Liberální strana

Topolánek ztratil „gule“

24. 11. 2006 - mjh

Skončený 17. Kongres ODS nabídl zajímavou podívanou. Strana, která ovládá celou zemi prostřednictvím prezidenta, premiéra, hejtmanů, senátorů, primátorů a starostů, je bezradná tváří v tvář obratné politice svého hlavního soka předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Desítky vstoupení delegátů se točily v kruhu. „Přibližně víme co chceme, ale nevíme jak toho dosáhnout. Jsme úspěšní, ale nestačí nám to.“

Z kouřové clony siláckých vyjádření a vzkazů určených především do vnitřních řad, jen vyjímečně zaznělo jasné a konstruktivní slovo. Všeprostupující napětí, dané důležitými volbami funkcionářů, bylo cítit až před Veletržní palác. Auditorium vcelku poklidně sledovalo vodopád prázdných slov i snahy některých členů vedení, např. Němcové, Nečase, prorazit zákulisní obchody vzájemných podpor mezi Prahou a některými regiony.

Delegáti kongresu neměli na výběr a tak Topolánek utrpěl další neslavné vítězství. Z obchodu regionů, Prahy, Středních Čech a Moravskoslezského kraje, vzešli noví místopředsedové. Velmi dobrý projev nezachránil ve vedení ODS Němcovou a Nečas uspěl se štěstím na úkor hejtmana Tošenovského.
Míra podpory Petra Nečase na post prvního a následně řadového místopředsedy ODS se tak stala nejzajímavějším svědectvím o vnitřním stavu ODS. Zhruba třetina (150 z 470) delegátů podpořila umírněnou konzervativní tvář ODS nespojenou s obchody regionů. Zvolení řadovým místopředsedou v posledním třetím kole o čtyři (237) hlasy nad potřebnou polovinu, ukázalo slábnoucí podporu jedné ze stálic ODS.

To nejpodstatnější z kongresu je zpráva, že Topolánek se bojí. Mnohokrát předstíraná mužnost valacha a holedbání se, jak teprve pod tlakem podává nejlepší výkony, se ukázalo v plné nahotě. V úvodním projevu se Topolánek pokusil ukřičet kritiky svého anticharismatického nelídrovství mnohokrát parafrázovaným obratem, „když se vám to co dělám nelíbí, pak mne nevolte na předsedu ODS“. Vzhledem k tomu, že již podruhé neměl na post předsedy protikandidáta, šlo o dosti laciné gesto na hony čpící bezradností.

Topolánek jasně odmítl velkou hru se třetím pokusem a drží se při zemi. Necítí se na to riskovat chování lidovců. Delegáti jej zvolili s mandátem ve druhém pokusu vytvořit vládu s podporou sociálních demokratů, ať to stojí, co to stojí. V situaci kdy ODS má prezidenta a většinu v senátu by si staronový předseda ODS mohl dovolit více mužnosti. Ta však je definitivně pryč. Zbylo z ní jen neurotické obviňování novinářů a okolí z nepochopení těžké role státníka.