Volby Home English

Radar, Česko a priority

5. 5. 2008 - pr

Condoleeza Riceová zrušila cestu do Prahy, kterou ještě před několika dny potvrzoval americký velvyslanec. Podpis smlouvy o radaru se odkládá. Premiéru Topolánkovi nezbylo než utěšit se tím, že když tu Riceová stejně může být jen půl dne, bude efektivnější, přijede-li, až bude moci podepsat dvě smlouvy najednou. Pokud bude ta druhá hotová a pokud ministryni pár hodin pobytu v Praze zase něco nepřekazí – jako teď Londýn, Izrael a západní břeh Jordánu. Ať už jsme pro radar, nebo ne, neměli bychom si nic namlouvat. Americké priority nemohou odpovídat touhám některých českých politiků o zvláštních vztazích se světovou velmocí.

Čeští vládní politikové považují bukurešťský summit NATO za úspěšný, protože se jim podařilo spolu s dosluhující americkou administrativou zredigovat rezoluci, v níž Aliance neurčitě souhlasí se zapojením amerického štítu do „jakéhokoli budoucího systému NATO“, jak neopatrně prozradil Mirek Topolánek. Jakýkoli budoucí systém je ve fázi analýz a málokdo v Evropě má chuť utrácet na jeho stavbu peníze. Není jisté, zda se domluví Polsko s USA. Nadšení nepanuje ani v americkém Kongresu. Nebude prioritou ani pro příští americkou administrativu. Proto ten spěch.

Osud radaru závisí také na tom, zda a jak se dohodne Washington s Moskvou. Čeští politikové debatující o tom, jakou míru kontroly povolí Rusku, by neměli přeslechnout varování prezidenta Bushe v Soči, že pro Čechy a Poláky je důležité pochopit, že „Rusko není nepřítel“, ale někdo, „s kým potřebujeme spolupracovat“. Česká politika bude proto nucena podřídit se nějaké velmocenské dohodě.
Ale především: protiraketová základna byla jen vedlejším bodem bukurešťského summitu, který potvrdil nejistoty o směřování a hranicích Aliance. Po pádu železné opony zaznělo „out of area or out of business“.

Rozšíření činnosti NATO za jeho hranice zatím nepřineslo kýžené výsledky. Bombardování Jugoslávie nezajistilo stabilitu Balkánu. Při potřebné likvidaci základen terorismu v Afghánistánu Bushova vláda nejprve jednala sama. Navíc jí chyběla představa o „dnech potom“ stejně jako při invazi do Iráku, zahájené na základě falešných argumentů a s marnou ambicí vojensky nastolit demokracii na Blízkém východě. Washington se musel proto spokojit s „koalicí ochotných“. Při pohledu na výsledky není divu, že mnohé členské státy NATO a jejich občané nemají příliš chuti podílet se na operacích, jejichž důsledkem je posílení terorismu, rozvrat postihující nejen obsazené země, ale celé regiony, a které ve světě poškozují hodnoty euroamerické civilizace.

Má-li NATO přežít, je třeba se dohodnout, jaké jsou dnešní hrozby a jakými prostředky jim budeme společně čelit. Neohrožuje nás Irák, Írán, Severní Korea nebo, jak se dnes zástupně tvrdí, jakýkoli jiný možný nepřítel disponující mezikontinentálními raketami.

K odstrašení takových případných nepřátel stačí současné arzenály světových mocností, které by potenciálního útočníka vymazaly z mapy. Ohrožují nás důsledky nekontrolované globalizace a moci nadstátních monopolů, terorismus, nedostatek energie a vody, úpadek životního prostředí, zoufalství miliónů lidí prchajících z oblastí bez naděje na uplatnění, růst násilí a extremismu. Právě prožíváme potravinovou krizi, vedoucí v některých zemích na pokraj hladomoru. Ten či onen radar nám nepomůže. Už zcela neodpovědné jsou hlasy některých představitelů ODS požadující vyměnit souhlas s radarem za souhlas s Lisabonskou smlouvou. Zárukou naší prosperity a bezpečnosti je především aktivní podíl na evropské integraci. Jen silná Evropa, jejíž součástí budeme, se stane prioritním partnerem Spojených států.

Při českém předsednictví EU by pak možná i americká ministryně chápala jako jednu z priorit cestu do Prahy bez odkladů a na více než jen několik hodin. Odklad podpisu nabízí české politické reprezentaci ještě čas k přehodnocení přístupu k projektu, který může zůstat jen virtuální realitou. Proti je většina Čechů, sociální demokraté, komunisté, většina zelených, nadšen není ani prezident republiky a část ODS a lidovců. Ti však asi dají před svým názorem přednost stranické disciplině.

Požadavek zelených na začlenění systému do NATO a EU nesplnil ani bukurešťský summit. Jednáním v souladu s programem a usnesením svých vrcholných orgánů mohou zelení potvrdit smysl své politické existence a ukončit trápení, které zbytečně vyvolává napětí v české společnosti a poškozuje Česko v Evropě.
„Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.“ Oscar Wilde