Volby Home English

Od Brontosaura k Bursíkovi

30. 6. 2008 - pz

9.6.2008, Parlamentní zpravodaj, David Klimeš

Ekologické hnutí bylo v Čechách silné už za komunismu. Politicky zaměřeným ochranářům přírody však trvalo 15 let, než našli takovou politiku, která by je dostala do Poslanecké sněmovny.

Vždyť my víme, že v Praze nebo v Plzni či jinde, kolik je tam I špíny, tedy ve vzduchu mám na mysli. Kolik je tam kysličníku siřičitého, to můžeme změřit, víme to, no, k tomu nepotřebujeme, aby nám to někdo říkal. My víme taky, kdy to chceme realizovat, kolik na to máme, jestli na to vůbec máme, jestli to vůbec můžeme udělat.

Mám na mysli různá ta ekologická hnutí, ale my potrebujem, aby vzali, prostě aby se sebrali konečně, řekněme, a šli vyčistit konečně ten potok, pomohli a ne dělali demonstrace, chodili po náměstích a křičeli prostě udělejte spalovnu, jinou spalovnu v Plzni nebo něco jiného takového." Známá zmatená slova generálního tajemníka ÚV KSČ, která pronesl roku 1989 na Červeném Hrádku, dokonale ilustrovala, jak nebezpečná byla pro komunisty kombinace čím dál víc znečištěné republiky a sílícího ekologického hnutí požadujícího nápravu.
Z apolitického mládežnického hnutí pod křídly Socialistického svazu mládeže se totiž brzy vytvořilo jedno z protestních center proti husákovské komunistické byrokracii. Známé Hnutí Brontosaurus vzniklo už v roce 1974, Roce životního prostředí pod záštitou OSN.

Motto akce organizované Ústavem krajinné ekologie ČSAV a Mladým světem znělo: „Brontosaurus to nepřežil, protože přerostl své možnosti." Z prázdninových táborů a již zmiňovaného „čištění potoka" z konce 80. let se ale stalo robustní a populární hnutí upozorňující na zhoršující se přírodní podmínky v Československu. Po revoluci mnozí mladí „Brontíci" zamířili do různých politických stran prosazovat své zelené myšlenky. Samotné hnutí se vrátilo k apolitické ochraně životní prostředí a volnočasovým aktivitám pro mládež: „Jako zájemce o naši činnost můžete s Brontosauruem kosit vzácné orchidejové louky, udržovat naučné stezky, pomáhat na biofarmách, sázet s alternativními lesníky přirozené lesy anebo vysazovat nové aleje, opravovat staré prameny, boží muka, pracovat na zajištění zřícenin hradů, či udržovat zámecké parky," láká dnes hnutí nové členy.

Dobře načasovaný příchod Bursíka

Mnohým dospělým členům ekologických hnutí však po roce 1989 kosení orchidejových luk nestačilo. Už na konci roku 1989 v Brně vznikla Strana zelených (SZ). Nicméně zůstala jen okrajovou partají.
Ti, kteří nesouhlasili s tezí Václava Klause o ekologii „jako třešničce na dortu", hledali své politické angažmá v úspěšnějších stranách včetně ODS, které však prioritně na ekologii nestavěly.
Typickým příkladem „politického turismu" zeleně smýšlejících lidí v 90. letech je právě dnešní předseda SZ Martin Buršík. Ten přes Občanské fórum a strany Jiřího Dienstbiera doplul až do náruče pravicové KDU-ČSL. Zatímco několik málo straníků SZ sepisovalo pouze proklamace, on jako poslanec České národní rady za OF přispěl k několika zákonům, včetně toho o ochraně přírody a krajiny. V roce 1998 (tentokrát na cestě od Svobodných demokratů k lidovcům) se stal ministrem životního prostředí v Tošovského vládě. V roce 2002 (na cestě od lidovců k zeleným) radil ministrovi životního prostředí v socialistické vládě. Jeho vstup do SZ v roce 2004 celkem dobře ilustruje, kdy se zelená politika stala sympatickou i většinovému voliči a pragmatici typu Buršíka usoudili, že má budoucnost na politické scéně.

Zelená prokládaná všemi barvami

Souboj o podobu strany na počátku milénia dobře ilustrovalo vnitřní pnutí v celém zeleném hnutí. Mezi lety 2002 a 2003 stranu ovládli Jan Beránek, Jakub Patočka a spřátelené radikální ekologické sdružení. Tato „tmavozelená revoluce" však skončila neúspěchem a umírněnější opozice v září 2005 dosadila do čela čerstvého straníka Martina Buršíka. Ten omezil útoky na ODS, všeobecně potlačil radikalitu strany a úspěch se okamžitě dostavil.
V únoru 2006, několik měsíců před volbami, SZ překročila ve výzkumech veřejného mínění pětiprocentní hranici.
Bursíkovi se podařilo do voleb vyslat podivnou skrumáž lidí. Ale zafungovalo to. Písničkář Jiří Dědeček kandidoval jako lídr na Vysočině, následovaný namátkově Jaroslavem Hutkou, občanským aktivistou Petrem Uhlem, jihočeskou matkou Danou Kuchtovou, stavitelem „větrníků" Petrem Pávkem, chovatelem koz Stanislavem Pencem či šéfem Podkrušnohorského zooparku Přemyslem Rabasem. Vrcholem názorové rozplizlosti byl dohled ze zadních řad kandidátek od bývalých republikánů Zdeňka Legáta a Roberta Gruzovského. Kdyby všechny nespojovalo obecné lamentování nad permanentně opomíjeným životním prostředím ze strany dosavadních politických elit, zelené by jen těžko něco udrželo před volbami pohromadě. Uhl už od 60. let atakuje mocné levicovými koncepty (už ve straně od minulého roku není), Penc chová kozy, štve Paroubka a razí trochu anarchistická hesla. Napravo jezdí na řvoucí motorce někdejší mluvčí konzervativní pravicové ODA a nynější stavitel „větrníků" v Jindřichovicích pod Smrkem Petr Pávek. A nejvyšší post patří konzervativnímu politikovi Martinu Buršíkovi.

Úspěch - jak dlouho potrvá?

Ve volbách do Polanecké sněmovny SZ získala 6,29 % hlasů. Tím však příběh o šťastném Buršíkovi nekončí. Úspěch totiž ukázal, jak hluboké je štěpení ve straně. Trockista Uhl rychle odpadl, nicméně nynější duo Kuchtová-Stropnický Buršíkovi zle zatápí. V Buršíkem dohodnuté koalici s ODS a lidovci se navíc třenice snadno projevují. Zatímco opozice ze strany Matěje Stropnického (před volbami jej podpořil i exprezident Václav Havel) je spíše ideologická a Stropnický je jednou z hlavních postav protestu proti radarové základně, okruh rebelů okolo bývalé ministryně Dany Kuchtové je dokladem o mocenské nezkušenosti mladé vládní strany.

Například když předseda olomouckých zelených Martin Tichý vyzývá Buršíka k odchodu, každý ví, že jde nejspíš jen o mstu muže, který musel s Kuchtovou odejít z ministerstva školství. Boj s tmavě zelenou Pro Buršíka nastávají proto ta nejhorší léta. V těchto volbách ještě před hlavními stranami snadno obhájil „monopol" na zelené recepty pro republiku. ODS má léta skvělé, ale u straníků těžko prosaditelné koncepty navrhované expertem Bedřichem Moldanem. ČSSD, vědoma si sílících zelených, narychlo před volbami spíchla Zelený manifest ČSSD, nyní právem zapomenutý.

Půjdou ale do příštích voleb velké strany opět takto nepřipraveny? Těžko. Buršíka čeká (pokud se tedy v předsednickém křesle strany udrží) „německá cesta", kterou si prošli v 80. letech němečtí Zelení, od radikální a nevypočitatelné strany v solidního a předvídatelného koaličního partnera, se kterým se dá dlouhodobě počítat.
Boj Buršíka stále ještě není u konce. Střet o nesmlouvavý ekologismus s Patočkou, Beránkem či jejich nynějšími nástupci ještě bude pokračovat. Pokud zvítězí „tmavozelení", mnozí radikální ekologové zatleskají. Ale celkem jistě je za to voliči v příštích volbách odmění odchodem ze sněmovních lavic a zkrachovalí zelení politici se budou tak akorát moci vrátit do svých nevládních organizací, případně letitého Brontosaura.

***

Stranu zelených čeká ještě dlouhá cesta - měla by se z radikální a nevypočitatelné strany změnit v solidního a předvídatelného koaličního partnera, se kterým se dá na politické scéně dlouhodobě počítat.

Předsedové Strany zelených
1990-1991: Jan Martin Ječmínek
1991-1992: Aleš Mucha
10/1992-10/1995: Jaroslav Vlček
10/1995-3/1999: Emil Zeman
3/1999-3/2002: Jiří Čejka
3/2002-4/2003: Miroslav Rokos
4/2003-9/2005: Jan Beránek
od září 2005: Martin Buršík

Volební výsledky Strany zelených
1990 Česká národní rada: 4,1 % - bez mandátu
1992 Česká národní rada: jako součást koalice Liberálně sociální unie 6,5 % - 3 mandáty z 18
1996 Poslanecká sněmovna: nezúčastnila se (nezaplatila volební kauci)
1996 Senát: kandidáti v 21 okrscích, nejlepší výsledek -18,31 % (Jaroslav Krákora, Chomutovsko)
1998 Poslanecká sněmovna: 1,1 %
1998 Senát: Karlovy Vary 11,0 %; Praha 11 9,7 %; Praha 10 3,1 %
2000 Senát: České Budějovice 2,3 %
2002 Poslanecká sněmovna: 2,4 %
2002 Senát: Cheb 4,4 %; Praha 5 7,0 %; Přerov - kandidát odstoupil
2004 Evropský parlament: 3,2 %;
Krajské volby listopad 2004:
V Jihomoravském kraji SZ postavila s Liberální reformní stranou (LiRA) společnou kandidátku Zelená pro Moravu. Ta získala 5,08 % hlasů a tři křesla. Podle počtu preferenčních hlasů byli zvoleni: nestraník Mojmír Vlašín navržený SZ z 16. místa kandidátky, členka SZ a starostka MČ Brno-Nový Lískovec Jana Drápalová z 22. místa kandidátky a volební lídr Jiří Low, nestraník navržený LiRA.
Senátní volby listopad 2004:
1 mandát - nestraník Jaromír Štětina ve volebním obvodě Praha 10 (ve 2. kole porazil kandidáta ODS)
2006 Poslanecká sněmovna: 6,3 % - 6 mandátů Komunální volby říjen 2006:446 zastupitelů (0,71%, s odstupem 7. místo), 5,3 % hlasů, v přepočtu na voliče asi 4,1 % (11); úspěch v Brně
Senátní volby říjen 2006: - z 19 kandidátů do 2. kola postoupil pouze nestraník MUDr. Pavel Klener v obvodu Praha 12, poražen kandidátem ODS (zisk 12,8 a 37,6 %)

„Tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.“ Oscar Wilde