Volby Home English

Právo: Zpráva o politickém dně

29. 8. 2006 - právo

Magazín Práva | 26.8.2006 | rubrika: Téma | strana: 8 | autor: Leoš Kyša

Když nemáte na cimbál a kroje, založte si politickou stranu. Nevíte co se tři sta tisíci? Založte si politickou stranu. Nemáte rádi USA? Založte si politickou stranu. O čem je řeč? O malých politických stranách. Jestli si myslíte, že velká politika je panoptikum, tak ta malá je někdy už doopravdy cirkus.

Malé politické strany jsou většinou až na výjimky docela legrační záležitost. Nejzajímavější však na nich je, jak se přitom berou vážně. Někteří zásadně žádají otázky předem a trvají na autorizaci, jinak řečeno chtějí dodatečně opravovat to, co jim ulétlo z úst. Teď však nemluvím o všech. Někteří předsedové malých politických stran jsou bezvadní lidé. Dokonce i na kafe vás pozvou. Jednu stranu jsem si doslova zamiloval a konečně už vím, koho příště volit. Já jim ten cimbál prostě přeji.

LiRA - Devět liberálů

Liberální reformní strana má devět členů a víc ani nechce. Není v tom žádná magická symbolika ŕ la Pán prstenů a jeho devět černých jezdců. "Ať má strana devět lidí, nebo sto tisíc, tak v ní stejně pracují tak čtyři lidé. Tak proč být jako ostatní a verbovat všude možně členskou základnu?" vysvětluje mi třiatřicetiletý politolog a předseda strany Milan Hamerský. Podle něj jsou něco jako akciová společnost, kde on má většinu.

Jeho strana kandidovala jenom v Jihomoravském kraji a získala 253 hlasů. Na to, že mají na rozdíl od svých konkurentů známé renomé a jednoho senátora Jiřího Zlatušku, to byl docela propadák. Vysvětlení je stejné jako u ČNHJ. Sami sebe nevolili. "Situace před volbami byla velmi vyhrocená a nechtěli jsme brát hlasy pravicovým stranám. Proto jsme našim voličům doporučovali ODS a zelené." Do senátních a komunálních voleb už však LiRA půjde samostatně.

Některé pasáže z jejího politického programu jsou velmi zajímavé. Požadují privatizaci České televize i rozhlasu, zrušení financování politických stran ze státního rozpočtu, uzákonění eutanázie, privatizaci věznic a zřízení americké, britské nebo třeba i turecké vojenské základny u nás.

Jako jediný z předsedů, s nimiž jsem se sešel, přiznává, že když se dlouhodobě politika straně dařit nebude, tak ji rozpustí. "Když se lidé rozhodnou, že chtějí volit modré rakety z ODS bez ohledu na to, kdo za ně vlastně kandiduje, tak se asi rozmyslíme a rozpustíme to."

I přes tento odpor ke konzervativní ODS se při vyjednávání o budoucí vládě klonil ke kabinetu složenému z pravicových stran. "Vše je lepší než socialisté."
Na jeho straně je ještě zvláštní, že požaduje většinový systém. Všechny ostatní malé straničky vždy nadávají na domýšlivost velkých partají a požadují snížit hranici vstupu do sněmovny. Naproti tomu Liberálové by měli radši systém dvou až tří stran. Inu, malý je ten, kdo má jen malý cíl.

Foto popis|
Milan Hamerský je liberál tělem i duší a rád by u nás viděl i raketové základny, klidně i turecké i armády. Jinak je vystudovaný politolog a politice rozumí. Mezi politickými trpaslíky takřka nevídaný jev.
-----------------

Macurova vize lásky

Své cestování po pěti malých politických stranách, které v letošních parlamentních volbách dopadly úplně nejhůř, jsem začal u Zdeňka Macury, předsedy nejnovější partaje s názvem 4vize. Jeho nástup na scénu bezvýznamných politických stran byl velmi razantní a provázely ho zajímavé spekulace. Hovořilo se, že je napojený na Ivo A. Bendu, muže, který mluví s mimozemšťany. Důvod? Kamarád mimozemšťanů Ivo Benda má vždy plná ústa lásky a zbožňuje žlutou barvu. Hlavním politickým krédem strany 4vize je "Méně stresu, více lásky" a žlutá barva. Předseda strany však ihned všechny spekulace rázně popřel.
"Já pochopitelně svou víru mám, ale spíš takovou osobní. To heslo s láskou jsem vymyslel já. Jde mi o to, že politikové tu šíří spíš stres a nenávist. Měli by šířit lásku a jednat podle svého srdce, ne podle zisků a politických obchodů," vysvětluje mi u kávy manažer mezinárodní počítačové firmy, čtyřicátník Macura.
Strana vznikla letos v březnu a původně se měla jmenovat Česká pohoda. Jeden kamarád však Macurovi tenhle nápad rozmluvil, prý jsou 4vize více profesionální. Do voleb, v nichž získali velmi slušných 3109 hlasů, šli už s pěti vizemi. Je to u nich tak trošku jako s Dumasovými třemi mušketýry. Ti zas byli čtyři. Voliče lákali třeba na kratší pracovní týden, rodinný dům pro každého a ochranu společnosti před zápachem bezdomovců.
Sehnat potřebných tisíc podpisů pro založení strany nebyl problém. Pozdější předseda strany najal dva brigádníky, kteří si sedli ke stolečku s petičními archy na Národní třídu v Praze a lidé sami chodili a podepisovali se. "Dokonce se tam tvořily i fronty, jen aby lidé mohli podepsat vznik naší strany." "Ten náš program nemůžete brát doslova," vysvětluje Macura, když se podivuji nad tím, jak chce zajistit třeba rodinný dům pro každého. "To nejsou věci, které slibujeme, jsou to vize do budoucna, které se třeba splní za padesát let."
Mezi čtyřma očima přiznává, že ho jinak politika moc nezajímá a nesleduje ji. Nebaví ho. Vstoupil však do ní proto, že si myslí, že jeho názory jsou zajímavé a mohly by lidi obohatit. Jinak je mu však bližší ODS a její předseda Topolánek. Tomu už po skončených volbách fandil, aby se stal premiérem. Nedlouho před volbami zjistil, že má našetřeno tři sta tisíc. "Hodně jsem přemýšlel, jestli si mám koupit auto, nebo to vrhnout do politiky. Tak jsem to utratil za volební kampaň," přiznává bezelstně. Určitě to však prý nebyla zbytečná investice: "Hodně jsem se dozvěděl, jak funguje politika, a taky se mi povedlo dostal nějaké své názory na veřejnost." A jaká je budoucnost strany lásky, strany 4vize? "Myslím si, že mám šanci uspět. Ne v těch příštích volbách, ale za osm, dvanáct let určitě," je přesvědčený Macura.

Sebe jsme nevolili

Úplně nejhůř ze všech kandidujících stran v letošních parlamentních volbách dopadlo České hnutí za národní jednotu (ČHNJ), které kandidovalo jenom v Ústeckém kraji. Dostali 216 hlasů. Samotná strana má přitom tři sta členů. "To už vám nevěří ani vlastní členská základna?" pošťuchuji třiašedesátiletého předsedu strany Pavla Svobodu.
"Tak to není. My jsme totiž sami sebe nevolili. Dělali jsme kampaň pro Českou stranu sociálně demokratickou a jejího předsedu Jiřího Paroubka. Pro něj hlasovala celá naše členská základna," vysvětluje.
ČHNJ je lokální strana orientovaná hlavně na město Teplice. Důvodem zvláštní schizofrenie, kdy svou vlastní stranu nevolí ani její předseda, je ten, že drtivá většina členů jsou bývalí sociální demokraté. V roce 1998 se s rodnou stranou rozešli z programových a mezilidských důvodů. K sociální demokracii však mají velmi pozitivní postoj. Proto také v době sporů okolo nové vlády přejí od počátku Paroubkovi. "Jeho případná vláda je za každých okolností lepší než ta složená z pravicových stran," tvrdí.
Do parlamentních voleb tedy kandidovali jen proto, aby se zviditelnili před komunálními volbami v Teplicích, v nichž však už půjdou proti místním sociálním demokratům, a to prý bez milosti. Alespoň že oni sami v tom mají jasno, když jejich voliči musí být občas pěkně zmatení.

Antigermánští antikatolíci

"Máme charakter ryze antigermánský a antikatolický," zdůrazňuje Svoboda. Možná proto v jejich rozsáhlém programu najdete i bod, kdy žádají větší výuku doby husitské a národního obrození v dějepise a také opětovné sjednocení Československa.
"Do malé strany se rozhodně nikdo moc nehlásí. Že bychom tu měli fronty se zájemci o členství? To ani náhodou. Spíš si naše nové členy a kandidáty musíme vychovat ve vlastních rodinách," tvrdí Svoboda. Zároveň říká, že jestli si někdo myslí, že přes malou stranu udělá kariéru, tak je na omylu. "Malá strana může uspět jen na komunální úrovni. Přitom však musí být člověk finančně nezávislý. Hlavně na místním vedení města. Když jsem ještě podnikal, tak jsem si ve městě ani neškrtl. Neexistovalo, že bychom od vedení města, které je v rukou ODS, získali nějakou zakázku. Ani když jsem byl jednoznačně nejlevnější," tvrdí bývalý podnikatel ve stavebnictví.

Pryč s Bushem!

U třicetiletého předsedy Humanistické strany Jana Tamáše jsem si hned pokazil dojem, když jsem konstatoval, že mi připadají jako BBH, tedy Banda Bláznivých Hipíků. "Tak to určitě nejsme. Hnutí hippies nemělo politické ambice," vysvětluje předseda. Jeho strana kandidovala jenom v Praze a získala 857 hlasů. Na to, že existuje už deset let, to valný výsledek není. Humanisté vidí jako velký problém dneška to, že hlavní hodnotou jsou peníze. Vše se dělá pro peníze, všechno je podřízeno penězům. To chtějí změnit větším důrazem na člověka.
V programu požadují hlavně přímou demokracii, podporují celostní a alternativní medicínu, chtějí posílit vztah dětí k přírodě a být co nejotevřenější k uprchlíkům ze zahraničí. Strana docela překvapila, když svou předvolební propagaci v jednom z televizních spotů lákala voliče i na nepřátelství vůči americkému prezidentovi Georgi Bushovi. Humanisté se totiž velmi angažují v protiválečném hnutí.
Jan Tamáš se sice živí jako konzultant v oblasti informačních technologií, ale věnuje se i rozvojovým projektům v Africe. Velmi mu vadí, že si jich moc média nevšímají. "Všechny strany by měly mít stejné podmínky, ať jsou malé, nebo velké. To u nás není a vypovídá to o úrovni demokracie," rozohňuje se. "Kdybychom se do parlamentu skutečně dostali, tak bychom nedali přednost asi nikomu, není tam nikdo, kdo navrhuje podobné věci jako my, ale jednali bychom se všemi. I když, abych se přiznal, tak nevěřím, že by se situace mohla změnit, ať tam bude Paroubek, nebo Topolánek. Osobně nefandím žádnému z nich. Jdou stejnou cestou k neoliberalismu, i když každý trošku jiným způsobem," zamýšlí se při otázce, koho z parlamentních stran by případně podpořili, kdyby opravdu uspěli.
Podle něj záleží budoucnost Humanistické strany na tom, co se bude dít okolo nás. "Myslím, že pokud bude násilí vzrůstat, tak budou lidé okolo sebe hledat alternativu a tou jsme my, kteří podporujeme aktivní nenásilí."

Cimbál a husle

"Všechny moc zblbne, ale mě ne, já už su moc staré," přísahá mi svým jihomoravským přízvukem osmapadesátiletý předseda strany Folklór i Společnost Miroslav Lejsek. Její hlavní náplní je podporovat amatérský sport a kulturu, zachovat národní kulturní památky a zejména folklórní tradice a lidová umělecká řemesla. Hlavním důvodem takové politické náplně je fakt, že strana vznikla ze členů folklórního souboru Slovácký krůžek.
Když poslouchám pana předsedu při kávě v brněnském Boby centru, mám dojem, že hlavním důvodem byl strach o budoucnost folklóru. "Je strašné, jak nejsou peníze pro soubory na nové kroje, na cesty do zahraničí a na práci s mládeží. Třeba nedávno jsme se museli skládat jednomu souboru na cimbál. To není žádná sranda. Ten cimbál stojí sedmdesát tisíc a stát na to kašle," rozohňuje se a slibuje, že když někdy ve volbách uspějí a dostanou státní dotaci, tak nejmíň polovinu peněz dají folklórním souborům na kroje, na provoz a na cimbály. Srší z něj nadšení a zapálení pro svou věc: "Důležité jsou pro nás komunální volby na jižní Moravě, hlavně v Brně. Hrozné je, že místní rady nechtějí pronajímat souborům místa na zkoušení, a když ano, tak třeba po nich požadují, aby je za to ve volbách podporovali. Těch se musíme zastat." Šanci možná mají. Kandidovali jen na jižní Moravě a získali 574 hlasů.
Když se ho ptám na současnou politiku, tak mávne rukou. "To je strašné, co se děje. Kdybychom tam měli alespoň šest poslanců, tak se sebereme a půjdeme pryč z parlamentu. Já bych s nimi ty jejich hrátky nehrál. Ti jsou hrozní všichni." Strana Folklór i Společnost vznikla oficiálně v poslední den roku 2004. Díky tomu se hned nadšení folkloristé museli poprat s úřednickou mašinérií. "My jsme se to dozvěděli až třetího ledna, ale museli jsme podat zprávu o činnosti za rok 2004 a ještě ji nechat auditovat. A to jsme prosím ani nevěděli, že existujeme. Úředníci v parlamentu byli ale neoblomní, tak jsem tam ty samé nuly vyplnil. Horší bylo, že za audit po nás jedna paní chtěla jedenáct tisíc. Ještě, že nám to pak udělal auditor za polovinu." Nadšenci ze strany Folklór i Společnost mě docela navnadili k tomu, abych si založil také stranu podle svého gusta. Něco jako Jazz a Lidstvo. Koneckonců saxofony jsou levnější než cimbály. Pokud ovšem do příštích voleb nenašetřím tři sta tisíc jako pan Macura a svou stranu nestihnu založit, tak slibuji, že Folklór i Společnost budu volit. Třeba uspějí a bude na ty kroje a na cimbály.
„Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde