Volby Home English

Naši užiteční hnědí radikálové

1. 2. 2008 - hn

*výrazně zkrácená verze vyšla v -HN-
*s reakcemi čtenářů NPsa -zde-


Zákaz pochodu nacionálních radikálů primátorem Plzně způsobil nejen pochopitelný mediální rozruch, ale vyvolal i závažné společenské a právní otázky. Jeden z velmi zajímavých a rozsáhlých pohledů přinesly HN v komentáři Michala Klímy (HN 28.1., Plzeňského primátora si važme). Mnohé teze v něm uvedené jsou sporné a pro chápání liberálních svobod krajně nebezpečné. Pan Klíma kultivovaně vyjadřuje dominantní názor ve společnosti, že existují velmi špatné názory, které se nám nelíbí, nechceme je tu a zákony je třeba vykládat tak, aby tato společenská poptávka byla uspokojena.

Populismus plzeňského primátora

Mezi nejspornější teze Michala Klímy patří potřeba podpořit politiky, kteří jsou „ochotni osobně riskovat ve prospěch demokratických principů“. Nemusíme vidět primátorovi Plzně do hlavy, aby dostupná fakta ozřejmila pravé důvody jeho chování. Úředníci magistrátu dali primátorovi podklady, že zákaz pochodu nemá oporu v zákoně. Svolavatel akce patří k neoblíbené skupině s nahnědlými názory a na takové má být přísnost. Média a veřejnost vyžadovaly raznou akci, nejlépe zákaz.

Primátor svým rozhodnutím nic neriskoval, politici, veřejnost i justice ho podrží. Primátor ve volebním roce bez vlastního přičinění získal obrovský prostor v médiích k učebnicovému populismu konzervativních politiků. Nabídl veřejnosti žádaný „law and order“.

Ventil nespokojenosti

V každé kultuře existuje frustrace, která se projevuje nejrůznějšími způsoby. Moderní společnost se svojí obrovskou vnitřní pestrostí a překotnými změnami není výjimkou. Když k tomu připočteme přirozené rozložení názorů od středu ke krajům politického spektra, pak nám vyjde veliká skupina „rozhněvaných mužů a žen“. Nechceme-li, aby tato nespokojenost přerostla do revolučních výbuchů, je nutné nechat ji prostor pro projevení a společnosti možnost ji zvládnout. Co už je lepším indikátorem skutečné podpory názorů ve společnosti než to, zda na manifestaci, např. nacionalistů, liberálů či odborářů, přijdou desítky, či naopak desítky tisíc lidí?

Součásti společenské diskuze jsou i nechutné názory, ať už je prezentují bývalí členové ODS spojení s nacionálními skupinami, bývalý (a budoucí) místopředseda vlády Čunek či někdo další. Postoj liberála odráží nesmrtelný výrok Voltaira, „nesouhlasím s vámi, ale budu do konce života hájit vaše právo říkat své názory.“

I z policejního hlediska je mnohem efektivnější monitorovat „podezřelé“ projevy na veřejnosti, než je vytlačit do ilegality k alternativním aktivitám, např. propagaci názorů prostřednictvím internetu.

Právo jako služka politiků

Právo vyjadřovat názory a projevovat je na veřejnosti, např. formou shromáždění patří mezi práva základní. Listina práv nedvojznačně uvádí, že pořádání veřejných shromáždění „nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy“. To se v případě Plzně a předtím i Prahy stalo. Státní správa byla při svém rozhodování vystavena tlaku veřejné poptávky na konkrétní rozhodnutí.

Primátoři ODS se sami postavili do čela této vlny a vyslyšeli svého čestného předsedu, končícího prezidenta V.Klause, který 24.10. 2007 vyzval „všechny odpovědné orgány, aby nedopustily konání takovéto …akce,.. kterou není možné tolerovat pod záminkou svobody projevu a shromažďování.“

Primátor Plzně rozhodl svévolně pořadatele pochodu zbavit práva na soudní ochranu a přezkum rozhodnutí veřejné správy tím, že pozdě vydal zákaz pochodu. Měl množství jiných právních možností, jak akci blokovat v souladu se zákonem. Důležitým testem stavu spravedlnosti a míry ochrany politických práv bude rozhodování soudů o zákazu pochodu v Plzni. Uvidíme zda dokáží moci výkonné i náladám veřejnosti vzdorovat i v otázkách, kdy nejde jen o jejich platy.
„Tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.“ Oscar Wilde