Volby Home English

Hit sezony: postmaterialismus

4. 4. 2006 - rov

Zelenání větších stran je sice záležitostí hlavně předvolebního jara 2006, ovšem v menší míře bylo vidět už v roce 2003. Po převzetí „jednoprocentní“ SZ „tmavozelenými“ kolem aktivistů Patočky a Beránka se Strana zelených - byť s nevyhnutelnými doprovodnými jevy sektářského třeštění - začala probouzet k životu a dosahovat kolem tří procent preferencí.

A v médiích začali politici větších partají najednou čím dál více skloňovat „zelená“, tedy „postmaterialistická“ témata - nejen ochranu přírody, ale i feminismus, práva menšin, legalizaci marihuany, registrované partnerství, vývoz zbraní, lidská práva v různých dalekých despociích atd.

Nástup politické konkurence tehdy zmerčili sociální demokraté a vytvořili ekologickou sekci Platan, která rozhodila síť odboček po republice a hlavně prostřednictvím inzertní přílohy ČSSD v deníku Právo psala o svých akcích. Více naspěch měla smrskávající se US, už tou dobou bojující o holý život.

Každý trochu zelený

Její tehdejší předseda Petr Mareš ji prohlásil za „ekologicko-liberální“ stranu, svoje webové stránky vyladila do zelena, její senátor Robert Kolář nabízel zeleným dokonce kancelářský servis. Komunistický svaz mládeže zase rychle sepsal Rudozelený manifest, pro zelené antiglobalisty, přátele konopí a squattery vytvořil webovou stránku Mladá levice, odlišující se od dosavadní stalinisticky zatuchlé prezentace KSČM, a jeho členové se od té doby častěji vydávají do pražských a brněnských ulic protestovat za lepší městskou hromadnou dopravu. Ojedinělí reformisté v KSČM Miroslav Prokeš a Jiří Dolejš také víc hrají na zelenou notu a střetávají se kvůli tomu na stránkách komunistických Haló novin s opancéřovanými rudými ještěry.

V průběhu roku 2005 zelenou rétoriku zesílili - marně - ještě ohroženější bojovníci o vlastní přežití, než byla US: (neo)liberální strany, jako ED, ODA,brněnská LiRA , CZ a též někteří senátoři z Klubu otevřené demokracie. Patočkou a Beránkem prosazovaný koncept společné aliance těchto vesměs pravicových liberálů a Zelených na podzim 2005 SZ odmítla (dalším důvodem Patočkovy a Beránkovy prohry byly jejich autoritářské excesy) a postavila do čela Martina Bursíka. Ten alianci s ODA, LiRA, ED a jinými na celostátní úrovni odmítl, zároveň do jara 2006 těmto stranám (a nejen jim) vysál část voličů.

Zelení sami rozhodnou

Od jara, kdy preference SZ po překročení pěti procent šly prudce vzhůru, přibyl v taktice větších stran další prvek - kromě „ozeleňování“ programu zesílila kritika Zelených, a tak dnes z naprosto protikladných pozic politici ODS označují Zelené za levici či krajní levici, ČSSD a KSČM za pravici.

O tom, zdali politické spektrum zůstane z nové strany postmaterialistických hodnot ve střehu trvale, rozhodnou sami Zelení - ne podbízením se přelétavým voličům, ale rozšířením a udržením svého voličského „zeleného jádra“ a dokončením přeměny na stabilizovanou, sociálně ekologickou stranu západoevropského typu.
„Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain