Volby Home English

T.Ježek /HN: Suverénní sněm špatně rozhodl

19. 5. 2005 - HN

Koalice euroskeptiků v českém parlamentu nedávno na jednom elementárním případě předvedla, jak rozumí suverenitě a proč potřebuje lidi strašit její ztrátou po vstupu naší republiky do EU a po přijetí euroústavy. Podařilo se jí zamítnout pravidlo, podle něhož společnosti, jejichž akcie se obchodují na veřejném trhu, mají povinnost zveřejňovat platy a další požitky členů správních orgánů, manažerů, zkrátka šéfů. Toto pravidlo skutečně není české, v českých hlavách a z české praxe by se nikdy nemohlo zrodit.

Světlo, nejlepší dezinfekce
České hlavy byly ze socialismu zvyklé na to, že hospodářským tajemstvím bylo skoro všechno, fotografovat se nesmělo snad ani na dvoře cihelny. Ono pravidlo je opravdu cizí, pochází z anglosaského světa.

Ten za posledních dvě stě let do velkých jemností rozvinul kapitálový trh jako jeden z hlavních zdrojů své převahy nad ostatním světem. Pravidla jeho kapitálového trhu se pak stala vzorem i pro ostatní země, které si uvědomily, že je pro ně životně důležité mít kromě svých bank také trh. Totiž kapitálový trh, který staví na osobní odpovědnosti jednotlivců za umísťování investic a který je alternativou k bankovnímu způsobu nakládání s nasbíranými úsporami (což má nebezpečně blízko ke kolektivizaci investičního rizika).

Kdybychom si měli ona pravidla kapitálového trhu redukovat na jedno jediné, na jakousi pomyslnou vitamínovou pilulku, pak jím nepochybně bude průhlednost. Průhlednost kapitálového trhu se stala až jakýmsi cechovním náboženstvím. Kdo vejde do budovy americké Komise pro cenné papíry, spatří na stěně vestibulu nápis "Sluneční svit je nejlepším dezinfekčním prostředkem". Opravdu, nejen společnosti kotované na burzách v USA, ale také v Londýně, v Paříži, Frankfurtu, Amsterodamu a jinde v zemích EU se musí před veřejností, řečeno obrazně, svlékat do trenýrek až čtyřikrát ročně. Samozřejmě, že ano.

Hoden správce mzdy své?
Vždyť tyto společnosti už dávno nejsou rodinné, dostaly se ke svému kapitálu tím, že oslovily širokou anonymní veřejnost a nabídly jí své akcie nebo dluhopisy výměnou za její úspory. Podnikají s kapitálem, jehož dílky patří široké anonymní veřejnosti, a této veřejnosti také musí skládat účty.
Zveřejňování informací, co se děje nebo co se stalo se ziskem společnosti, je samozřejmě to první, co každého akcionáře zajímá. Je to totiž především jeho zisk.

Akcionář je v situaci, která je krásně popsána už v Novém zákoně, kdy ovoce hospodaření si přivlastňuje nehodný správce majetku a na pána ho zbude jen málo nebo vůbec nic. Jestliže se správce majetku - management - zpěčuje zveřejnit svou mzdu, dostává se přinejmenším do podezření, že má dobré důvody skrývat před akcionáři fakt, že si ke své mzdě přidal ještě něco ze zisku, který patří jim.

Koho chcete bránit
Zveřejňování platů a požitků členů správních orgánů veřejných společností má chránit nejenom samotné akcionáře, má především chránit samotnou existenci kapitálového trhu - kdo by si napříště koupil akcie, když ví, že se parlament staví na stranu managementu, aby ho bránil před oprávněnou zvědavostí majitelů, namísto toho, aby bránil ty, kteří do akcií investovali své úspory. S nimi totiž celý trh stojí a padá.

Parlament rozhodl skutečně suverénně, jak si euroskeptici přejí, aby rozhodoval. Nedopustil, aby se nějaká cizácká pravidla vměšovala do českých zvyklostí. Suverénně, ale špatně.

Autor, bývalý ministr, je předsedou představenstva Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců
„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain