Volby Home English

HN, Joch: Drogy - západní ano

9. 4. 2005 - HN

Když byl senátor John McCain kdysi dotázán, jaký je jeho postoj k drogám, řekl, že si vzal stranou svého čtrnáctiletého syna a sdělil mu: Chlapče, pokud zjistím, že bereš drogy, tak tě zmlátím, že tě bude jen pár palců dělit od smrti. V nemocnici strávíš měsíce.
To je správná konzervativní politika ke drogám: je záležitostí primárně rodičovské odpovědnosti, nikoli státních zákazů. Naše státní protidrogová politika nefunguje. Drogy jsou všude a mládeži volně k dispozici.

Válku proti drogám prohráváme. Mohli bychom ji vyhrát, kdybychom ji vedli drasticky a brutálně - jako Saúdská Arábie.
Cenou za to by však bylo vytvoření policejního státu a ztráta našich svobod. To je cena, již nejsem ochoten zaplatit. Preferuji svobodu, i když jejím důsledkem bude, že část hloupé mládeže si drogami zkazí život. Mohou pak sloužit jako odstrašující příklad mládeži rozumné.


Tradiční droga
Můj osobní názor na drogy? Ty v západní civilizaci tradiční, alkohol a tabák, jsou (v rozumné míře) dobré, zatímco drogy ostatní, ty východní jako marihuana, hašiš, opium atd., jsou trapné.

Každá vyvážená civilizace má svou tradiční drogu. Ve společnostech, jež ji nemají, frustrovaným jedincům zbývají jen dvě možnosti: sebevražda nebo fanatismus (případ mnohých v islámské civilizaci).

Alkohol je tradiční drogou západní civilizace a je látkou nesmírného kouzla. Alkohol je integrální součástí zábavy, přátelství (kolik družných konverzací jen jím bylo usnadněno...), lásky (kolika intimním chvílím svádění dopomohl alkohol...) a bitvy ("víno na kuráž a pomilovat markytánku...").

Lze uvést mnoho známek civilizace, ale jednou z nich rozhodně je víno. Hranice vinařských oblastí jsou hranicemi civilizace. Lidé, kteří vyrábějí a pijí víno, jsou civilizovaní. Alkohol je nejen tradicí, ale i symbolem západní civilizace. Tedy té civilizace, která si cení jednotlivce a dospěla k ideálu jeho osobní a politické svobody.

Drogy jako marihuana či opium jsou na druhou stranu symbolem východních civilizací, jež si jednotlivce neváží a dospěly vždy jen k despotismu. Jak může někdo dávat přednost symbolům těchto úpadkových civilizací?

Poslední požitek
Ač nekuřák, na svobodě svých kuřáckých přátel v mé přítomnosti kouřit tabák a mít z něho požitek trvám. Že kouření škodí zdraví? Cílem přece není žít tak dlouho, jak je to jen možné, nýbrž cílem je prožít mravně kvalitní život. Pokud jsem za svůj život pomohl trpícím, přispěl ke svobodě znevolněných, zahrnul láskou a péčí milovanou osobu, prožil jsem život lépe, ačkoli zemřel mlád, než pokud jsem život promrhal v neřestech, banalitami a hloupostmi, a zemřel stár jako Metuzalém.

Cigareta kuřákovi dopřává chvilku relaxace, pohody a uvolnění stresu. Byla častokrát jediným zbývajícím potěšením trpících pod tyraniemi 20. století - vězňů nacistického koncentráku a komunistického gulagu. Z piety k těmto obětem se já věru nepřipojuji k dnešnímu antikuřáckému džihádu. Ten by totiž nejraději oněm vězňům vzal i ten jediný, poslední požitek jejich života.

Kdo má být lepším vzorem pro mládež - Adolf Hitler, abstinent, nekuřák a vegetarián, anebo Winston Churchill, těžký pijan, silný kuřák a nadšený požírač krvavých steaků?

Autor je výkonným ředitelem Občanského institutu