Volby Home English

Konec případu US-DEU

7. 6. 2007 - lira

V USA je zpráva o stavu unie přednášená prezidentem jedním z hlavních vrcholů politické sezóny. U nás zpráva o „stavu unie“ nikoho nezajímá, přestože jde o mimořádně zajímavý pohledem na stav strany, která ještě nedávno byla vládní a je spoluodpovědná za mnohé současné problémy. Naše neschopnost poučit se z vlastních i cizích chyb je společensky velmi nákladná. Pozornost se politickým stranám věnuje jen když jsou úspěšné. Své o tom ví i sněmovní navrátilec SZ.

V sobotu proběhl v Praze třináctý sjezd US-DEU. Hlavní pozornost médií před sjezdem především přitáhlo, jak strana naloží s desítkami miliónů, které ji zůstaly na účtech. Pro mnohé ze stosedmi delegátů čtyřsetčlenné strany to byl jeden z hlavních motivů proč přijet do Prahy.

Čtyři identity unionistů

Unie svobody si prošla několika zásadními změnami identity. Jako chameleón při změněných podmínkách měnila barvu kůže. Výsledek voleb v roce 1996 si vynutil vznik první menšinové vlády ODS, KDU-ČSL a ODA. Narůstající pnutí v ODS vyvrcholilo provalením veřejného tajemství o nečistém financování politických stran. Když se nespokojencům nepodařilo dostat Klause z čela ODS, odešli a založili Unii svobody. Jejím prvním posláním bylo nahradit ODS - širokorozchodnou postreformní formaci v čele s přísným otcem zakladatelem, moderní pravicovou stranou ala německá CDU. Přes velkou podporu médií US nepropadla ve volbách 1998 jen díky vyblokování ODA z volební soutěže. Už před volbami proběhla první z vnitřních revolt nespokojenců, kteří zpochybnili legendu o poslaní unie. (viz příloha 2, Jedenadvacet záznamů o pravicové havárii)

Šok z toho, že ODS získala ve volbách 1998 třikrát více hlasů stranou značně otřásl. Přišla druhá rána po vzniku opoziční smlouvy a přechodu unie do opozičních lavic. První příběh bylo třeba opustit. Josef Lux unionistům nabídl náhradní projekt, budování „třetí síly“, volebního bloku proti stranám opoziční smlouvy. Přes trápení unionistů v nepohodlné Čtyřkoalici umně řízené lidovci, byl úspěch tohoto projektu přijat jako oficiální nový cíl strany. Přišly úspěchy a množství postů v senátních a krajských volbách na podzim 2000. Trvalou vnitřní nestabilitu Čtyřkoalice se lidovci rozhodli na konci roku 2001 překlopit ve dvojkoalici pod svojí dominancí. V pozadí stála i obava, že by lidovci mohli zůstat i další období v opozici, když by Čtyřkoalice byla většinově (US, ODA, DEU) pravicová. Lidovci donutili US ke sloučení s DEU a ODA vyhodili z Koalice úplně. Výsledkem byl propad podpory veřejnosti a rozvod lidovců a unionistů hned po volbách.

Tanec na palubě Titaniku

Volby 2002 nabídly unionistům třetí příběh pro zdůvodnění své existence. Vstupem do Špidlovi levostředé vlády údajně bránili nejhorším socialistickým experimentům. Fakticky vedení strany nabídlo důležitým členům přístup k lukrativním státním postům výměnou za podporu při opuštění pravicového programu i rétoriky a postupném diskreditování oslabené značky. Přes velkou nestabilitu u socialistů, danou výměnami premiérů Špidly a Grosse, vláda s účastí unie vydržela čtyři roky. Proč opouštět prostřený stůl? Zlobivé poslance Marvanovou a posléze Vrbíka zastoupil v klubu přeběhlík z ODS Kott. Preference unii celé období klesaly z pěti k jednomu. Volební kampaň pojala unie originálně, když nejužší vedení vybralo pro „Novou“ purpurovou unii skejťáckou prezentaci v ironickém duchu hlavního hesla It´s legal to be a looser. Drtivost propadu ve volbách na tři desetiny procenta přesto zaskočila.

Čekání na další čekání

Povolební rok unie žila mírně úspěšnými komunálními, plně neúspěšnými senátními volbami a odchody členů. Třináctý sjezd 2. června 2007 rozhodl předvídatelně o prodlužování rozkladu strany. Tak jako na většině sjezdů originální myšlenky nezazněly. Jan Ruml byl jediný kdo byl schopen nabídnout a získat podporu pro rozumné ukončení trápení, pronesl však pouze nic neřešící projev. Nové vedení stanovilo pro unii čtvrtý cíl, integrovat menší pravostředové strany do bloku pro příští volby. Vítězný kandidát na předsedu Jan Černý chce vytvořit pravicový blok, těsně poražený Petr Hůla, zvolený jako první místopředseda, by se rád domluvil s další kopií ODS – SNKed. Problémem je, že o sloučení stojí pouze zbývajících pár členů ODA. Přítomní předsedové SOS a LiRA prezentovali delegátům jinou představu o spolupráci než je integrace. Nový předseda získal na hlas potřebnou většinu a zbytek vedení tvoří jeho oponenti či noví lidé. Jeden silný nástroj nesourodé vedení unionistů v rukou má, podle zprávy pro sjezd je na účtech 22,4 miliónů. To je hlavní důvod proč strana voliči opuštěná a pro českou politiku zbytečná pokračuje v existenci.

Příští rok unie utratí milióny na podporu různých kandidátů a projektů v krajských a senátních volbách. I když se několika může podařit uspět (Liberecko) v širších koalicích, celkově půjde o propad.

Unie svobody velká očekávání zklamala. Nenahradila ani významně nezlepšila chování ODS, nevytvořila silný středový subjekt nespojovaný s klientelismem (Čtyřkoalici), podporovala socialistickou vládu v hrozivém zadlužování, ani nenašla sílu se zrušit.

přílohy:
___________________________

1)
Projev, který na XIII. Republikovém shromáždění US-DEU (bohužel) nezazněl

Vážené kolegyně a kolegové,
naše unie se nachází na důležité křižovatce, za devět let na politické scéně jsme si prošli kde čím. Našlo by se hodně i pozitivních věcí. Já vás žádám, abychom v tuto chvíli byli ochotni uvažovat otevřeně, o tom co je nejlepší pro tento stát, pro českou politiku a konec konců i pro nás delegáty sjezdu.

My, unionisté, nejsme pokrevním společenstvím do něhož se člověk rodí a v němž umírá. Lidé do strany vstupují i odchází z ní z nejrůznějších důvodů Oprosťme se od mesianismu, na politické scéně je několik stran, které při přivření očí reprezentují v politice to co je nám aspoň částečně blízké..

Volby v loňském roce rázně ukončily misi unie v první lize české politiky a není důvod se domnívat, že se tam můžeme vrátit. Politická strana je firmou v niž jsou lidé pro prosazování politických cílů i svých osobních ambicí. Ani jedno dnes reálně nemůžeme. Čeští voliči nám volbami jasně vzkázali - unii nepotřebují. Unie nevznikla mimo parlament a neumí tak žít ani fungovat. Čekají nás krajské volby a senátní, kde centrální vedení hraje minimální roli a proto není důvod prodlužovat naši agónii.

Jaké pozitivní řešení vám nabízím?

Oficiálně nás je 400, máme na účtech 22,4 miliónu, je rok před krajskými a senátními volbami.
Navrhuji rozhodnut dnes o ukončení činnosti strany a to k 31.12.2008 s tím, že každý člen-akcionář strany dostane odstupné 50tisíc a je na něm zda odejde z politiky nebo vstoupí do jemu nejbližší politické strany s tímto „věnem“ na budoucí politickou činnost.

Někdo z nás má blízko k ODS, někdo bude chtít pokračovat ve vytváření její konkurence v SNKed, někdo je levicový liberál a přivítají ho v SOS, pokud je zde někdo klasický liberál bude o něj zájem v LiRA, konzervativci mezi námi mohu jít do KDU a kdo má rád přírodu, může následovat některé naše bývalé kolegy do SZ. Pokud někdo jako Petr Dimun vidí svoji budoucnost v ČSSD, nelze se na něj zlobit.

Do konce trvání strany zvolme vedení s jediným zadáním, připravit ukončení činnosti. Vyplacení akcionářů a zbylé prostředky, včetně těch které budou přicházet na účet Unie do konce roku 2008 za 1,5 senátora a šest krajských zastupitelů (tedy cca ještě 5miliónů) dejme na nějaký bohulibý projekt, ať již charitativní či vzdělávací. Jako garanta tohoto prostupu navrhuji na předsedu Jana Rumla.

Vážené kolegyně a kolegové, česká politika je koaliční a já věřím, že když se dnes v dobrém rozejdeme, tak ti z nás kteří chtějí dál sloužit veřejnosti v politice se v budoucnu setkají, když ne v jedné straně, tak třeba v koalicích na radnicích našich měst či ve vládě. Přeji nám odvahu k rozumnému a odvážnému činu.

___________________________

2)
Jedenadvacet záznamů o pravicové havárii 27.5.1998, Lidové noviny přinášejí interní dokument, který vytvořila část poslanců US jako oponenturu proti vedení strany. Milan Uhde, Hana Marvanová, Milena Kolářová, Andrej Gjurič, Stanislav Pěnička, Josef Ullmann, Drahoslava Bartošková

1. Ve všech třech koaličních politických klubech se ještě před volbami v roce 1996 ozývaly stížnosti, že vláda neplní své předvolební sliby.
2. Výsledek voleb v roce 1996 ukázal, že voličů spokojených s koaliční vládou ubylo. Situace vyžadovala, aby ji koaliční tábor reflektoval.
3. Měnový otřes přinutil vládu k úsporným opatřením soustředěným do obou "balíčků", ale jejich veřejné vysvětlení z úst předsedy vlády nebylo přesvědčivé.
4. Byl nejvyšší čas k zásadní a otevřené výměně názorů ve vládě, jednotlivých koaličních klubech a stranách i mezi nimi.
5. K této výměně názorů se však nikdo neodhodlal, protože Klausovi kritikové si byli vědomi, jak silný protivník v polemice je tehdejší premiér.
6. Oba koaliční partneři vypověděli premiérovi spolupráci. Zástupný důvod k tomu našli v oživené staré aféře kolem nepořádků v hospodaření ODS a přivodili pád vlády. Právě oživení aféry zřetězilo události tak, že si je lze těžko vyložit jinak než jako režírované. Dva přední Klausovi spolustraníci je završili výzvou předsedovi ODS, aby odstoupil. Ten v tu dobu pobýval služebně v zahraničí.
7. Legitimní spor o obsah a směr koaliční politiky nahradila demonstrace morálního pohoršení, které nedovoluje s Klausem dále spolupracovat.
8. Kromě zástupnosti argumentu bylo na morálním pohoršení odpudivé, že někteří jeho nositelé měli ve vlastní stranické pokladně rovněž značné nepořádky.
9. Ve vstřícné snaze o zachování koalice navrhovalo na poděbradském kongresu několik desítek členů ODS, především někteří poslanci, vyměnit celé vedení strany včetně předsedy.
10. Většina delegátů tento návrh odmítla, a tím rozhodla o neúčasti ODS na nové vládě. Ta obdržela důvěru sněmovny jen pod podmínkou, že bude vládnout pouze do poloviny roku a připraví předčasné volby. Společná cesta koalice skončila společně zaviněnou havárií.
11. Nově založená Unie svobody, jejíž první politické kroky vykonali někdejší funkcionáři a poslanci ODS, měla příležitost přihlásit se ke své spoluodpovědnosti za havárii a začít rozpravu o jejích politických příčinách a jejím překonání.
12. Unie svobody tuto příležitost nenaplnila a prohlásila se za novou stranu legitimující se novými tvářemi. Vedle výhody, kterou tím získala v důvěřivých očích, manifestovala zároveň některé povážlivé nepravdy.
13. První nepravda se projevila směsí jmen, kterou vedení nové strany postavilo do čela volební kandidátky. Ocitli se v něm dva čerství adepti politiky, pět poslanců a ministrů opustivších ODS a jeden ministr z ODA.
14. Druhá nepravda spočívá v utopičnosti a krátkodechosti hesla, které nabízí novost jako kvalitu. Mezi příchozími do politiky skrze unii je však jako ve starších demokratických stranách možno zblízka pozorovat stejný díl lidí vstřícných i arogantních, vzdělaných i nevzdělaných, poctivých i hrabivých, což široká veřejnost teprve zjistí.
15. Třetí nepravda se skrývá pod hlasitým přáním politických nováčků ve vedení unie, aby do ní vstoupil Josef Zieleniec, neboť prý jim dodnes dobře radil. Ve vedení ODS však zosobňoval neschopnost vést otevřený názorový spor a líbivě ji zastíral novinovým voláním po vnitrostranické pluralitě. Volal, když byl předseda strany služebně v zahraničí.
16. Ani svůj nesouhlas s nepořádkem ve stranické pokladně se Josef Zieleniec nepokusil zveřejnit na širším stranickém fóru a uspořádal tiskovou konferenci. Svou demisi přirovnal k použití záchranné brzdy. Nezastavil však vlak jedoucí záhubným směrem, nýbrž z něj jako jeden ze strojvůdců pouze vyskočil.
17. Považovat tohoto politika za dobrého rádce může být jen výraz obdivu k jeho uvedeným výkonům, jež ve skutečnosti jsou starými smutnými průvodními jevy politicky havarijních situací.
18. Nové tváře nevybavené osobní politickou zkušeností ochotně přejímají obecný nezpůsob vyrovnávat se s minulostí mechanismem takzvaných tlustých čar a znemožňovat tím její překonání.
19. Vzniká oprávněný dojem, že českou pravicovou havárii režíroval bezohledný mocenský zájem jedinců a představa některých z nich, že lze vysokou politiku před veřejností rehabilitovat vstupem osob, které by se do ní standardní cestou ze dne na den nedostaly, a stejně nestandardním vyloučením nebo potlačením osob jiných.
20. Charakteristickým znakem dnešních politických konfliktů se stalo, že se místo zápasu programů a kritického srovnávání jejich realizace odehrávají jako útoky využívající nejrůznějších afér. Politický boj se tím snižuje na osobní mocenské klání a právem znechucuje občany, protože tím ztrácí svůj vlastní smysl, a tím je soutěž o řešení jejich problémů.
21. Následky havárie překoná jen rozbor jejích příčin, protože pouze z něj může vzejít kvalifikovaný plán dalšího politického postupu.
hodnocenní bazarů od zákazníků, recenze autobazarů, hodnocení autobazarů, zkušenosti s autobazary/zkušenosti barazy, zkušenosti s autobazary, bazary zkušenosti