stačí. Aby dělali tiskové konference kvůli Tvrdíkovi nebo špatné zakázce, to bych považoval za svého druhu teatrální gesta,“ říká šéf unionistických poslanců Karel Kühnl. Plán, jak voliče přesvědčit o svých vizích a dostat se víc do jejich pozornosti, unie zatím nechystá, přestože současné preference představují v kariéře strany historické minimum. „Ano, průzkumy mě velmi znepokojují, to určitě,“ říká Kühnl. „Ale eurovolby pro nás nejsou ty nejvíc rozhodující, takže se na novou strategii toho, proč tu jsme a co představujeme, soustředíme před parlamentními volbami. Ty jsou pro nás klíčové.“
bazary recenze, recenze autobazarů, autobazary, hodnocení autobazarů, recenze bazarů