Volby Home English

Krok ke světové špičce

2. 2. 2006 - pr

Často slýcháme o kvalitě vědecké práce, špičkových pracovištích a úspěších ve výzkumu.

Jedním z našich problémů je, že nemáme vědecké světové špičky. U řady oborů si kvalitu raději nalžeme, než bychom snesli kritická slova, která by nás snesla na zem. Není nic divného, že se do výšin nedostanou dnešní etablovaní pracovníci zasloužilého věku. Vědecké uznání je věc, která i za příznivých okolností trvá spíše desetiletí. Jde ale o to, abychom vytvořili prostor alespoň těm, kteří teprve překračují třicítku.

Rada vlády ČR pro výzkum a vývoj porovnala bibliometrická data 24 skupin oborů a tři z nich označila za „obory s předním postavením“: matematiku na 108 procentech, inženýrství na 100 procentech a klinickou medicínu na 99 procentech světového průměru. Tato hodnota vypadá dobře jen do té doby, než si uvědomíme dvě velká „ale“. Tím prvním je fakt, že porovnáváme se všemi zeměmi včetně třeba Albánie. Ještě závažnější je skutečnost, že se špičkový výzkum soustředí do malého počtu zámořských zemí.

Vypovídá o tom třeba databáze 21 oblastí, v níž renomovaný Thompsonův Ústav vědeckých informací (ISI) vybírá 250 vědců s celosvětově největším ohlasem jejich práce (www.isihighlycited.com). Používá ji např. šanghajská univerzita Jiao Tong k sestavení žebříčku nejlepších výzkumných univerzit. Na rozdíl od Poláků nebo Maďarů v této databázi nenajdeme v žádném oboru ani jednoho českého vědce.

Česko je z hlediska vědeckých špiček terra intacta - země, kam jejich noha dosud nevkročila. V klinické medicíně je na tom ovšem podobně špatně celá Evropa. Špičkových vědců z této databáze v ní je 17, tedy méně než jeden na každou evropskou zemi. Říci, že stav je u nás špatný, je snadné. Těžší je nabídnout řešení, které by mladým slibovalo perspektivu práce se světovými špičkami. Ještě složitější je nabídnout řešení takové, které by nehrozilo „odlivem mozků“, kdy mladý vědec špičkové zámořské pracoviště navštíví, vypracuje se na něm, ale poté tam navždy zůstane.

Brněnský projekt Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC), o kterém nedávno mluvil ministr Rath, s pokusem o takové řešení přichází. Vytvořením pracoviště napojeného na světoznámou Mayovu nadaci slibuje vytvořit jakousi analogii „mezinárodní vesmírné stanice“. S předpolím brněnské „pozemské základny“ by kromě trvalé výzkumné spolupráce vznikla možnost dvouletých stáží pro naše mladé lékaře a další specialisty na Mayově klinice, plně klinikou hrazených tříměsíčních pobytů zaměřených na zkušenosti při zavádění nových metodik a doktorského studia.

Pracoviště Mayovy kliniky můžeme ve srovnání s našimi poměry označit za „vesmír“ bez zaváhání. Špičkových vědců nejcitovanější kategorie v klinické medicíně na nich dnes pracuje hned devět, což je v jediné organizaci více, než představuje polovina našeho kontinentu. Další tři má v jiných oblastech medicíny.

Týmu mladých brněnských specialistů se během několika let podařilo oslovit renomovanou instituci s vědeckým potenciálem, o kterém se Česku nemůže ani zdát, získat si její důvěru a přesvědčit o perspektivě dlouhodobé spolupráce v městě, kam američtí kolegové nepřijdou za turistickými atrakcemi nebo panoramatem Hradčan, ale za náročnou prací, z jejíž kvality může profitovat celá naše země. Je to jeden z kroků, který může dostat do databází světových špiček i naše reprezentanty. Je to recept na úlevu jednomu z neduhů naší vědy, který si zaslouží použít.

Jiří Zlatuška (Autor je místopředseda senátního výboru pro vzdělání a vědu, zvolen za Liberální reformní stranu)
„Vždy odpouštějme svým nepřátelům, nic je nedokáže víc rozzuřit.“ Oscar Wilde