Volby Home English

Politické kameňáky

25. 5. 2006 - pr

Předvolební klipy politických stran prý sleduje zhruba jedno procento televizních diváků.

Neuvěřitelné, kolik se v této zemi najde lidí tak odolných, nadto nadaných mimořádným smyslem pro humor. Toho totiž v těch křečovitě vážných scénkách není málo, byť většinou není na první pohled postřehnutelný, dokonce ani sami tvůrci o něm nevědí.

Tak například skutečně profesionálně natočený klip ODS, v němž drsňák typu Indiany Jonese vypráskává bičem všelijaké neřádstvo. Teprve závěrečný slogan „spravedlnost místo korupce“ diváka přinutí vzpomenout na sladké časy devadesátých let, kdy země pod vedením modrého ptactva vzkvétala až k úsporným balíčkům, ale hlavně se nekradlo. No není to skvělý fór!

Špetku legrace nabízí ale i klip sociálních demokratů, zejména v té části, kde se hovoří o nižších, jednodušších a spravedlivějších daních - a coby ilustraci té jednoduchosti vidíme v záběru školáka s počítadlem. Že by daňové přiznání mohlo být i pro normální lidi, tuším dávno, ale proč s tím vládní strana přichází až teď?

Nejlépe se asi z povinného klipování vylhali komunisté. Místo klipu dávají peníze dětem, svěřuje nám sladký dětský hlásek za třešničkami. Padesát tisíc na školu, padesát na tělocvičnu, padesát na sociální ústav a padesát na dětský domov. Úhrnem spousta propagační muziky za málo peněz a navíc není třeba obtěžovat voliče sliby, natožpak připomínáním starých zásluh.

Ponechme však už stranou žerty velkých stran, protože hlavním smyslem předvolební klipové novinky je přece představit nám nepřehledný zástup stran a straniček.
Ostatně není snadné se v nich vyznat, protože téměř všechny slibují totéž (nižší daně, vyšší platy a důchody, méně byrokracie a větší vymahatelnost práva, navrch pak umenšení parlamentu spolu s přímou volbou prezidenta a referendem na všechno) a téměř všechny to nabízejí stejným způsobem.
Nějaký pán nebo nějaká paní stojí před kamerou a plynně hovoří, v pozadí zpravidla přírodní zeleň, občas i architektura. Toliko strana nazvaná Čtyři vize se spokojila se žlutou plentou.

Ale třebaže si tyto malé strany nemohou dovolit režisérskou hvězdu typu Filipa Renče, která se angažovala pro ODS, o pozoruhodné nápady scénáristické i režijní není nouze. Tak třeba Nezávislí s číslem 6 (to je nutno odlišit, protože nezávislých je víc a najdeme mezi nimi i jiná čísla) nabízejí sci-fipohádku s datem 26. září 2006, v níž poslanci ukázněně sedí v lavicích, nehádají se, hovoří k věci a srozumitelně... Škoda, že se nedožil Jan Werich, v jeho podání by to jistě zaznělo jako nezapomenutelný Čochtan.

Další slibují jen samou nudu, například volné jízdenky pro důchodce. O jiná lákadla se zase tahá hned několik stran, například více žen v politice je hit zelených i mnoha dalších. Ale jen Humanistická strana jich chce mít rovných padesát procent. A kdyby nechtěly, jistě si na ně došlápne!

Ostatně kdyby bylo nejhůř, máme tu ještě Liberální reformní stranu, která s vážnou tváří nabízí eutanazii pro všechny.
„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde