Volby Home English

Blisty: Informace z druhé ligy

23. 3. 2005 - Jiří Karban - Blisty

Nemám koho volit. Mezi tuzemským obyvatelstvem rozšířená věta. Zkouším si ji přeložit a mám obavu, že člověk, který ji často vyslovuje, chce nejspíš sdělit, že ho příliš neuspokojuje nabídka politických seskupení zastoupených v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR - nějak si nemůže vybrat mezi ČSSD, ODS, KSČM, KDU-ČSL a US-DEU. Tentýž člověk zároveň žije v beznadějném přesvědčení, že politické dějiny budou vytvářet pouze lidé pod zmíněnými značkami. Jak na tohle přišel? Možná to někde slyšel nebo četl. Vy také?

Trvanlivost chabé nabídky prodlužují zveřejňované průzkumy volebních preferencí. Jen občas se občané dozvídají, že existuje i něco jiného než jmenovaná pětka.

Stalo se totiž zvykem psát a říkat, že to, co se vyskytuje pod pětiprocentní hranicí (opravňující ke vstupu do poslanecké sněmovny) spadá do kategorie pidistrana. Pohrdlivé označení se týká dlouhého seznamu bezmála stovky politických stran a hnutí. Kdo nevěří v jejich úředně registrovanou existenci, nechť se laskavě podívá na stránky ministerstva vnitra. Otázka je, jakou činnost tyto spolky ve skutečnosti vyvíjejí. Pokud v každé buňce nemáte agenta, pravdy se nedoberete.

Mediálně je to jednodušší, takzvaná druhá liga je téměř mrtvá. Zatímco sportovní žurnalisté pravidelně a s viditelným profesionálním zaujetím informují o dění v nižších soutěžích, jejich kolegové mající na starosti politiku si všímají především prvoligové scény.

Všimli jste si, jak úspěšně se šíří mýtus, že parlamentních stran je pouze pět? Buhvíproč se zapomíná na zastoupení „druhé ligy„ v horní parlamentní komoře. Pro osvěžení paměti tedy vkládám seznam senátorek a senátorů zvolených pod vlajkami „méně známých„ stran a hnutí:

SNK:Václava Domšová, Josef Novotný, Igor Petrov
Nezávislí: Jitka Seitlová, Liana Janáčková
CZ (Cesta změny): Martin Mejstřík
ED (Evropští demokraté): Jan Horník
SZ (Strana zelených): Jaromír Štětina
ODA (Občanská demokratická aliance): Karel Schwarzenberg
LiRA (Liberální reformní strana): Jiří Zlatuška
HNHRM (Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj měst a obcí): Josef Zoser

Z toho vyplývá, že v obou parlamentních komorách má své zástupce celkem třináct stran a hnutí. Překvapivé? Pro většinu lidí zřejmě ano. Jak je ovšem možné, že senátní osmička je na rozdíl od sněmovní pětky mediálně neprůbojná? Mají vůbec osobnosti zvolené za „druholigové týmy„ do Senátu snahu pomáhat výše uvedeným značkám? Nebo hrají jen na sebe - prezentují se jako nezávislí? Pokud tomu tak je, vadí to představitelům těchto stran a hnutí?

Proč se o tom nepíše v novinách? Je druholigová politická scéna opravdu tak nezajímavá? Přináší nějaké alternativní modely pro fungování společnosti? Jaký je voličský potenciál všech nezávislých sdružení? Kdo je ovládá? Kdyby došlo k jejich spojení, stačilo by to na zisk několika poslaneckých křesel? Jak se vyvíjí vztah SNK a ED, jejichž společný projekt překvapil v loňských eurovolbách? Vyroste ODS nějaký nový liberálně-konzervativní konkurent? Co má Strana zelených programově společného se socialisty a komunisty? Za jakých okolností může zabodovat například u prvovoličů? Jaké šance mají nacionalisté? Může z mimoparlamentních vod vyplout nějaký žralok?

Proč ti, kteří by na tyto otázky mohli fundovaně a srozumitelně odpovídat, mlčí? Anebo nejsou dostatečně tázáni?

Co hledat za dlouhodobou mediální přezíravostí? V lepším případě lenost. A v horším? Něco propracovaného, řekněme strategického! Že by obava z větší pestrosti? Daleko od reality možná nejsou ani některé pověsti z pražských kaváren, kde se dozvíte cosi o vazbách mezi známými politickými partami a lidmi, kteří mají možnost zásadním způsobem ovlivňovat voličský vkus.

Jak se tomu bránit?
Chce to zkrátka čtenářskou ostražitost, abyste rozpoznali, jestli k vám hovoří nezávislý pozorovatel politické scény nebo dobře maskovaný propagandista. Ten druhý vám asi nic objevného neprozradí. Zato zcela jistě poradí, koho volit.
„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich