Volby Home English

Oddělit výzkum od vzdělání není správné

22. 5. 2008 - ln


ÚHEL POHLEDU

Od vlády, ve které dominuje ODS se svou (oprávněnou) kritikou netržních opatření typu investičních pobídek, je protitržní užívání veřejných zdrojů málo pochopitelné. Tedy pokud to není záměr veřejné prostředky k některým aktérům trhu vědomě směřovat.
Rychlost doplněná absencí skutečné diskuse o základních východiscích reforem je totiž receptem na špatný výsledek.

O čem mluvím?
Příprava reformy vysokých škol - podobně jako příprava reformy výzkumu - probíhá pod určujícím vlivem nikoli úvah o obsahu potřebných změn, ale s úmyslem ji v podobě přijatých zákonů realizovat v tomto volebním období. Obě reformy podléhají nepřiměřeně vlivné firemní lobby, které vhodně nastavené podmínky přinesou značné sumy veřejné podpory zahalené pod proklamace o podpoře inovací či projektů Technologické agentury.

Jde přitom o podporu inovací, která je samozřejmou součástí činnosti tržních subjektů za účelem udržení postavení na trhu a překonání konkurence. Nejdůležitější jsou studenti Motivací reforem je zlepšení výkonu české ekonomiky i konkurenceschopnosti firem.
Chybí nicméně (společné) základní vymezení veřejného zájmu, pro které si vysokoškolské vzdělávání spolu s výzkumem a vývojem zaslouží výraznou veřejnou podporu i pozornost politiků. To, co se často označuje "produktem", je jen druhotné: vysoké školy nejsou producentem absolventů odebíraných průmyslem, nýbrž rozvíjejí schopnosti svých studentů, kteří si po absolutoriu lépe najdou životní profesní uplatnění i tam, kde se podmínky mění natolik dramaticky, že "nabiflované" znalosti ze školy mohou bez obecných základů skutečného vzdělání velmi rychle zastarat.

Věda je součást kultury společnosti, zčásti uspokojuje lidskou zvídavost a potřeby objevování zákonitostí světa, především ale kultivuje tvůrčí schopnosti lidí tam, kde se zkoumá. Výzkumníci sami i jejich výsledky k tomuto prostředí nepominutelně patří, jsou však podružnou složkou. Nejdůležitější jsou studenti, kteří se od výzkumníků učí nebo s nimi spolupracují. Jejich hlavy jsou kanálem transferu technologií poznatků špičkové vědy do aplikací, když se po absolutoriu starají o firemní inovace. Nefungovala by bez nich ani generační obměna výzkumníků.

Vzdělání a výzkum urychlují růst bohatství, to zase dává lepší možnosti z veřejných zdrojů i z privátní sféry výzkum financovat, podpořit dosahování excelentních výsledků. Souvislost mezi schopností inovovat a vyšším tempem ekonomického růstu vede k zájmu podpořit prostředí schopné nové poznatky produkovat a využívat. Úroveň ekonomiky určuje, zda je země dostatečně bohatá na to, aby byla dominantním producentem nových znalostí z vlastního výzkumu, nebo méně zámožná, a ve větší míře odkázaná na kopírování či přizpůsobování inovací z bohatších zemí.

Kopírování inovací nebo výsledků výzkumu bohatších zemí nepřichází samo od sebe. Špičkovým technologiím neporozumí každý. I země odkázané na jejich kopírování potřebují dostatečně kvalifikované odborníky, kteří práci svých kolegů z bohatších zemí rozumí a v nějaké míře rozvinou nebo doplní novými výsledky, jejichž objem v kontextu světové vědy nemusí být dominantní. Taková kvalifikace se získává pouze vzděláním, které je samo o sobě založeno na výzkumu. Musí být dostatečně univerzální (generické), proto na univerzitách tak mnoho závisí na spojení s výzkumem základním.

Základní výzkum?
Z veřejných prostředků!
Poznatky na úrovni špičkové světové vědy produkované doktorskými týmy v laboratořích nositelů Nobelových cen v bohatých zemích budou pochopeny a využívány jen kvalifikovanými vědci cvičícími se vlastním výzkumem v méně věhlasných laboratořích ve svých chudších zemích. Čím méně zámožná země, tím méně může investovat do výzkumu, tím důležitější je věnovat omezené zdroje na výzkum a vývoj v těsném spojení se studenty.

Fungujícím nástrojem inovací není výše státní podpory nebo daňových úlev firmám, které do aplikovaného výzkumu investují ve vlastním zájmu udržení postavení na trhu.
Základem reformy by mělo být veřejné financování základního výzkumu ve spojení se vzděláváním, nežádoucí je vyčleňování výzkumu do ústavů oddělených od výuky. Podnikavost univerzit by podpořilo rozvázání omezení na nakládání s financemi, které školy formou příspěvku dostaly za prokazatelně uskutečněnou a dokončenou vzdělávací činnost - namísto toho, aby je nové vyhlášky ztotožnily s veřejnou podporou a možnosti využívat je okleštily.

Vládní reformy osu spojující vzdělání s výzkumem, vývojem a inovacemi pomíjejí. Místo podpory spojení výzkumu s vysokoškolským vzděláváním staví na podpůrných opatřeních směrem ke komerční sféře, které pouze vytěsní privátní prostředky, jež by do aplikovaného výzkumu firmy musely ve vlastním zájmu dát tak jako tak.
„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich