Volby Home English

Protimugabeovské přemítání

30. 6. 2008 - np

s reakcemi čtenářů NPsa -zde-

Africká KLDR. K tomuto obrazu se nezadržitelně blíží Zimbabwe Roberta Mugabeho. Bývalá britská Rhodesie je sice nezávislá, ale není svobodná. V historické galerii vládců černého kontinentu se Mugabe, kdysi vážený bojovník za dekolonizaci země, zase o kus vzdálil exprezidentovi JAR Nelsonu Mandelovi. Naopak je o něco blíž ugandskému diktátorovi Idi Aminovi, přezdívanému „řezník z Kampaly“.

Rozhořčení, jež průběh posledních zimbabwských prezidentských voleb vyvolává, je známkou toho, že morálka jako metr ke zjišťování legitimity není přežitkem peskujících kantorů ze staré školy. Coby však bylo nejhorší, je rozhořčením nad Mugabeho cynickou mocichtivostí postoj k událostem v Zimbabwe uzavřít. Vítězem bychom se nakonec nestali ani my, ani Morganem Tsvangiraiem vedená demokratická opozice, ale právě Mugabe.

Hospodářská omezení jsou nedostačující a v zásadě trestající nevinné a na vládě se nepodílející obyvatelstvo. Protimugabeovský (nikoli protizimbabwský) zátah musí nabrat mnohem účinnější (a tedy razantnější) rozměr. Což takhle podniknout proti neomalenému samovládci vojenskou intervenci? Jak je patrné ze zacházení s oponenty uvnitř Zimbabwe, Mugabe na násilí jakožto nástroj politické vůle slyší. A nenásilně jej o moc připravit nelze.

Tím nastává nový problém. Kdo finální vpád uskuteční? Bude-li to nějaká velmoc (USA, Čína apod.), časem se umně zpochybní nezištnost jejích zájmů. Jedinou možností proto zůstává svržení Mugabeho pomocí koaličních vojsk afrických států. Ty by tak mohly vyvrátit pochybnosti o svém organizačním nadání a jednou něco skutečně přínosného vykonat pro vlastní dobro bez nadměrné angažovanosti okolního světa.

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich