Volby Home English

Rovnost, Hamerský: Kapitalismus budiž pochválen

3. 6. 2005 - LiRA

Tuto neděli budou mít Brňané podruhé šanci připojit se k celosvětové oslavě kapitalismu. Hlavní formou oslavy bude pochod, který začne 14.30 na Zelném trhu. Akce je součástí celosvětových oslav kapitalismu probíhajících v desítkách zemí. Organizátorem oslavy je Institut K. Havlíčka Borovského.

Úvodní odstavec bude jistě velké části čtenářů připadat jako z jiného světa. Proč slavit kapitalismus? Je to recese, provokace nebo to snad myslí vážně? Ode všeho kousek.

Většina lidí souhlasí s názorem, že svoboda je nejdůležitější hodnota. Jen malá část si však uvědomuje, že svoboda se rovná kapitalismu ( v politické rovině liberalismu).

Tvrdíme, že kapitalismus je jediný společenský systém, který umožňuje člověku realizovat to nejlepší v něm. Je to systém založený na poznání, že život člověka patří jen jemu samému. V kapitalismu mohou jednotlivci svobodně sledovat svůj zájem, vlastnit majetek a mít prospěch ze svého jednání. Kapitalismus zakotvuje individuální práva, vládu omezenou ústavou, politickou, intelektuální a ekonomickou svobodu.

Kapitalismus je napadán za svoji údajnou nespravedlnost či asociálnost. Opak je pravdou. Je mimořádně sociální, spravedlivý a šetrný. Motivuje lidi k úspěchu tím, že slouží ostatním. Bohatství sportovců, herců či podnikatelů nestojí na záhadném tajemství. Lidé jsou ochotni v různé míře ocenit prospěšnost jejich práce. Tím, že dává věcem cenu, brání jejich plýtvání a tak šetří zdroje ať již jde o suroviny, informace či čas. Země, kde je bída a utrpení, nejsou kapitalistické, jde o diktatury ať již levicové ( Severní Korea, Kuba), teokratické ( Írán), či populistické ( v Africe či Jižní Americe).

Cílem pochodu je nabídnout veřejnosti názor, že společnost potřebuje více soutěže podle obecných pravidel a méně všudypřítomné regulace. Proč se občas nezastavit a neuvědomit si, v o kolik lepším, svobodnějším, bezpečnějším a zdravějším světě žijeme ve srovnání s našimi předky. Možnosti seberealizace nejslabších z nás jsou nesrovnatelné s možnostmi nejmocnějších před několika málo desítkami let.
Čím je to způsobeno? Schopností kapitalismu ocenit vědecký pokrok a přenést jeho plody z hradů a zámků vyvolených mezi nejširší veřejnost.

Kapitalismus ( svoboda, liberalismus) nepotřebuje státem stanovený den pro slavení. Slavíme ho nevědomky každý den při využívání jeho plodů. Tuto neděli to můžeme udělat i formou happeningu.
= autor je předsedou Institutu K. Havlíčka Borovského a LiRA/LiberálovéČR

tisková zpráva IKHB

V neděli 5.6. se v Brně a Praze koná druhý/čtvrtý ročník Oslavy kapitalismu. Účelem akce je veřejně vyjádřit podporu kapitalismu a připomenout si, že kapitalismus je jediný společenský systém, který umožňuje člověku realizovat to nejlepší v něm.

Hlavní součástí oslav je pochod, který začíná
=v Brně 14.30 na Zelném trhu -Masarykova-nám Svobody-Česká-Moravské nám.
=v Praze ve 14h na Václavském nám. u sochy Sv. Václava a pokračuje na Staroměstské nám.

Akce je součástí celosvětových oslav kapitalismu probíhajících v desítkách zemí, oficiální stránky organizátorů jsou na adrese:
CelebrateCapitalism.org
Organizátorem brněnské oslavy je
Institut K.H. Borovského zastupený Milanem Hamerským, e-mail: hamerskym@senat.cz
pražské oslavy organizuje Michal Kracík, e-mail: oslavakapitalismu@gmail.com

*** *** *** *** *** *****

BERNSTEINOVA DEKLARACE
O principech a možnostech kapitalismu
Kapitalismus je jediný systém založený na poznání, že život člověka patří jen jemu samému. Kapitalismus je jediný společenský systém, ve kterém jednotlivci mohou svobodně sledovat svůj racionální zájem, vlastnit majetek a mít prospěch ze svého jednání. Kapitalismus zakotvuje individuální práva, vládu omezenou ústavou a politickou/intelektuální/ekonomickou svobodu.

Čím více je kultura kapitalistická - tím větší je její svoboda a prosperita
To je verdikt historie. Jen ve dvou krátkých stoletích pozvedl kapitalismus životní standard lidí do výšek, o kterých se jim v éře před kapitalismem ani nesnilo. Často se dnes zapomíná, že západní Evropa trpící pod politickým jhem feudální aristokracie byla obdobou země třetího světa - zkoušená hladomorem, neustále se vracejícím morem a nevýslovnou chudobou. Ale po kapitalistické revoluci pozdního osmnáctého století už ne.

Kdy se naposledy objevil hladomor v nějaké kapitalistické zemi - ať už v západní Evropě, Severní Americe nebo Asii? Spojené státy nikdy ve své historii hladomorem netrpěly. Kapitalismus vytvořil bezprecedentní blahobyt v historii lidstva a umožňuje dnes stamiliónům lidí žít lépe než všichni králové minulosti.

Méně kapitalismu znamená více lidské bídy
Avšak nekapitalistické státy - fašistické, socialistické, vojenské nebo teokratické diktatury - zotročují své vlastní občany a přežívají v propastné bídě. V mnoha afrických zemích je životní standard sto nebo dvě stě dolarů za rok. V Severní Koreji lidé umírají hladem po desetitisících. Na Kubě se topí, když se plaví za svobodou do Spojených států. Milióny utlačovaných lidí po celé Zemi touží emigrovat do svobodného světa. Ale kdo by v nějaké kapitalistické zemi chtěl emigrovat do Kambodže?

Čím je umožněn ohromující úspěch kapitalismu?
Jaký princip vysvětluje fakt, že největší vynálezy a umělecká díla lidstva, jeho nejživotodárnější materiální a duševní objevy - parní stroj, kino, telegraf, telefon, elektrické osvětlení, román, automobil, symfonie, letadlo, rádio, televize, osobní počítač, Internet a bezpočet léků - byly vytvořeny v kapitalismu?

Jednoduchá odpověď je: svoboda.
Když mohou lidé svobodně sledovat svůj vlastní racionální zájem, když mohou volně užívat svou mysl, aby dosáhli zisku a zlepšili svůj život, tak jsou úžasně produktivní. Politicko-ekonomická svoboda kapitalismu osvobozuje nejlepší mozky a nejctižádostivější lidi a umožňuje jim stavět, vytvářet, inovovat, vymýšlet a zlepšovat lidský blahobyt a štěstí.

Největší vynálezce lidstva, Thomas Edison, ve své laboratoři v Menlo Park specificky zaměřoval své projekty k účelu zisku. On a mnoho dalších velkých vynálezců a průmyslníků, kteří jsou odpovědni za zvýšení životního standardu lidí, si vydělali a také užívali velké bohatství. V kapitalismu mohli svobodně tvořit, vyrábět a stavět pro vlastní zisk, a tím následně zvýšili životní standard všech.

Mysl
Jde tu však i o hlubší princip: kapitalismus je systémem mysli. Pro člověka je mysl základním prostředkem k přežití, stejně jako pro ptáka křídla. Jen pomocí racionálního myšlení a produktivní práce může člověk zvýšit svůj životní standard a zvětšit délku svého života. Jenže mysl nefunguje pod nátlakem. Násilí paralyzuje tvořivost. Mysl nelze zotročit. Kapitalismus vzkvétá, protože je jediným systémem svobodných myslí, svobodných lidí a svobodných trhů.

Největší myslitelé a aktivisté v dějinách - od Aristotela po Johna Locka, od Thomase Jeffersona k Adamu Smithovi, Ludwigu von Misesovi a Ayn Randové - rozpoznali svobodu lidské mysli, bojovali za ni a vyzdvihovali ji. Pochopili, že když jsou lidé utlačováni, je utlačována jejich racionální mysl, a že pak následuje temnota barbarství. Když však lidé mohou svobodně myslet a podle toho také jednat, když mysl není spoutaná, pak existuje možnost renesance a osvícenství. Svoboda je svobodou mysli. Útlak je útlakem mysli.

Všeobecně platný a nevyhnutelný předpoklad svobody
Není náhodou, že nejsvobodnější časová období v historii lidstva zaznamenala největší lidské počiny. Od zlatého věku Athén přes italskou renesanci až k technologickému a průmyslovému rozkvětu Spojených států vedla svoboda lidské mysli ke skvostným úspěchům ve filozofii, umění a vědě.

To je příslib a možnost kapitalismu. To je kapitalistická vize. To je naše vize.
Osvoboďte mysl člověka a spatříte pokrok. Oddávejte se kráse jeho soch, maleb a symfonií, povzneste se s hrdiny jeho románů, žasněte nad jeho filozofickými, vědeckými a technologickými objevy.

Západ se rozvíjel kulturně a ekonomicky, protože si alespoň zčásti vážil lidské mysli a nezcizitelných práv jedince. To je nevyhnutelný, nutný předpoklad lidského pokroku. Jestliže toužíme po důsledku - kulturní renesanci, musíme přivodit příčinu - politicko-ekonomickou svobodu.

Dnešní potíže hladovějících miliónů třetího světa jsou identické s potížemi Evropy za temného středověku. Jejich těla i mysli jsou utlačovány politickými diktátory. Dejte jim svobodu - a dáte jim život. Mají výhodu v tom, že vidí, čeho už západ dosáhl. Když uzákoní svobodu, mohou napodobit úspěchy kapitalismu.

Váš život, vaše volba
Kapitalismus je největším dobrodincem, jakého kdy člověk měl. Je na čase, aby si myslící lidé všech národů tento fakt uvědomili, a systém mysli a individuálních práv vzali plně za svůj.

Lidé všech zemí, spojte se - za podporu kapitalismu.
Svět plný radostných úspěchů může být váš.


*** *** *** *** *** *****

W.Williams: PODNIKATEL COBY HRDINA
-Laissez Faire-,4/2005

Než se začnu věnovat fenoménu podnikatele, budu se stručně zabývat otázkou zdrojů příjmu. O rozdělení příjmů se občas hovoří tak, že to vypadá, jako by existoval nějaký distributor peněz. Proto si někdo může myslet, že důvod, proč někteří občané mají vyšší příjem než jiní, je že distributor je rasista, sexista nebo zástupce nadnárodní korporace, který rozděluje peníze nespravedlivě. Nebo si někdo může myslet, že někteří lidé jsou bohatší než jiní proto, že se prostě dostali k hromadě peněz dřív a sebrali z ní nespravedlivý díl. V obou případech se nabízí, aby vláda nespravedlivý díl odebrala a předala jej řádným majitelům – neboli, aby zajistila přerozdělení příjmů. I když ve skutečnosti nikdo takhle zdroje příjmů nepopisuje, logika argumentů zastánců přerozdělování takovou představu implikuje.

Ve skutečnosti, ve svobodné společnosti se příjem vydělává prostřednictvím uspokojování potřeb a obsluhování spoluobčanů. Posekám vám trávník, opravím střechu, nebo vaše děti budu učit ekonomii – a vy mi za to dáte peníze. Na peníze tak můžeme nahlížet jako na stvrzenky za vykonanou práci. Když mám v rukou tyto stvrzenky za vykonanou práci, můžu s nimi jít do supermarketu a požádat o kilo hovězího nebo karton piv, které přichystali jiní spoluobčané. Prodavač by mi mohl říct: „Chcete něco, co vyrobili vaši spoluobčané. Chcete, aby vám posloužili – ale posloužil jste nějak vy jim?“ Na to můžu říct: „Posloužil.“ A prodavač by mohl říct: „Tak to dokažte!“ V tu chvíli vytáhnu své stvrzenky za vykonanou práci – čili peníze, které jsem obdržel za posekání trávníku mých spoluobčanů.

Přerozdělování jako legalizovaná krádež
Tato morálka spočívající na podmíněnosti služby od ostatních předchozí mojí službou druhým má samozřejmě alternativu: Vláda mi může říct: „Pane Williamsi, nemusíte posloužit spoluobčanům, abyste žádal jejich služby. Dokud budete poslušný vládě, budeme vašim spoluobčanům brát jejich výrobky a dávat je vám.“

Je jisté, že někteří lidé jsou v obsluhování druhých efektivnější. Dokážou tedy získat více stvrzenek za vykonanou práci (tj. vyšší příjem) a mohou tudíž požadovat více služeb od svých spoluobčanů. Vezměme si třeba Luciana Pavarottiho. Proč má o tolik vyšší příjem než já? Je to kvůli tomu, že lidé diskriminují. Jste ochotní dát 75 dolarů, abyste ho slyšeli zpívat árii z La Boheme, ale kolik byste asi byli ochotní dát za to, abyste to slyšeli zazpívat mě? Ti, kdo by označili Pavarottiho příjem za nespravedlivý a chtěli by, aby vláda zasáhla a přerozdělila část jeho příjmu ostatním, v podstatě říkají: „Nejsme ochotní smířit se s rozhodnutím milionů lidí, kteří na principu dobrovolnosti jednali tak, že výsledkem byl vysoký příjem pro Pavarottiho.

Jsme s to použít donucovací nástroje státu, abychom vyrušili efekt těchto dobrovolných rozhodnutí lidí a příjem přerozdělili.“ Mohu jen dodat, že přerozdělování příjmů je jednoduše legální verze činnosti, kterou normálně dělá zloděj – tedy sebrat řádně nabyté vlastnictví jedné osobě ve prospěch jiné osoby. Základní rozdíl mezi zlodějem a parlamentem spočívá v tom, že parlament to dělá na základě zákona.

V důsledku levicové propagandy nebo neschopnosti domýšlet existuje vžitá představa, že z kapitalismu profitují jen bohatí. Že je to nesmysl, jsem prokázal již mnohokrát. Můžeme v tom pokračovat. Bohatí si zábavu mohli dovolit vždycky, ale až rozvoj rozhlasových a televizních stanic přinesl zábavu i k obyčejným lidem. Bohatí nikdy nemuseli prát a žehlit prádlo či vyklepávat koberce. Až masová výroba praček, oblečení, co se nemusí žehlit a vysavačů osvobodilo i obyčejné lidi od uklízecí dřiny. Auta, telefony či počítače si kdysi mohli dovolit jen bohatí. Dnes mají v Americe tyto věci skoro všichni. Přímým impulsem technologických inovací a pokroku je dnes – jako kdykoliv v minulosti – podnikatelské usilování o zisk a ekonomika založená na konkurenci.

Jak ukázali ve svém článku „Nejúžasnější století“ v roce 1999 Stephen Moore a Julian Simon, během 20. století se průměrná doba dožití zvýšila ze 47 na 77 let, úmrtí na nakažlivé nemoci se snížilo ze 700 na 50 na 100 tisíc obyvatel, podíl lidí pracujících v zemědělství se snížil z 35 na 2,5 procenta, vlastnictví auta stouplo z 1 procenta na 91 procent populace. Majetek domácností vzrostl mezi roky 1945 a 1998 ve stálých cenách z 6 bilionů dolarů na 41 bilionů dolarů.

Podívejme se na další faktor, který bývá téměř ignorován. Bohatství generované prostřednictvím svobodného podnikání přispívá k větší civilizovanosti společnosti. Téměř po celou dobu existence lidstva musel člověk trávit většinu času zajišťováním základních životních potřeb. Nejoptimističtější vyhlídkou běžného občana v předindustriální společnosti bylo – a dodnes na mnoha místech Země je – sehnat dostatek prostředků pro přežití do dalšího dne. Vzestup kapitalismu, který podporuje růst lidské produktivity, umožnil trvalý ekonomický pokrok. Důsledkem je, že již není nutné trávit celé dny pouhým sháněním obživy. Lidé mohou zajišťování základních potřeb věnovat stále méně denního času. To jim umožňuje využívat čas ke kulturnímu a duchovnímu rozvoji.

Jinými slovy, vzestup kapitalismu umožnil postupné šíření civilizace na více a více lidí. Více lidí má dnes čas na čtení, studování, a poznávání okolního světa. Větší bohatství lidem umožňuje věnovat se umění, dovolit si rekreaci, věnovat se všemožným aktivitám, a zabývat se aktivitami, které dříve byly vyhrazeny jen bohatým. Jak toho všeho bylo dosaženo? V tržním systému se zisky z podnikání odvíjejí od výkonu. Zisku se dosahuje v procesu objevování toho, které lidské tužby ještě nebyly uspokojeny a nacházení způsobů, jak tyto tužby uspokojit co nejlépe.

Usilování o zisk je vždy morální a prospěšné
Když Adam Smith hovořil o motivacích podnikatele, uvedl: „Podnikatel, směřuje podnikání tam, kde přináší nejvyšší hodnotu ... jde mu jen o jeho vlastní zisk, a v tom je, tak jako v mnoha jiných případech, veden jakousi neviditelnou rukou, aby dosahoval cílů, které nebyly původně jeho záměrem.“ To dobře sedne i na podnikatele jako Thomas Watson, zakladatel IBM. Ten dříve nepředstavitelný pokrok v oboru počítačů, jaký jsme mohli pozorovat v uplynulých desetiletích, je přímým důsledkem metod zajišťujících přesné a rychlé zpracování velkých objemů dat. Firma IBM je od třicátých let 20. století na špičce ve vývoji počítacích strojů. Obrovský prospěch, který dnes z počítačů máme, určitě nebyl cílem Thomase Watsona a jeho následovníků. Dělali to pro zisk.

Zisk se stal téměř sprostým slovem. Proto se chvilku věnujme obrovské úloze zisku ve svobodné tržní ekonomice. Firmy si berou jako zisk (po zdanění) jen asi šest centů z dolaru. Největší díl, 60 centů z vydělaného dolaru jde na mzdy. V roce 2002 dokonce dosáhly zisky po zdanění asi 5%, zatímco na mzdy padlo 71% tržeb.

Nejprve se budu věnovat tomu, čemu se říká normální zisk, a poté se budeme zabývat citlivějším tématem, „mimořádného zisku“, který někdy lidé označují jako „nestydatý“. Normální zisk odpovídá nákladům ušlé příležitosti, který plyne z toho, že podnikatel využívá své schopnosti při produkci nějakého statku. Normální zisk se tedy rovná příjmu, který by podnikatel získal jako nejlepší možnou alternativu, kdyby řekněme investoval do jiného podnikání. Tak jako je nutné platit mzdy, nájem a úroky k najmutí práce, půdy a kapitálu, musí se zaplatit i normální zisk, aby byly poskytnuty služby podnikatele – rozhodování, inovace a riziko – tedy faktory, které vedou k ekonomickému pokroku.

To, zda podnikatel dosáhne zisku, závisí v podstatě na dvou věcech. První je, zda produkuje zboží a služby, kterých si spotřebitelé cení a jsou za ně ochotní platit, druhou podmínkou je, zda při produkci zboží využívá vzácné zdroje nejefektivnějším možným způsobem.

Na následujícím příkladu můžeme vidět, jak je zisk důležitý k tomu, aby vytvářel motivace k tomu, aby na trhu byly služby a zboží, které spotřebitelé chtějí. Vzpomeňme si, jak v roce 1985 přišla Coca Cola s „novou“ colou. Lidem se ale tato inovace nezamlouvala a radost z ní měl jen prezident konkurenční Pepsi Coly. Kdo přiměl Coca Colu vrátit se k produkci „staré“ coly? Parlament, vláda, soudy, prezident či ministři? Oni jednali v zájmu konzumentů limonád? Nikoliv – byl to signál negativního zisku (tj. ztráty), který přiměl Coca Colu začít zase nabízet „starou“ colu. Jednou z úloh zisku je tudíž odhalovat, co si spotřebitelé přejí a poopravovat chybná rozhodnutí výrobců.

Zisk také nutí výrobce nakládat se zdroji rozumně. Pokud výrobci se vstupy plýtvají, budou mít vyšší výrobní náklady. Aby tyto vyšší náklady pokryli, museli by nabízet zboží za vyšší ceny, než jaké jsou spotřebitelé ochotní platit. Netrvalo by dlouho a firma by zaznamenala neudržitelé ztráty a musela by opustit trh. Tím by se zdroje uvolnily pro jiné, kteří by je dokázali využívat hospodárněji. Tento proces je zmařen, pokud vláda nabídne úhradu ztrát ve formě zvýhodněných půjček, dotací nebo ochranářství ve formě cel či dovozních kvót pro konkurenci ze zahraničí. Vládní „pomoc“ umožňuje krachujícím firmám pokračovat v mrhání zdroji. V tomto kontextu je nutné připomenout, že krach firmy neznamená, že se její produktivní zdroje vypaří. Znamená to, že je bude moci konečně využívat někdo jiný.

Vysoké zisky při povodni
Takzvaný mimořádný zisk je zisk vyšší, než na úrovni, která umožňuje podnikateli zůstat na trhu. Takový zisk má ale důležitou sociální funkci. Slouží jako signál toho, že se objevily neuspokojené lidské potřeby. Jedním z nejlepších příkladů je role mimořádného zisku objevujícího se jako důsledek povodní, nebo jiné přírodní katastrofy, a který je často odsuzován jako předražování. Při přírodních katastrofách dochází k náhlé změně ve vzácnosti statků, která se odrazí ve zvýšení cen zboží a služeb. Představme si čtyřčlennou rodinu, které povodeň zničí dům. Kdyby ceny zůstaly na úrovni před povodní, mohli by se rozhodnout pronajmout si v hotelu dva propojené pokoje. Když ale přijedou do hotelu a vidí, že se ceny zvýšily na dvojnásobek, prostě se rozhodnou stěsnat se do jednoho hotelového pokoje. Jejich rozhodnutí ovlivněné cenou znamená, že jedna místnost zbyde na další rodinu, která má poškozený dům a která také potřebuje přečkat noc v hotelu. Vyšší ceny dávají lidem motivaci nakládat se vzácnými zdroji co nejhospodárněji.

Když Floridu postihl hurikán Andrew, hrály mimořádné zisky životně důležitou, byť nedoceňovanou roli. Díky těmto ziskům se stavební dřevo, které původně směřovalo na středozápad, západ a severovýchod Spojených států, najednou začalo vozit na Jižní Floridu, kde bylo zapotřebí nejvíc. Pily zvýšily produkci, řidiči kamionů pracovali přesčas, jen aby zvýšili dostupnost dřeva a dalších stavebních materiálů na Floridě. Když všechno to dřevo začalo směřovat na jih, rostly jeho ceny i v ostatních částech země, čímž odrazovaly od jeho využití k „méně důležitým“ užitím, jako např. vylepšování bytů. Není snad oprava pobořených domů důležitějším využitím dřeva?

Co přimělo tyto účastníky trhu konat ve společenském zájmu, čili obětovat nebo odložit alternativní využití stavebního dřeva? Odpověď odhaluje patrně nejúžasnější rys celého procesu. Zvýšení cen a příležitost dosahovat vyššího zisku povzbudila lidi dobrovolně dělat to, co bylo ve společenském zájmu: pomáhat bližním dostat se z neštěstí.

Na tomto místě mi dovolte říci pár slov o moderním trendu horování za tzv. společenskou odpovědnost firem. Mají firmy společenskou odpovědnost? Ano – a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman to vystihl nejlépe, když v roce 1970 uvedl: „Firmy mají jen jednu jedinou společenskou odpovědnost – využívat zdroje s cílem zvyšovat svůj zisk – za podmínky, že dodržují pravidla hry, neboli neprosazují omezování konkurence a neuchylují se k podvodům.“

Jedině živí lidé mají odpovědnost, a nikdy firmy. Generální ředitel je zaměstnanec, najatý akcionáři. Pokud to vedení firmy nechápe, a je ochotné zabývat se aktivitami, které nesouvisí s cílem dosahování zisku, bude výsledkem nižší výnosnost kapitálu, nižší národní produkt, jakož i vyšší ceny pro spotřebitele.

Kdyby nám šlo skutečně o potřeby lidí, a ne o útočení na ziskové firmy, měli bychom obrátit naši pozornost na vládní a neziskové společnosti. Dobrým příkladem jsou státní školy. Mnohé mrhají zdroji a nabízejí chabé služby, zatímco vedení, učitelé a další zaměstnanci si vždy hladce dohodnou zvýšení platů a zákazníci (resp. daňoví poplatníci) jsou zatěžováni stále více. Na rozdíl od jiných služeb se státní školství nemusí podřizovat přísné disciplíně zisku, a proto postrádá zřetelnou odpovědnost vůči zákazníkům. Stejné je to se státní poštou. Její služby jsou často nekvalitní a obsluha nevrlá. Přitom její manažeři a zaměstnanci mají stále rostoucí mzdy a zákazníci platí za služby stále více. I zde mohou přání zákazníků s klidem ignorovat, protože nečelí přísné disciplíně zisku.

Takový je Williamsův zákon: Chybí-li motivace zisku, roste pravděpodobnost, že přání lidí budou ignorována. Kdyby někdo uspořádal průzkum, se kterými službami jsou lidé nejvíce spokojeni a se kterými jsou nejvíce nespokojeni, ziskové organizace (supermarkety, videopůjčovny, prodejny počítačů) by dominovaly prvnímu seznamu, zatímco neziskové organizace (školy, dopravní inspektoráty) by se dostaly na druhý seznam. Ve svobodné společnosti je usilování o zisk a sloužení lidem jedno a to samé.

Walter Williams je profesorem ekonomie na Universitě George Masona v USA. Text je přetištěn se svolením Imprimis, bulletinu publikujícího projevy amerických autorů, vydávaného Hillsdale College . Překlad Petr Mach.
„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain