Volby Home English

Katolický whig lord Acton

17. 4. 2008 - cevro

„Moc má sklon korumpovat; absolutní moc korumpuje absolutně.“
Tak zní neznámější citát lorda Actona (1834-1902). Tento britský historik, katolický myslitel, morální filosof a liberální politik, je však autorem i přemnoha dalších myšlenek, jež se však – ke škodě nás všech – netěší takové popularitě, jako onen pověstný bonmot.

John Emerich Edward Dalberg Acton se narodil roku 1834 v Neapoli v katolické šlechtické rodině, po otci měl předky anglické a po matce bavorské. Jeho otec záhy zemřel a když mu byly tři roky, matka se znovu provdala - za lorda Levesona, pozdějšího Gladstoneova ministra zahraničí – a rodina se přestěhovala do Britanie.

Kvůli svému katolickému vyznání nestudoval na anglických universitách, ale v Mnichově u historika Dollingera, který jej inspiroval hlubokou láskou k historickému zkoumání, kterému zůstal Acton věrný po celý život jako svému životnímu poslání.

Acton byl člověk kosmopolitního rozhledu se zázemím britské nezávislosti a německé učenosti, znalec mnoha jazyků a zemí, který se celý život pohyboval ve vyšších společenských a politických kruzích. V letech 1859 - 1868 zastupoval jako liberální poslanec v Dolní sněmovně irský okrsek Carlow. V 1865 se oženil, vzal si bavorskou hraběnku Marii, s níž měl posléze jednoho syna a tři dcery. V roce 1869 pak byl povýšen do šlechtického stavu jako lord Acton, první baron z Aldenhamu.

Acton vydával katolický časopis The Rambler, věnovaný společenským, politickým a teologickým otázkách. Stal se důvěrným přítelem a poradcem liberálního vůdce Gladstonea. Říkávalo se, že „Gladstone ovlivňuje všechny okolo něj, ale Acton je tím, kdo ovlivňuje Gladstonea”.

V roce 1895 byl jmenován profesorem historie v Cambridgi, kde působil až do své smrti. Většinu života však pracoval jako soukromý učenec, nezávislý na akademických institucích. Byl považován za jednoho z nejvzdělanějších Angličanů své doby. Přečetl nesmírné množství knih - a napsal toho méně, než by si přáli jeho žáci. Zamýšlenou práci „Historie svobody“ nikdy nenapsal, jeho publikované dílo tak sestává převážně z přednášek a článků.

Katolický whig

Actonovo politické myšlení vycházelo především z whigovské, tedy klasické liberální tradice Anglie, sahající až k „slavné revoluci“ 17. století, jež se spojuje s obhajobou parlamentarismu, svobodného obchodu a náboženské tolerance. Acton navazoval na dílo Edmunda Burkea a podobně jako mnoho jiných liberálů té doby byl ovlivněn Alexisem de Tocqueville.

Být liberálem znamenalo pro Actona hájit svobodu. Svou obhajobu svobody založil Acton na existenci svědomí: svědomí je jakýsi božský „vyslanec“ v člověku, vůči němuž je člověk povinován poslušností. Má mravní povinnost činit to, co mu přikazuje svědomí. Stát má tuto mravní povinnost občana respektovat – a je tedy povinen garantovat náboženskou svobodu, svobodu svědomí – a také svobodu politickou, která je předpokladem realizace svobody svědomí.

Svoboda je tak podle Actona svobodou člověka činit to, co mu přikazuje svědomí. Politická svoboda je pak životní podmínkou a současně strážcem oné primární svobody náboženské.

Acton byl odpůrcem myšlenky svrchovanosti lidu, naopak byl přesvědčen, že svoboda je nejlépe zabezpečována ústavní rovnováhou mocí a decentralizovaným politickým uspořádáním. Uvědomoval si ohrožení svobody moderními idejemi rovnosti, tendence k erozi nezávislých center moci a narůstání moci státu. Vždyť právě spojení svobodných trhů, decentralizované vlády a svobody myšlení napomohlo vytvořit ty nejvíce prosperující, nejpokojnější a nejsvobodnější společnosti, jaké byly kdy v lidských dějinách známy.

Obrana svobody má v dějinách dlouhou tradici, kterou Acton spatřoval vždy po boku křesťanství. Na církev v dějinách proto pohlížel jako na strážkyni svobody, a to pro její hájení primátu duchovních zájmů a její funkci nárazníku proti neomezené moci sekulárního a centralizovaného státu.

Napsal dokonce, že „prvním whigem“, tedy svého druhu předchůdcem klasického liberálního myšlení, byl sv. Tomáš Akvinský. K této tradici „katolických whigů“, řekněme tedy klasických liberálů, inspirovaných katolickou morální tradicí, se hlásí dnes např. Michael Novak, americký neokonzervativní myslitel.

Zdánlivě paradoxně - avšak s vnitřním přesvědčením o nutnosti hájit svobodu svědomí a decentralizaci moci – katolík Acton patřil k předním odpůrcům dogmatu o papežské neomylnosti během prvního vatikánského koncilu (1870). Přesto, že postup Říma mnohokrát kritizoval, pokládal “spojení s Římem za dražší než život”.

Historie jako dějiny svobody

Minulé zkušenosti jsou základem, na němž je vystavěna naše důvěra v různé instituce, a naše současné politické názory nevyhnutelně ovlivňují interpretaci historie. Z historie se však můžeme poučit jen stěží, pokud historické skutečnosti, ze kterých vyvozujeme své závěry, nebudou správně popsány a vyloženy.

Vliv, který na veřejné mínění mají historikové, je asi bezprostřednější než vliv politických teoretiků. „Na každého, kdo se seznámil s díly politických filosofů z první ruky, připadá padesát až sto těch, kdo ji vstřebávají z prací historiků“, napsal o Actonovi F. A. Hayek.

A zde je právě úkol historika – alespoň v tom smyslu, jak mu rozuměl Acton. Tedy vytvořit jednu z možných interpretací historie ve světle jistých hodnot. A pro Actona touto hodnotou, po které v dějinách pátral, byla svoboda. Právě této „whigovské interpretace historie“ mnozí přičítají příznivý vliv na vytvoření liberální atmosféry Anglie 19. století, ba celého politického ethosu národa. Historik Christopher Dawson napsal: „Actonova velkolepá vize celosvětových dějin, to je něco jiného než spojené dějiny všech zemí; je to něco, co poučuje ducha a osvěcuje duši“.

Tato historiografická škola posléze vyšla z módy s ústupem klasického liberalismu. Otázkou však zůstává, jak trefně poznamenává Hayek, zda se historie díky tomu, že se o ní dnes tvrdí, že je „vědečtější“, stala spolehlivějším a důvěryhodnějším průvodcem pro orientaci v současných politických otázkách.

Jestliže o Edmundu Burkeovi napsal Russel Kirk: „Byl liberální, protože byl konzervativní“, pak pokud jde o lorda Actona, můžeme směle parafrázovat: Acton byl konzervativní, protože byl liberální.

Lord Acton (1834–1902)
• britský filosof a politik
• poradce liberálního vůdce Gladstonea
• nedokončené dílo: Historie svobody
• vydavatel časopisu The Rambler
„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich