Volby Home English

Otevřený dopis premiérovi

20. 9. 2004 - LiRA

JUDr. Stanislav Gross
předseda vlády


Vážený pane premiére,

pravděpodobně nejsem zdaleka sám, kdo se znepokojením sleduje informace o záměru současné vlády ČR prosadit přijetí novely stavebního zákona, kterou má být za účelem usnadnění řízení o vyvlastnění definován „veřejný zájem“ tak, že v určitých v zákoně vypočtených případech se má o veřejný zájem jednat vždy, bez ohledu na okolnosti. Podle dostupných údajů mají být takto paušalizovaným veřejným zájmem vždy:

- veřejně prospěšné stavby a infrastruktura k nim: silnice, dálnice, železnice, vodní cesty včetně přehrad, letiště, čističky, kanalizace, trafostanice, energetické a telekomunikační vedení, vodovody a podobně
- stavby a opatření k zajištění bezpečnosti státu
- ochrana životního prostředí: snižování ohrožení území povodněmi a jinými přírodními katastrofami, založení parků a ploch veřejné zeleně
- vyhlášení ochranného pásma nebo chráněného území
- asanace (ozdravěni) území
- zajištění přístupu nebo příjezdu k pozemku nebo stavbě
- vytvoření průmyslových zón pro strategické investory celostátního významu.

Jak vyplývá z mezinárodních smluv, které jsou pro ČR závazné, jakož i z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

V demokratických zemích s vyspělým právním řádem vždy platilo, že nezbytnou podmínkou pro vyvlastnění, které je nejzávažnějším zásahem veřejné (a zejména státní) moci do ústavně zaručeného práva na ochranu soukromého vlastnictví, je mimořádné použití tohoto institutu, a to jen za situace, kdy neexistuje žádná jiná možnost (subsidiarita vyvlastnění) a vždy jen v nejnutnějším rozsahu (přiměřenost vyvlastnění).

Mezi soudnými a demokraticky smýšlejícími lidmi asi není sporu o tom, že zakotvení pevné a neměnné definice „veřejného zájmu“ v zákoně je v přímém protikladu k obecně uznávanému principu vyvlastnění jako mimořádného prostředku, který má své místo jen tam, kde (v daném místě a čase) skutečně existuje konkrétní veřejný zájem a kde nelze postupovat jinak, méně radikálněji. Např. nepostačuje-li pro zajištění přístupu k pozemku nucené zřízení věcného břemene, nelze-li zvolit jinou, méně ekologicky i jinak problematickou variantu trasy dálnice atd.

Vámi zamýšlená definice „veřejného zájmu“ by sice zjednodušila postup orgánů veřejné moci při vyvlastňování nemovitostí v soukromém vlastnictví, avšak svým příliš rozsáhlým pojetím „veřejného zájmu“ by se veřejná moc vůbec nemusela ohlížet na to, zda se v konkrétním případě skutečně nedalo jednat jinak. Za zavedením pevné definice „veřejného zájmu“ také stojí neskrývaná snaha vlády ČR omezit soudní přezkoumávání oprávněnosti vyvlastnění tak, že napříště už nebude existenci „veřejného zájmu“ a přípustnost vyvlastnění v daném případě zkoumat nezávislý soud, ale jednou provždy a bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem ji paušálně umožní stavební zákon. Bez jakéhokoliv přehánění dodávám, že přijetím takového zákona by došlo k vážnému ohrožení a narušení ústavně zaručených práv soukromých vlastníků, přičemž uvedený zákon by byl nutně neústavní a nedemokratický.

Jak můžete např. dopředu vědět, že založení parku ve městě (jako náhodou právě na pozemku, který muselo město vydat v restituci oprávněnému vlastníkovi!) je opravdu ve veřejném zájmu? A čí to má být veřejný zájem? Navrhovaná novela stavebního zákona nahrává hlasům, že se jedná o zájem několika lidí, kteří zrovna disponují křehkou většinou v poslanecké sněmovně. Tito lidé (bez ohledu na to, k jaké politické straně t.č. patří) nemají právo autoritativně určovat, co bude „veřejným zájmem“ a co bude moci být vyvlastněno. Jedinou možnou cestou, která nebude neústavní a neuvede nás znovu do pekel mocenské zvůle v podobě návratu k nekontrolovatelnému komunistickému znárodňování, je zmíněný ostudný návrh novely stavebního zákona týkající se vyvlastnění co nejrychleji stáhnout. A to dříve než bude muset zasáhnout Ústavní soud ČR, a pokud ten selže, tak dříve než budou občané ČR nuceni využít práva na odpor podle čl. 23 Listiny základních práv a svobod.

S pozdravem
V Hradci Králové dne 20.9.2004
Mgr. Jaroslav Červenka, právník
„Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich