Volby Home English

Zieleniec: Jsme klasická středopravá síla

21. 12. 2005 - ln


Stanovisko LiRA/LiberálovéČR
S textem Josefa Zieleniece částečně souhlasíme. SNK-ED není liberálním projektem, je frustrující jak novinaří nakládají s názvem "liberální" u politických stran. Pod tzv. "liberální strany" se vejde vše mimo velké 4 (ODS-ČSSD-KDU-KSCM) často i nacionální nezávislí či zelení.

Sporné je, zda je v ČR dostatečná poptávka po liberální straně. LiRA jako nejčitelnější reprezentat liberální politiky se domnívá, že liberálové pro politický úspěch do sněmovny v roce 2006 potřebují partnera. V roce 2005 jsme měli na výběr dva: a) zelené, b) nezávislé konzervativce z SNK.

Zelení svoji šanci stát se relevantním politickým prvkem veřejně odmítli s odkazem na údajnou neslučitelnost programu. Jejich nekonzistence je dobře vidět na námluvách s SOS, přetažením Pavka a středovou rétorikou.

SNK-ED nechce být pokusem budovat druhé, liberální OH, ale přiznaně liberálně-konzervativní "hodnou" ODS. Po US to bude třetí pokus. Pro voliče ODA, US je to srozumitelné. Pro nás liberály je to trochu málo.

Liberální reformní strana připraví v lednu vlastní politickou nabídku a vyčká na jednání s SNK-ED, US-DEU, ODA, CZ o možné volební spolupráci. Preferujeme širší dohodu, na samostatný postup budeme připraveni. Pokud se bude SNK-ED chovat arogantně a opíjet se výsledem z (kvazisenátních) voleb do EP, pak dohoda nebude. Liberalism is not dead!

***************************************

Zieleniec v LN: Jsme klasická středopravá síla
Komentář Luboše Palaty Zieleniec. Kam s ním? (LN 15.12.), i když je zacílený velmi osobně přímo na mne, otevírá jedno téma, které je klíčové pro pochopení dnešní politické scény a její možné dynamiky.
Nebudu se teď věnovat inventuře svých nedostatků, s kterými Palata přichází. Od mého odchodu z ODS se aktivističtí novináři tomuto tématu věnují s železnou pravidelností. Já však, pokud jde o zpětnou vazbu nutnou pro politika a o pocit legitimity toho, co dělám, spoléhám spíše na pohled voličů, kteří ve volebních výsledcích, také pravidelně, odkazují tyto úvahy tam, kam ve skutečnosti patří.
Budu se zde zabývat tvrzením, že „problémem Josefa Zieleniece jako lídra nové liberální strany je především to, že liberálem není“ a závěrem, který z toho Palata vyvozuje, že bych neměl být lídrem právě vznikajícího volebního projektu SNK-ED.

Mýtus potřeby existence liberální strany se vrací do české politické diskuse s pravidelností volebního cyklu. Od doby Občanského fóra (OF) a vzniku Občanského hnutí (OH) jsme zaznamenali několik pokusů o jeho uskutečnění, tlačených vždy stejnou skupinkou pražské elity a na ní napojených několika novinářů, kteří nedostatek profesionality kompenzují politickým aktivismem. Vrací se i dnes, přestože toto úsilí doposud vždy selhalo a místo úspěchu přidalo svůj vklad ke hromadící se občanské deziluzi z politiky a politiků.

Integrační projekt SNK-ED vychází z jiných předpokladů, než jsou kavárenské úvahy o potřebě liberální strany. Naše země má silnou liberální tradici a celý náš veřejný život je tím velmi ovlivněn. Proto ČR je liberálnější než všechny okolní země a než velká většina zemí EU, a také proto poptávka po politickém programu, který by toto ještě prohloubil, má rozsah jenom několika málo procent.

Dvě klíčové oblasti

Po čem ale je skutečná a velká politická poptávka, je liberalizace naší ekonomiky. Ta se pod vlivem vládnoucí ČSSD postupně etatizuje a opoziční ODS není schopná předložit reálnou a věrohodnou alternativu. Místo toho se zaplétá do čím dál extrémnějších a utopičtějších projektů, ať v daňové, sociální, penzijní či zdravotní oblasti. Radikálnost a zjevná nereálnost těchto projektů vyvolává rostoucí zneklidnění z toho, co by případná vláda ODS dělala ve skutečnosti.
Když k tomu přidáme eurofobní postoje, které jsou v hrubém rozporu s étosem sílícího středního stavu, jenž by měl být jejím přirozeným voličským zázemím, je zjevné, na jak vratkém základě stojí dnešní podpora největší opoziční straně.

Další oblastí, která volá po politickém oslovení, je fungování našeho státu. Není to jenom vřed korupce, který bují na všech úrovních veřejné správy, kde ani vláda, ani opozice nemá žádný konkrétní návrh, jak jí čelit a nahrazuje to prázdnou rétorikou. Je to jen jeden z důsledků neschopnosti stávajících politických stran nabídnout občanům stát a veřejný život fungující podle srozumitelných, transparentních a pro všechny stejných pravidel. Podle toho také vypadá důvěra veřejnosti v celou politickou sféru.

Tyto dvě klíčové oblasti vytvářejí těžiště dnešních politických problémů a jsou základem politické poptávky po změně v naší zemi. Toto je také dlouhodobý základ projektu SNK-ED, který před rokem ve volbách do Evropského parlamentu porazil všechny vládní strany. A chce-li redaktor Palata tento projekt pojmenovat v politologické hantýrce, pak SNK-ED není liberální či libertánská chiméra, ale klasická, solidní, středopravá liberálně-konzervativní politická síla.

Josef Zieleniec, politický lídr SNK

***************************************

Liberálové a Zieleniec se potřebují
Milan J. Hamerský, LN a MFD odmítly otisknout

S blížícím se termínem voleb do Poslanecké sněmovny začínají novináři hodnotit šance politických subjektů na volební úspěch. Nové politické projekty jsou vystaveny nesmlouvavému srovnávaní s předchozími, neúspěšnými pokusy.
Luboš Palata v textu Zieleniec. Kam s ním? (LN 15.12.), vcelku přesně popsal slabiny projektu SNK-ED v parafrázi jeho programu „jsme jako ODS, ale nebudeme lhát a krást a budeme mít rádi Evropskou unii“. Základní Palatova teze, že na politické scéně chybí liberálové a tím Zieleniec není, je přesná.
Zieleniec reaguje na atak (LN 21.12.) předpověditelným způsobem. Budování liberální strany je prý odsouzeno k neúspěchu, přejí si je jen někteří prazští novináři. On buduje SNK-ED jako klasickou liberálně-konzervativní stranu. Ta má dva základní okruhy témat: liberalizaci ekonomiky a boj s korupcí.

Liberálové mezi Zieleniecem a Bursíkem

Liberálové v České republice nemají na růžích ustláno. Konzervativně-liberální ODS byla od svého vzniku v roce 1991 na pravici doplňována pragmatickými křesťanskými konzervativci z KDU a výrazně ideologickými liberálními konzervativci z ODA. Promíchání liberálů, konzervativců a oportunistů v ODS a ODA neumožňovalo stranám vzájemnou ideovou profilaci. Odlišnost se projevovala v konkrétních postojích, např. k EU, Havlovi, vzniku krajů, důslednosti v reformách, restitucím, privatizaci bank, apod.

Dnes je situace jiná než na konci devadesátých let. Zbytky liberálů roztroušených mezi LiRA, ODA, CZ, SOS a ED hledají jak se stát relevantními. Vládní US-DEU si užívá posledních měsíců u moci.
Cestou je nejen spojení mezi sebou, ale především se strategickým partnerem buď na levici – SZ, nebo na pravici – SNK. V únoru jsme vyzvali k vytvoření volebního partnerství liberálů a zelených. Přes úvodní nedůvěru, došlo u liberálů postupně k vstřícným vyjádřením. Bursíkovi zelení však na svém sjezdu v září tuto možnost odmítli.
Partnerem tak liberálům zůstali jen Zieleniecovi nezávislí. Evropští demokraté se vydali cestou integrace s SNK. Ostatní strany čekají na nabídku k jednání. Na nervozitu danou mnohaměsíčními odklady integrace SNK-ED reagovala SOS přechodem k SZ.

Nutnost spolupráce

Zieleniec se bez liberálů a jejich voličů neobejde. I když často argumentuje úctyhodným, 11% výsledkem SNK-ED ve volbách do Evropského parlamentu (ČSSD měla jen 8,8%), sám nevěří v možnost jeho opakování. Šlo o kvazisenátní volby, kdy celá ČR byla jeden obvod a všichni občané našli na volební lístku jméno Josef Zieleniec. Ve volbách do sněmovny však tento volební tahák nebude na žádné ze čtrnácti krajských kandidátek. Nutné bude nabídnout nejen čtrnáct lídrů, ale i atraktivní, moderně působící program a zajistit značné finanční zdroje na kampaň.

Před Zieleniecem stojí nejtěžší krok jeho politické kariéry, přestat ostatní přehlížet, nabídnout skutečné partnerství a přijatelné podmínky pro liberály. Pokud tak neučiní, donutí liberály jít samostatně do voleb. Trestem bude nejen neúspěch ve volbách, ale i vznik velké koalice ODS-ČSSD jako jediného možného povolebního uspořádání.

*********************

Pane, vy jste liberál?
Respekt | 2.1.2006 | Petr Fischer

Kdekdo se za něj považuje, ale o pravidlech neví nic

V české politice se v posledních měsících vše počíná a řídí průzkumy veřejného mínění. Jejich důkladná analýza, jak politici věří, povede k vítězství ve volbách. Předseda vlády se dokonce nechal slyšet, že každé své rozhodování teď rutinně prověřuje názory občanů, aby ve snaze dobře spravovat zemi náhodou nešlápl mimo rozhodující výseč převažujícího názoru lidu.

Z jednoho takového průzkumu nedávno vypadlo, že nejoblíbenější politický program na české politické scéně je program sociálnědemokratický (23 %), čímž se ex post vědecky potvrdilo, že ve vládě převažuje ta správná strana. Druhé místo v neoficiální soutěži programů získaly myšlenky liberalismu (20 %). Tady je to s potvrzováním politického faktu horší, přestože někteří sociální demokraté o sobě s nadsázkou hovoří jako o "levicově-liberálních politicích".
K čistým liberálům, milovníkům široké svobody, se ve vládě hlásili jen unionisté, jejich ideový náboj ale postupně ztrácel na intenzitě a podlehl mocenskému pragmatismu. I to je důvod, proč se preference Unie svobody půl roku před volbami blíží nule.

Jsou všude kolem

Na liberální kořeny se často odvolává i nejsilnější opoziční strana. Občanští demokraté přirozené liberální směřování vyvažují adjektivem konzervativní, dle vhodnosti používaným před či za výrazem liberální. Milovníky "svobody" jsou rovněž komunisté, třeba když protestují proti důvodům pro válku v Iráku nebo když odvážně brání lidská práva menšin (homosexuálů, žen, důchodců, ale třeba i pozitivně lustrovaných).
V jejich pojetí občanských svobod se však vše stále odvíjí od marxistické interpretace osvícenství, podle níž se člověk musí postupně osvobodit od falešného vědomí, od všech pout a závislostí, aby naplnil dějinný Úkol, našel vlastní Podstatu a Osud.
V tomto smyslu konečného naplnění ideálu Člověka nabízejí komunisté přes všechna tvrzení o politické avantgardě vlastně velmi konzervativní program návratu. Je přece jedno, jestli se Ideál nechá vyrůstat z původní minulosti, nebo se hotový eschatologicky položí na budoucí konec dějinné cesty.

Liberálové jsou v Česku zkrátka úplně všude! Větší či menší drobky liberálního programu najdeme v každém českém politickém koláči, což je zřejmě také příčina velké oblíbenosti liberálního politického programu u veřejného mínění. Ale může to být také jeden z rozhodujících důvodů, proč žádná přísně liberální strana v české polistopadové politice výrazně neuspěla a proč žádná taková nebude mít šanci ani v příštích volbách. Liberálních stran je v Česku už asi moc, tolik, že žádné další není třeba.

K podobnému závěru došel před Vánoci Josef Zieleniec, nový lídr předvolebního spojení Strany nezávislých kandidátů a Evropských demokratů Jana Kasla (SNK-ED), který věří, že prolomí pětiprocentní bariéru pro vstup do Poslanecké sněmovny. Zieleniec v polemice otištěné v Lidových novinách odmítl tezi, že SNK-ED se pokouší o vyplnění prostoru pro liberální stranu, která voličům schází. My jsme "tradiční konzervativně-liberální strana", říká lídr SNK-ED.

Teze o chybějící liberální straně je mýtus a dílo úzkého kruhu pražských elitářských politiků a neprofesionálních novinářů, tvrdí bývalý ministr a senátor a současný europoslanec, a pokračuje: "Naše země má silnou liberální tradici a celý náš veřejný život je tím velmi ovlivněn. Proto je ČR liberálnější než všechny okolní země a než velká většina zemí EU, a také proto poptávka po politickém programu, který by toto ještě prohloubil, má rozsah jenom několika málo procent," napsala volební ikona SNK-ED, která vidí šanci pro liberální větev programu své strany jen ve dvou oblastech:
v ekonomice a fungování státu, což ovšem není málo, když jde o dvě základní oblasti, které ovlivňují život každého občana.

Jak se odlišit od barbara

Ale proč nevyužít Zieleniecovy nahrávky a nejít ještě dál: Není to tak, že liberalismus je v českém prostředí vždy a z naprosté většiny chápán výhradně jako ekonomický projekt? Vždyť kdo zná z České televize jiné než liberální či neoliberální názory na ekonomii, pokud ovšem někdo právě nedostává Nobelovu cenu? Cožpak liberální demokracie není pro Čechy totéž co zkratka pro parlament a tržní hospodářství? Není nakonec idea liberální ekonomiky tím, co se v 90. letech nepovedlo dobře obhájit a co tehdejší liberály postupně odsunulo na vedlejší kolej? Může pak někdo, kdo jde do voleb s cílem obnovit tuto zneužitou myšlenku liberálního hospodářství, vůbec říct, že se nesnaží zaplnit prázdný prostor?
Dvacet procent pro liberální politický program z průzkumu veřejného mínění je nepochybně z drtivé většiny dáno právě přilnavostí k ekonomické definici liberálního postoje ke světu.

Novinkou, s níž přichází nejen spojení ZieleniecKasl, ale třeba i liberálně naladění Zelení, kteří mají podle preferencí dosud největší šanci probít se do sněmovny, je důraz na čistotu a efektivnost státní správy. Je to pokus dodat liberální ekonomice to, co jí chybělo v 90. letech - totiž pevné mravní hodnoty.
Také ODS svůj liberalismus nižších daní a usnadněného podnikání doplňuje slibem administrativní nezkaženosti ("polepšíme se, už nebudeme takoví"). Všechna tři původně liberální hnutí se přitom v menší či větší míře roubují na křesťanskou tradici a ostentativní odpor ke komunistické ideologii. Jako by liberální politika bez tohoto základu vždy už znamenala něco jako bezbřehý relativismus, "laissez faire" čili nic.
Liberální myšlení se všem dost dobře hodí v jednotlivých politikách, bylo a pořád ještě zůstává dobrým praktickým nástrojem (ve školství, kultuře, podnikání), ale pokud jde o mravní hodnoty, na ty jsou odborníci jinde.

Mohlo by to být tím, jak naznačuje Josef Zieleniec, že mimořádně liberální česká společnost potřebuje konzervativní korekci, o čemž se dá při čtení průzkumů o nevraživých postojích drtivé většiny k cizincům nebo Romům směle pochybovat. Může to být ale i tím, jak už bylo naznačeno, že o liberálních hodnotách (krom ekonomiky, samozřejmě) v Česku nikdo nic pořádně neví, protože o nich politici vlastně nikdy nemluvili. A přitom by stačilo říct docela málo, třeba ocitovat jednu slavnou větu rakouského ekonoma Josepha Schumpetera: "Rozpoznat relativní platnost vlastních přesvědčení a přesto na nich neústupně trvat, to je to, co odlišuje civilizovaného člověka od barbara."

Schumpeter tu definuje základní předpoklad každého liberalismu, kterým je schopnost nebrat se smrtelně vážně a nevydávat své pravdy za obecný vzor. Vlastní přesvědčení mají smysl jenom tehdy, když si je sami vybojujeme a nepřevezmeme je (dobrovolně či násilím, pod tlakem obránců civilizace) jako banality, truismy a pravdy, s nimiž musí souhlasit každý.
Život ve společnosti, a ten politický především, není matematika, statistika ani katechismus. Bude to asi znít drze, ale o tomto jednoduchém základu liberalismu, který je podmínkou kultivovaného politického střetu v liberální demokracii, se v české politice vlastně nikdy nediskutovalo (přestože, jak všichni na příkladu české scény vidí, nejde o samozřejmost). A jak to po zběžném přehlédnutí bitevního pole před příštími volbami vypadá, diskutovat se ani nebude.

Nebýt vlastníkem pravdy

Bude se dál probírat, která strana je méně či více pro svobodu, kdo je tolerantnější k homosexuálům, kdo zařadí více žen na volební kandidátky, kdo poskytne větší prostor samostatnému podnikání. Probere se i to, jak zvýšit počet vysokoškoláků a jak velkou volnost by studenti při uplatňování talentu měli mít. Klidně, bude-li to průzkum veřejného mínění žádat, se zohlední všechny praktické výhody liberálních přístupů k životu, které by pragmatická politika mohla využít k volebnímu zisku.
Hlavní přínos shody na Schumpeterově liberálním minimu ale v Česku pořád zůstává skrytý: je to liberalizace mezilidských vztahů v tom nejlepším smyslu slova, tedy zejména jasné vědomí, že nejsme vlastníky pravdy, a také že v tomto průšvihu nejistoty nejsme nikdy sami.

Je-li něco na úvahách o oživení hodnotového boje v politice, které politologové šířili po druhém vítězství amerického prezidenta George Bushe, není vyloučeno, že se tento souboj časem přenese i do českého prostředí. Teprve pak se ukáže, zda lidové pravdy o liberálnosti české společnosti skutečně na něčem stojí a zda pětina obyvatelstva hlásící se k liberálnímu programu ve skutečnosti neměla na mysli něco úplně jiného.
Každopádně doba politických liberálů v Česku teprve přijde. Najdou-li se po převýchově marketingovými manažery moci ještě takoví.

Petr Fischer, Autor je redaktorem BBC.
„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich