Volby Home English

Svět je černobílý, Švejnar se plete...

7. 2. 2008 - mfd

Vjednom ze svých článků Jan Švejnar tvrdí, že je nezbytné opustit černobílé vnímání světa, které nás odvádí od věcných témat. Populárně říká, že „moderně smýšlející lidé se dnes pohybují ve světě širokého a barevného spektra názorů“.

V čem je však potíž?

Když římští právníci formulovali ve své době základy soukromého práva ius civile, naprosto netušili, čeho obdivuhodného se dopustili. Tento soubor soukromých právních pravidel umožnil lidem ve šťastnější části světa alespoň určitou dlouhodobou civilizační perspektivu. Za dvě milénia své existence přečkal dlouhou dobu středověké civilizační stagnace, ale i několik vln globálního ochlazování a oteplování. Především však lidem dal dlouhodobou soukromoprávní jistotu, že černá zůstane navždy černou a bílá navždy bílou. Tedy že to, co je napsáno smluvně černé na bílém, to platí, a má proto smysl žít produktivní a ekonomicky racionální život.

Lidé chtějí jistotu To se ukázalo zejména v postrenesančním období a následné průmyslové revoluci. Politická liberalizace umožnila posílit větší dogmatičnost ve vnímání nezpochybnitelnosti soukromého vlastnictví a osobních svobod. Postupně se formulovalo přesné vymezení individuálních lidských práv, jehož vyvrcholením byla americká konstituce Otců zakladatelů. Lidé a podnikatelé tak začali v mnohem větší míře dávat najevo svou vůli a ochotu kooperovat, protože měli čím dál tím větší jistotu, že to, co je smluvně černé na bílém, bude vynutitelné.

V čem byla tragédie Vědci začali mnohem víc systematizovat realitu. V rámci identifikování a strukturování objektivní reality začali přiřazovat objektům reality jejich identitu a vzájemnou kauzalitu, která se následně černobíle vymezila vůči svému okolí, a položili tak základy moderní vědě.

Dokonce i současný ohromující čínský vzestup je umožněn jedině a jenom tím, že totalitní režim alespoň do jisté míry začal tolerovat a vynucovat to civilizačně nejčernobílejší, co existuje, tedy soukromé vlastnictví a jistou smluvní svobodu. Tedy, že princip „moje peněženka je moje a tvoje peněženka je tvoje“ zůstane navždy černobílým a dogmatickým a nebude předmětem barvité diskuse o oprávněnosti této zásady. Největší tragédií minulého století bylo, že političtí a intelektuální lídři nedokázali zásadu nedotknutelnosti osobní fyzické integrity a soukromého vlastnictví dostatečně dogmaticky a černobíle bránit i proti vůli většiny.

Je důležité si uvědomit, že moderní socialisté se rozhodně útoků na naše peněženky nevzdali. Jen se tak děje mnohem rafinovanějším a nepřímým způsobem prostřednictvím paternalistického sociálního státu, konfiskační úrovní běžného a inflačního zdaňování a násilnými státními regulacemi.
Individuální lidská vynalézavost je bezmezná. Tím nejsofistikovanějším útokem na naše peněženky je něco jiného. A to je podlehnutí dojmu, že svým etickým chováním, ekonomicky racionálním životem, osobním a materiálním růstem a sledováním vlastního štěstí dělám vlastně něco špatného, nečistého a anticivilizačního. Tedy znegovat roli našich předků, kteří posunuli západní civilizaci z chudoby k bohatství.
Oni na začátku neměli nic, jenom přišli na to, jak důležité a racionální je vědět a řídit se tím, že černá bude navždy černou a bílá bílou.

spolupracovník IKHB
„Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde