Volby Home English

MfD, Matějů: Přijímačky:

13. 4. 2005 - mfd

Petr Matějů (13. 4. 2005 - MF Dnes, strana Názory)

Bariéry v přístupu ke vzdělání patří k hlavním tématům, na kterých v civilizovaném světě střetávají politici bez ohledu na příslušnost k levici či pravici. Jde totiž o navýsost citlivé téma, neboť vyšší vzdělání je klíčem k životnímu úspěchu a pro sociálně slabší vrstvy navíc nástrojem jak dětem zajistit sociální vzestup. Ani vyspělé země totiž nemají v nerovnostech v šancích na vzdělání vystaráno. Přestože se vzdělávací systémy ve vyspělých zemích v mnoha ohledech velmi liší, cíle vzdělávací politiky, které určují vývoj v oblasti vzdělávání, jsou velmi podobné.

Mezi tyto cíle přitom patří rovný přístup ke vzdělávání, odstraňování ekonomických, sociálních a psychologických bariér přístupu k vyššímu vzdělání, zvyšování prostupnosti vzdělávacího systému a odstraňování slepých uliček ve vzdělávacích systémech, zvyšování kvality vzdělávání, otevírání VŠ stále většímu množství uchazečů, budování systému celoživotního vzdělávání a pružnější reakce vzdělávacího systému na potřeby společnosti a pracovního trhu.
Lze snadno prokázat, že mezi těmito cíli je za nejdůležitější považován právě rovný přístup ke vzdělání.

Aby bylo možno zajistit rovné vzdělávací příležitosti, je nutno porozumět příčinám vzdělanostních nerovností a mechanismům jejich vzniku. To si politici a experti na vzdělávací politiku ve vyspělých zemích dobře uvědomují a proto investují nemalé úsilí i finanční prostředky do analýz, které si kladou za cíl příčiny vzdělanostních nerovností detailně popsat a navrhnout cesty k jejich odstranění.

U nás jako obvykle jdeme opačným směrem. Nejenže u nás problém vzdělanostních nerovností není jedním z prioritních témat školské politiky, ale tato politika sama přispívá k tomu, že sociální nerovnosti v přístupu k vyššímu vzdělání spíše rostou než klesají.
Řada mezinárodních výzkumů i domácích studií totiž ukazuje, že vzdělanostní nerovnosti jsou v ČR v mezinárodním srovnání nadprůměrné a v posledních letech dochází k jejich zvyšování. To může vést na jedné straně k vytváření zbytečného napětí mezi jednotlivými vrstvami společnosti a na druhé straně k nesmyslnému plýtvání lidskými zdroji.

O necitlivosti naší levice k tomuto problému svědčí rozhodnutí sociální demokracie a komunistů nepodpořit návrh ODS na zrušení nesmyslného ustanovení školského zákona, podle kterého lze podávat jen jednu přihlášku na střední školu. K traumatu, které čeká děti a rodiče před vstupem na vysokou školu, tak vláda naprosto zbytečně přidala ještě další dilema a potenciální trauma: jakou střední školu zvolit, aby to vyšlo a žák nebyl vystaven zbytečnému traumatu z neúspěchu.

Kdyby naše levice myslela opravdu levicově (možná by ale stačilo, kdyby prostě myslela), musela by dojít k závěru, že tím poškozuje zejména děti ze sociálně slabších rodin. Děti méně vzdělaných a hůře sociálně situovaných rodičů bez ohledu na schopnosti či talent budou totiž mít ve srovnání s dětmi z lépe situovaných rodin mnohem větší strach z toho, že v případě volby lepší školy neuspějí. Jinými slovy, zvolí horší školu, průmyslovku místo gymnázia, hlavně aby to bylo bez rizika.
Snaha minimalizovat riziko neúspěchu ale povede k tomu, že poměrně velká sociální selektivita středních škol se ještě zvýší a když k tomu připočteme selektivitu vysokého školství, prvenství v soutěži o nejvěrohodnější vzdělávací skanzen na světě nás nemine.
Aspoň v něčem budeme nejlepší.
„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde