Volby Home English

hn, np: O jednom neslavném výročí krachu Pravdy a Lásky

27. 7. 2005 - ll

mírně upravený text vyšel 26.7.05 v HN -zde-
původní text vyšel 27.7.05 na NP, u něj najdete i reakce čtenářů -zde-

(HN a NP)Právě o tomto víkendu uběhlo šest let od chvíle, kdy bylo prostřednictvím médií prezentováno prohlášení Impuls '99. Bylo pod ním podepsáno 186 většinou veřejně známých osobností, vzniku předcházelo několik měsíců neveřejných diskusí.

Výzva se v tehdejší okurkové sezóně stala jedním z hlavních letních mediálních témat. Za tři měsíce už bylo pod výzvou přes pět tisíc podpisů. Za deset měsíců získal Impuls'99 téměř sedm set tisíc korun na příspěvcích na činnost. A přesto se záhy rozplynul, aniž splnil svoje cíle, zanechal po sobě nástupce či dosáhl viditelného úspěchu. Čím to?

Jsme nová Charta

Po vzoru Charty 77 stáli v čele Impulsu tři mluvčí - Jiří Pehe, Tomáš Halík a Jana Šmídová. Postupně vzniklo v regionech osm místních klubů, devět pracovních skupin a několik měsíců pracovalo pro Impuls šest lidí v hlavním sídle, v kanceláři Martina Stránského (vydavatele měsíčníku Přítomnost) na Národní třídě v Praze. Impuls uspořádal tři velká celostátní setkání příznivců, např. i s účastí prezidenta Havla. Připravil dokumenty k reformě zdravotnictví a ke vstupu ČR do EU.

Prohlášení Impuls '99 reagovalo na atmosféru "smlouvy o pozicích" mezi Zemanovou ČSSD a Klausovou ODS, se kterou byla nespokojena nemalá část veřejnosti a především mediálních elit. Výzva kromě více či méně trefné kritiky neradostného a nekompetentního fungování politické scény obsahovala vzletné teze o potřebě dialogu a "nového politického stylu". Vytyčila pět oblastí, které je třeba řešit: příprava na vstup do EU, rozvíjení aktivní občanské společnosti, dodržování pravidel a morálních standardů, úcta k zákonům a boj s korupcí, péče o vzdělanost a duchovní stránku společnosti.

Signatáři Impulsu nekritizovali pouze politiky: "...česká inteligence dosud nebyla schopna přihlásit se dost zřetelně ke své společenské odpovědnosti a nabídnout svou pomoc".

Soupeři, kteří se potřebují

Prohlášení narazilo na kritiky z řad politiků, zástupců některých organizací a osobností. Spor měl v zásadě tři roviny. Faktickou, kdy se útočilo na nekonkrétní a mesiášské formulace v textu. Dále šel útok v rovině osobní směrem k hlavním mluvčím. Třetí rovinou bylo zvednutí výzvy lidmi kolem předsedy ODS. Ti mají mezi "humanrightisty" svá alter ega, s nimiž se sice vzájemně veřejně napadají, ale ve skutečnosti se potřebují.

Skupina Klausových spolupracovníků a příznivců, především Ladislav Jakl, Jefim Fištejn a Marek Loužek, vycítila příležitost roztočit kola "kulturkampfu", ve kterém dodnes s velkým zaujetím a radostí prosazují, kdekoli to jde, "klausovské myšlenkové schéma". Tradičně se situují do role zastánců "politické politiky" a "svobodné společnosti" proti havlovské "nepolitické politice a občanské společnosti". Přes průhlednou demagogii vyšli z mediálního souboje vítězně, poté co mluvčí Impulsu zahnali do defenzívy.

Zatím poslední kolo této přestřelky nečekaně spustil Ladislav Jakl před několika týdny na Klausem moderované diskusi o roli neziskového sektoru. Zde uváděl Impuls '99 jako odstrašující příklad nežádoucího nátlaku na politiky. V žaludku mu zvláště ležela věta: "Jsme už syti nevěcného hašteření politiků." Pozice klausovců je jednoduchá - chcete mluvit do politiky, vstupte do stran.

Transparency jako vzor

Neslavný konec Impulsu, stejně jako Děkujeme, odejděte, působí překvapivě. Součástí výzvy přece bylo: "Zavazujeme se k práci pro změnu tohoto stavu. (...) Chceme pravidelně upozorňovat na neřešené problémy a pokusíme se systematicky předkládat názory."

Fiasko je zarážející o to více, že pod výzvou byly podpisy nejen mediálních kvaziosobností, které nás pravidelně oblažují svými názory na cokoli a jejichž účast je zárukou krachu každého projektu, ale i lidí se zkušeností z řízení velkých korporací. Nepodařilo se vytvořit dlouhodobě fungující organizaci, která by si dala reálné cíle, získala pro ně finanční a lidské prostředky a trvale vstupovala s konkrétními návrhy do veřejné diskuse.

Že to jde, dokazuje pravidelně několik organizací. Například Transparency International se dlouhodobě věnuje protikorupční legislativě, ekologické organizace (Hnutí Duha, Zelený kruh) připomínkují ekologické zákony.

Poučení z krizového vývoje

Slavný bonmot "kdo se neumí poučit z historie, je odsouzen ji opakovat" se potvrdil. Velká očekávání vložená do Impulsu '99, Děkujeme odejděte, Česká televize - věc veřejná, i částečně do Čtyřkoalice, se nevyplnila. U každého projektu z jiných důvodů, přesto lze najít stejné kořeny neúspěchů.

Společné je podcenění organizační složky, nutnosti jasných vnitřních pravidel, rozdělení pravomocí, schopnosti delegovat odpovědnost. Naopak přeceňován je literární styl prohlášení a obecné výzvy k nápravě všehomíra. Strana Pravdy a Lásky má plná ústa Masaryka a Havlíčka, ale zatím se u ní nepropojily jejich výroky o převedení vzletných tezí v život: "drobná práce" a "z huby do rukou".

*** *** *** *** *** ***

Původní prohlášení:
Impuls´99: Pozvání k celospolečenské diskusi o směřování společnosti


V důležitých okamžicích dějin opakovaně zazněly z prostředí kulturního a duchovního života naší země výzvy k odpovědnosti, oslovující celou společnost; jsme přesvědčeni, že taková chvíle uzrála i nyní. Máme starost o stav naší země.

Naše republika se vydává směrem, který může vést jak k zmaření nadějí na brzkou integraci do evropských struktur, tak k prohlubování negativních jevů v ekonomické, sociální, právní i morální oblasti.
Jednou z hlavních nadějí polistopadového vývoje bylo otevření veřejného života občanům, jejich sdružením, společenstvím a obcím. Do společnosti se tak začal vracet zájem o veřejný život a o účast v něm.
Již několik let jsme však svědky opačného vývoje: veřejný život se uzavírá občanům a nevládním institucím, začínají ho stále více ovládat velké politické strany, které žijí převážně svými stranickými problémy a mocenskými zájmy.

Velká část občanů ztrácí důvěru v politické strany a demokratické instituce vůbec, protože má pocit, že mnozí naši politici nezacházejí odpovědně s mandátem, který od občanů obdrželi.
Objevuje se neprůhledné propojování politické a hospodářské moci. Ve veřejném životě narůstá atmosféra konfrontace a arogance, která zhoršuje soudržnost české společnosti. Odráží se i v agresivním a sociálně nesolidárním chování, hospodářstvím počínaje a každodenním životem konče.

Zneklidňuje nás malá ochota a schopnost politiků komunikovat se společností a vnímat kritické hlasy, které přicházejí z domova i z ciziny. Žádáme politiky, aby brali vážně jak připomínky, které dostali z Evropské unie, tak i analýzy domácích odborníků, jako byla např. nedávná výzva skupiny ekonomů.

Vyzýváme politiky, aby se konečně začali zabývat reálnými problémy naší země a nezaměřovali se pouze na mocenské hry. Vybízíme je k dialogu s občany a občanskými institucemi jako jsou odbory, církve, univerzity a profesní organizace. Způsob, jakým stát vede dialog s občanem, se státu vrací v tom, jak se občan ztotožňuje se svým státem a plní své povinnosti vůči němu.

Jsme už syti nevěcného hašteření politiků i jejich populistických snah podbízet se veřejnému mínění, jak jsme tomu byli svědky např. při nedávné krizi v Kosovu. Rádi bychom v našem veřejném životě viděli více osobností, majících jak odvahu, tak morální váhu veřejné mínění spíše aktivně spoluutvářet a kultivovat.

Nejpalčivější starosti většiny občanů jsou dnes sociální povahy. Uvědomme si, že sociální nespokojenost může vyústit do politických změn, které by mohly ohrozit nejen náš návrat na cestu zdravého ekonomického růstu, ale také směřování společnosti k autentické demokracii a mezi vyspělé státy Západu.

Skutečným zdrojem zklamání z vývoje hospodářství není v našich podmínkách ani tak všeobecný pokles životní úrovně občanů, jako ztráta víry v budoucnost a legitimitu ekonomického úspěchu. Zanedbaný právní rámec podnikání a slabé vynucování práva navodily situaci, kdy hlavním zdrojem bohatství nemusí být práce, vzdělání a poctivost podnikatelů, nýbrž též korupce, známosti a pohrdání právem.

Cítíme naléhavou potřebu nejen nového stylu politiky, nové politické kultury, nýbrž i uzdravování celkového společenského klimatu. Všechnu vinu za stav společnosti nelze připisovat pouze politikům a politickým subjektům. Ani česká inteligence dosud nebyla schopna přihlásit se dost zřetelně ke své společenské odpovědnosti a nabídnout svou pomoc.

Proto tímto prohlášením nechceme pouze pojmenovat pravý stav věcí, nýbrž se zavazujeme k práci pro změnu tohoto stavu. Chceme použít své odborné znalosti a životní zkušenosti k hledání východisek a vybízíme k tomu všechny, kteří obdobně vnímají dnešní stav společnosti. Chceme pravidelně upozorňovat na neřešené problémy a pokusíme se systematicky předkládat názory, poznatky a návrhy k veřejné diskusi.

V naší zemí došlo k vážné stagnaci procesu přeměny společnosti, státu i hospodářství. V takové situaci je potřeba uvážit, které problémy jsou nejdůležitější. Podle našeho názoru jsou to ty problémy, jejichž řešení přibližuje naši zemi ke kvalitě života v západoevropském společenství.
Za nejzávažnější považujeme tyto úkoly:

1. Zajistit naši brzkou a kvalitní integraci do evropských struktur a získávat pro tento vážný krok podporu a spolupráci občanů.
2. Rozvíjet a kultivovat občanskou společnost, a tím přispívat k obnově morálních hodnot. Překonávat lhostejnost, provincionalismus a intoleranci, podporovat občanskou solidaritu a odpovědnost.
3. Pečovat o kulturu vztahů mezi lidmi, aby naše společnost získávala přátelštější tvář. Dbát na dodržování pravidel řádného podnikání, zavést debatu o principech sociální politiky a rozsahu státní redistribuce. Posilovat decentralizaci a pravomoce regionální samosprávy.
4. Rozvíjet právní kulturu v našem státě, zlepšit fungování justice a zajistit vymahatelnost práva. Úcta k zákonům předpokládá respekt k morálním standardům ve veřejném životě; nesmířit se s všudypřítomností korupce.
5. Pečovat o vzdělanost společnosti jako hlavní předpoklad její dobré budoucnosti. Posílit duchovní potenciál mladé generace, vytvořit podmínky pro širší přístup k vysokému školství a dbát na růst jeho kvality. Úctu odbornosti prokázat dnes zejména v oblastech zdravotnictví a školství.

Iniciativa Impuls 99 začala společným přemýšlením a hledáním cest z naší nynější krize. Nepředstíráme, že máme hotové odpovědi a nestavíme se do role zachránců společnosti. Chceme předkládat impulsy k odpovědnému přístupu k vážným problémům společnosti. Chceme tím přispívat k většímu rozvoji tvůrčího potenciálu občanské společnosti, překonávat pocity bezmoci a znechucení.

Protože je nám cizí vytvářet "paralelní politické struktury", obracíme se s touto výzvou ke všem demokraticky smýšlejícím občanům bez ohledu na jejich politické preference. Cítíme blízkost k mnoha podobným úsilím přemýšlejících lidí v naší zemi. Věříme, že dostatek slušných a rozumných občanů spojuje přes všechny názorové hranice stejné vědomí odpovědnosti za stav demokracie a za budoucnost naší země.

Tomáš Halík, sociolog a teolog
Jiří Pehe, politolog
Jana Šmídová, novinářka
první trojice mluvčí iniciativy IMPULS 99
V Praze a Brně 22. července 1999
nejlepší autobazar, nejhorší autobazar, autobazar recenze, autobazary čr recenze, recenze bazarů/zkušenosti barazy, zkušenosti s autobazary, bazary zkušenosti