Volby Home English

Vládní reforma vědy jde fatálně špatným směrem

22. 4. 2008 - hn

Vláda schválila návrh reformy výzkumu předložený Radou vlády pro výzkum a vývoj. Nevadily výhrady k vážným chybám materiálu. Ani skutečnost, že předsednictvo rady v připomínkovém řízení odmítlo řádně projednat vážné věcné výhrady České konference rektorů i Rady vysokých škol. Kvůli jednodennímu opoždění v připomínkovém řízení nefigurovalo ani ministerstvo školství.

Jeden úřad? Jedenáct!

Premiérovi Rada poskytuje zvlášť nekvalitní podklady, což je vidět na vyjádření v článku >Neúspěšní vědci vládní peníze neuvidí« (HN 27. března), kde Topolánek říká: >Rád bych, aby peníze v budoucnu rozděloval jen jeden úřad, jak je tomu v Británii či Irsku.«
Pohled na britskou stránku www.rcuk.ac.uk ovšem ukáže sedm agentur (Research Councils) rozdělujících nezávisle na sobě peníze na výzkumné projekty britským vědcům. A čtyři další agentury (Funding Councils) poskytující institucionální financování výzkumným institucím - převážně univerzitám. Dohromady tedy jedenáct úřadů rozdělujících britské peníze.

Špatně jsou zpracovaná světová srovnání poměru financování základního a aplikovaného výzkumu i poměry financí jdoucí do vysokoškolského prostředí a specializovaných ústavů. Důraz na aplikovaný výzkum, který z toho vychází, je věcně nesmyslný, protože ve výzkumu zaměřeném na produkty a inovace státní podpora vytěsňuje privátní peníze. Jako příklady lze uvést Singapur po roce 1991 nebo britské výdaje před a po 1974.
Rozdílné koncepty hodnocení u základního a aplikovaného výzkumu mezi nimi zvýrazní rozdíly, namísto podpory jejich propojování známého z vyspělých zemí.

Sen o >impaktech«

Honba za chimérou kvalitnějších publikací v tzv. impaktovaných časopisech nereflektuje známou lineární závislost mezi relativním citačním indexem země a výškou HDP na obyvatele. Užitá metodologie je navíc ze scientometrického hlediska zásadně vadná.
Rada nereflektuje účelnost směřování veřejné podpory výzkumu do univerzit, kde k vytěsňování privátních peněz dochází v nejmenší míře. Strukturálním charakteristikám státního financování výzkumu u nás vnucuje nefunkční podobu známou ze zemí bývalého sovětského bloku.

Pozitivní dopady veřejného financování výzkumu a vývoje přitom zásadně souvisejí s jeho spojením s vysokoškolským vzděláváním na úrovni doktorské i nižší. V představivosti studentů a absolventů se odehrávají objevy a skutečné transfery technologií a jen tímto kanálem se investice do výzkumu a vývoje mění v inovace, které následně generují peníze.
Nástroje, se kterými koncepce reformy pracuje, v tomto ohledu bohužel míří zcela mimo.

Co by řekli Nestlé a Maggi

Orientace na patenty je pro zemi typu České republiky evidentním nesmyslem. Patenty nestimulují rozvoj, ale monopolizují profit v nejbohatších zemích. Švýcarsko neuplatňovalo patenty v druhé polovině 19. století, kdy zakladatelé firem Henri Nestlé, Julius Maggi, Daniel Peter nebo Rudolf Lindt vynalezli technologie, které jsou i bez patentové ochrany základem dodnes prosperujících firem. Patent na Wattův parní stroj zbrzdil v období 1769 - 1800 tempo nasazování vylepšených strojů na třetinu tempa po vypršení ochrany.
Patenty bratří Wrightů zničily inovace v americkém letectví před jejich revokováním coby válečným opatřením v roce 1917, sami bratři Wrightové po roce 1908 s žádnou inovací nepřišli, pouze utráceli horentní sumy za patentové pře před soudy.

Kde se žebříčky HN pletly

Rada vlády ve svém >hodnocení« výsledků výzkumu kritizuje plýtvání, přitom oficiální databáze výsledků výzkumných projektů je sama výsledkem >vědeckého« projektu MI20042007, což byl tři roky trvající projekt za patnáct milionů korun s počtem výsledků rovným nule. To Radě nevadilo a projekt nebyl ani zastaven, ani za něj nebyl nikdo hnán k zodpovědnosti.

Databáze navíc poskytuje nepoužitelné údaje, což bylo dobře vidět v žebříčcích vysokých škol, které nedávno vyšly v HN: Tam, kde se redaktoři spolehli na údaje z vládní databáze, vyšla hodnocení v některých případech zcela nepoužitelná, například v informatice byly instituce hodnoceny za >výsledky« ze zcela jiných oborů. Části vypracované vlastní metodikou HN byly oproti tomu tím nejlepším, co bylo až dosud v oblasti žebříčků u nás vypracováno.

Rada jako žába na prameni

Výzkum a vývoj má u nás evidentní žábu na prameni, kterou je personální obsazení Rady pro výzkum a vývoj.
Není to jen Topolánkova vina, koncepce Rady jako expertního poradního orgánu vlády, jak ji legislativně pojal ministr Rychetský, bohužel vydržela jen do konce Špidlovy vlády. Posledním předsedou Rady v pojetí, které odpovídalo skutečné vědní politice, byl Petr Mareš. Vicepremiér Jahn v Grossově vládě radu destruoval do podoby, ve které si ji bez podstatných změn ponechala i současná vláda.

Osobní premiérovo angažmá v reformě systému vědy vzbuzovalo naděje, s touto Radou a s podklady, které navzdory odborné oponentuře tlačí do legislativního procesu, však reforma žádoucí cíl nemůže trefit.
„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich