Volby Home English

Dopis Martina Bursíka straníkům

23. 10. 2007 - np

Milí zelení,

říjnové jednání Republikové rady SZ odhalilo několik skutečností, které mohou do budoucna negativně ovlivnit vnímání SZ na veřejnosti a tedy i její zhoršující se šance na příští volební výsledek. Rád bych se o z toho plynoucí obavy s vámi podělil, protože bychom měli společně hledat řešení.

KOMUNIKACE VE STRANĚ a možnosti jejího zlepšení

Ve straně nefunguje dobře komunikace mezi vedením a členskou základnou. Rozlišujme přitom dobře, o jakou komunikaci se jedná. Informace o tom, jaké kroky ve vládě či v parlamentu SZ podnikla, co se podařilo prosadit, jaké kroky se plánují, k dispozici jsou a kdo je hledá, najde je snadno na www.vláda.cz, www.psp.cz, na internetových stránkách námi řízených ministerstev, ve zpravodaji zeleného klubu i v připravovaných „Jedenadvacítkách“, případně v denním tisku. Chybí informace o tom, co těmto krokům či rozhodnutím předcházelo, jaké hlubší politické důvody tyto kroky mají atd. Vzniká tak dojem, že snad vedení takové informace poskytovat nechce, že se vzdaluje členské základně, a tento dojem někteří dokonce vydávají za skutečnost.

To je zásadní omyl. Hlavním důvodem je obava, že tyto informace důvěrné povahy a strategického významu budou zneužity. Bohužel jsme si ověřili, že se takové informace vzápětí objeví v Právu, které vystupuje jako politická tribuna ČSSD (píši to s vědomím, že tentýž bude patrně i osud tohoto dopisu, proto se omezím jen na toto konstatování). Asi jste v souvislosti s RR zaznamenali, že ještě v době jejího konání předal kdosi nahrávku mého projevu na uzavřeném jednání TV Nova.

Za takových okolností se jen těžko zlepšuje komunikace. Přesto se o to pokusíme. RR přijala souhlasně můj návrh na pravidelná setkání krajských předsedů s vedením strany a poslanci, kde, jak doufám, budeme mít možnost hovořit otevřeně a krajští předsedové najdou způsob, jak důvěrné informace zprostředkovat základním organizacím.

Další cestou je posílit hlavní kancelář tak, aby vznikla funkce „styčného důstojníka, který bude přímo v regionech získávat informace o tom, jaké problémy nejsou dostatečně vysvětlené a jasné, a bude zpětně do regionů informace přinášet. Jsem přesvědčen, že Dana Kuchtová, která má v předsednictvu vnitrostranickou komunikaci na starosti, dokáže tuto novou agendu zajistit a zaštítit.

„VNITROSTRANICKÁ DISKUSE“ V MÉDIÍCH

Druhý problém souvisí těsně s prvním: vnitrostranická diskuse, která je naprosto legitimní na půdě stranických orgánů třeba i v drsnější podobě, se daleko dříve odehrává v mediích, čímž je nejen vyvíjen nátlak na názorové oponenty, ale dokonce je matena veřejnost. Například návrh na vystoupení SZ z koalice, tedy řekněme si otevřeně, že se mělo jednat o návrh na rozbití vládní koalice, se týden před RR vážně přetřásal v médiích. Někteří členové a funkcionáři SZ se k němu veřejně hlásili, ale při jednání ho nikdo nenavrhl, Petr Pávek se od něj dokonce distancoval s tím, „že to nemyslel vážně“.

Stojí za to uvést, co by tento nevážně myšlený návrh pro Stranu zelených znamenal. Koalice by se rozpadla kvůli SZ. Rebelové kolem Béma a Tlustého by se pokusili odstranit Topolánka. Pravděpodobně by se dohodli s Paroubkem, pozvali k vládnutí KDU-ČSL a vytvořili velkou koalici s fíkovým listem. Václav Klaus by měl zaručen výsledek prezidentské volby, Jiří Paroubek by se stal předsedou Poslanecké sněmovny. Komunisté by se stali jedinou reálnou opozicí. Jedinými odepsanými by byli Zelení protože by si odnesli nálepku nekompetentních, nespolehlivých, neakceschopných dobrodruhů, kterým to výslunní dlouho nevydrželo.

RR NEVYTVÁŘÍ PLATFORMU PRO VĚCNOU DISKUSI O TÉMATECH

Dalším problémem je, že skupinka, které začala média říkat „rebelové“ pod záminkou boje o vnitrostranickou diskusi, ve skutečnosti vnitrostranické diskusi brání (nepochybně někteří z nich nevědomě). Na zasedáních RR se vedou mnohahodinové diskuse o tom, jak svázat, omezit, zneschopnit vedení strany a jmenovitě předsedu., přičemž se užívají „argumenty“ mimostranické opozice. O velkých tématech české politiky resp. našich velkých tématech (reforma veřejných financí, penzijní reforma, ekologická daňová reforma, omezení jízdy kamionů, aktualizace Harmonogramu výstavby dopravních sítí, školství atd.) se žádná diskuse nevede.

SZ PRÝ NEDOSTATEČNĚ PROSAZUJE VOLEBNÍ PROGRAM

K dokola opakovaným opozičním argumentům jen pár slov: nejčastější je údajné ne dostatečné prosazování programu SZ v koalici. O tom mluví ČSSD, která ještě v lednu velmi toužila „modrat“ ve vládě velké koalice a Jiří Paroubek připouštěl vše: školné, daňové reformy atd.. ČSSD a jejich redakce Práva opakují stále totéž: zelení by mohli být zelenější, kdyby nechtěli vládnout. To je samozřejmě pravda. Kdyby zelení neměli vládní odpovědnost, mohli by si říkat naprosto cokoli, aniž by jim hrozilo, že to taky budou muset nějak dělat.

Nepřekvapí proto, že tak křičí opozice. Zato překvapí, že to křičí někteří zelení. K tomu stačí si položit otázku: co zeleného SZ uvedla v život jako nevládní a neparlamentní strana? Paradoxní je, že Topolánkova opozice seskupená kolem Tlustého zase premiérovi vytýká, že dává v koalici příliš velký prostor Zeleným a ODS v koalici neúnosně zelená.

Strana zelených není a ani nemůže být ve vládě válcována. Naše témata nám nikdo nebere. Úspěchy také ne. Připravujeme bilanci našeho působení ve vládě. Témata, která jsme prosadili do koaliční smlouvy a posléze programového prohlášení vlády, buď realizují naši ministři nebo ve spolupráci s jinými spolupracujeme na přípravě dokumentů do vlády či návrhů zákonů. Vedle toho budeme analyzovat možnosti prosazení těch témat, která se nám nepodařilo prosadit do programu vlády.

CO JE TO KOALIČNÍ VLÁDNUTÍ

S tím úzce souvisí nepochopení, co je to vlastně koalice. Je to kompromis s předem dojednanými mantinely a pravidly, ovšem jen rámcově. V praxi se ta pravidla a mantinely vždy znovu a znovu aplikují a vykládají. Tato koalice je mimořádně výhodná pro menší strany vzhledem k těsné převaze v parlamentu. Máme velký prostor, ale ne neomezený. Nemusíme přijímat diktát svých partnerů, ale musíme je současně respektovat. To není slabost, jak si to někteří zelení vykládají, to je politická kultura. U Strany zelených, která vznikla z ekologických hnutí, stále převažuje tendence vyžadovat, prosazovat silou, požadovat, předkládat. Vidíme to na způsobu jednání na RR, vidíme to na argumentaci vůči vedení.

Uvedu příklad:
RR navrhovala usnesení, jímž chtěla uložit náměstku ministra spravedlnosti Korbelovi, aby vypracoval zákon o referendu s tím, že pro vypsání referenda postačí petice 200,000 obyvatel a výsledek referenda bude závazný. Mně pak hodlala uložit, abych to v pevném termínu prosadil. Podívejme se podrobněji, co by to znamenalo:
předstoupil bych před Topolánka s tím, že toto sice nebylo vyjednáno v koaliční smlouvě, ale RR po mne požaduje prosazení, jinak bude navrhovat vystoupení SZ z koalice. Prostě bych měl uloženo vydírat. A co by udělala ODS? Za měsíc by zasedla výkonná rada a uložila by Topolánkovi, aby navrhl a prosadil ve vládě výstavbu dalších dvou bloků JETE, prolomení těžebních limitů atd.

Silovou koaliční politiku tohoto typu dělal ve své první vládě po roce 1992 Václav Klaus, nutno ovšem říci, že jeho strana měla v tehdejší vládě výraznou převahu. Přesto to ODS neprospělo, naopak, vedlo to k postupnému snižování koaličního potenciálu, kterýžto velký handicap se teď v koalici s námi snaží odstranit - a i to je pro nás výhodné.

Členství v koaliční vládě nevytváří nezbytnost kompromisů jen s ohledem na koaliční partnery. Ve vládě jsme proto, abychom vládli všem občanům této země, nejen našim voličům, a hlavně – nejen radikálním zeleným. Zelený radikalismus můžeme uplatňovat každý na sebe, ale ne ho diktovat občanům, byť jsme sebevíc přesvědčeni o jeho správnosti. Můžeme veřejnosti budováním cyklostezek ukazovat půvab ekologické dopravy, ale nemůžeme jim zakázat auta. Nesmíme lidi vylekat, musíme je postupně získávat pro určitý způsob života.

Ani lidovci, z nichž valná většina chodí každou neděli do kostela, toto nechtějí po koaličních partnerech.

ZELENÁ MINISTERSTVA NE

Proto varuji před voláním po „zeleném ministerstvu zahraničí, školství atd.“ Ministerstva jsou státní úřady, kde se po volbách vymění ministr, ten si přivede asistenta, event. několik odborníků, jejichž kvalifikace musí spočívat jinde než ve stranické funkci. Mediální ofenzíva části RR za „nejméně jednoho náměstka na každém ministerstvu“ (původní formulace usnesení nakonec nepřijatého) nám u veřejnosti velmi uškodila a dokázala znechutit i redaktory Práva, což je při mimořádně kladném vnímání našich „rebelů“ redakcí co říci. Nemluvě o usnesení Olomoucké ZO, která požadovala „změnu dosavadní personální politiky SZ s cílem obsazení řídících a kontrolních funkcí ve státních funkcích na všech úrovních členy SZ“. Naštěstí máme ve volebním programu cíl prosadit zákon o státní službě, jehož cílem je profesionalizovat a odpolitizovat státní správu.

Na druhé straně nejsem politicky naivní a chápu, že součástí politiky je hledat příležitosti pro schopné straníky. Strana by měla vyhledat a ukázat kompetentní lidi, a tito by měli dostat příležitost ke kariérnímu růstu. Je však třeba si uvědomit také to, že na postech náměstků se od nich očekává nejen odbornost, ale také politická zkušenost, schopnost politického vyjednávání, jazyková vybavenost, schopnost čelit politickým a lobbyistickým tlakům či mediálním kampaním, schopnost získat si respekt, zaujmout veřejnost. O vysokoškolském vzdělání nemluvě. Případná selhání našich reprezentantů ve státní správě nás velmi oslabují. Nepředpokládám, že bychom chtěli naše zástupce, kteří náročné zadání neunesou, držet na základě jejich stranické legitimace. To by nám uškodilo ještě více.

DVOJÍ VEDENÍ STRANY

Na závěr ještě jednu věc: SZ je jedinou z nynějších parlamentních stran, která má ze stanov systém dvojího paralelního vedení: vedení SZ a vedení RR. Republiková rada má vlastního předsedu a místopředsedy, kteří stanoví termín jednání RR a návrh programu. Předsednictvo strany tak nemá možnost ovlivnit ani načasování jednání RR podle aktuální politické potřeby ani témata, která bude RR projednávat. Problémem je, že vedení RR se nepodílí na každodenní praktické politice, nemá zkušenosti z vyjednávání s politickými partnery, z vlády, v parlamentu.

Dvojkolejnost vedení SZ staví RR do pozice jakési dozorčí rady vedení SZ, jejímž úkolem je vedení strany hlídat, kontrolovat, usměrňovat atd. Přitom RR je jen širším vedením strany. Jejím posláním není dělat jinou politiku než vedení SZ. Navíc bez praktické odpovědnosti za konkrétní kroky ve vládě, v parlamentu, v manažerské části stranické práce atd.

Východiskem z této situace je učinit dohodu, že RR vystoupí z polohy dozorčí rady PSZ a začně klidně, konstruktivně a věcně jednat nad konkrétními politickými tématy. K tomu potřebuje mít vedení strany příležitost spoluurčit termín jednání a také navrženou agendu jednání. PSZ je samozřejmě schopno (a ochotno) připravit na jednání RR předklad pro diskusi nad jednotlivými aktuálními politickými tématy. Je schopno určit a pozvat na jednání RR předkladatele jednotlivých bodů.

Ve střednědobém horizontu je řešením doporučení sjezdu upravit stanovy SZ tak, aby odstranily tento typ veskrze nepraktické a mezi parlamentními stranami ojedinělé dvojkolejnosti ve vedení strany.

ZÁVĚR

Strana zelených zažívá novou zkušenost z koaličního vládnutí. To vytváří vysoké nároky jak na členy vlády, poslankyně a poslance, tak na vedení strany. Stranický aparát má omezené kapacity, které hodlá PSZ po snad již úspěšném výběrovém řízení posílit. Kultura vnitrostranické diskuse se teprve vytváří, někteří považují za vhodný instrument pro vytváření nátlaku na vedení strany média. V komunikaci a informování členů strany o pozadí politických rozhodnutí jsou rezervy. Navrhuji pravidelnou komunikaci vedení strany s předsedy krajských organizací a to nejméně v dvouměsíčním taktu. Doporučil jsem ministrům v předstihu informovat o plánovaných výjezdech do regionů a vždy nalézt příležitost pro setkání s členy strany. Pokusíme se změnit atmosféru v RR tak, aby se začala věcně a klidně diskutovat o konkrétních politikých tématech a neměla ambici dělat jinou politiku než vedení strany.

Přeji Vám vše dobré,

Martin Bursík
„Vhodnou základnou pro manželství je oboustranné nepochopení.“ Oscar Wilde