Volby Home English

Osobní anketa s J.Dienstbierem

29. 9. 2008 - kd

JIŘÍ DIENSTBIER, nezávislý kandidát ČSSD, 71 let, diplomat a novinář.
___________________

Mám radost z toho, když mají lidé dobrou náladu, zajímají se o život a svět a žijí aktivním životem. Optimismus není duševní choroba ani nedostatek ínformací, ale strategie úspěchu.

Ze všech lidských vlastností mi nejvíce vadí pokrytectví a zbabělost.

Mojí nejsilnější stránkou je, že se snažím žít v souladu se svým přesvědčením a nikdy se nenechám vydírat.

Jaký byl váš nejoblíbenější předmět ve škole?
Dějepis a jazyky.

Při slově „moc“ se mi vybaví:
Ve své promoční řeči jsem citoval Francise Bacona, který řekl, že „vědění je moc“. Ale moc bez vzdělání a kultury se často zneužívá, a proto je třeba každou moc důsledně kontrolovat. Nejlepší zárukou je aktivita občanů a rozvětvená a silná občanská společnost.

Proč kandidujete do Senátu?
Protože se neumím zavřít do soukromí a celý život se musím vměšovat do našich vnitřních věcí. Někdo to považuje za drogu, ale já to vidím tak, že funkce senátora mi nabízí možnost silněji prosazovat, co považuji za správné.

Čemu, případně komu se rád zasmějete?
Inteligentnímu vtipu, jakým jsou židovské anekdoty, jakým bývaly odpovědi radia Jerevan a jak se projevuje v tradici české karikatury.

Jste bohatý?
Chudý nejsem, ale bohatý? Kde je hranice? Na jídlo, oblečení, nájem, teplo, benzin, knížky, divadlo a společenský život mám.

Jaký sport je vám nejbližší?
Šachy.

Jaký je váš nejoblíbenější pokrm?
Mám jich mnoho. Ale třeba můj švestkový guláš, pečená kližka s koprovou nebo křenovou omáčkou a vlastními houskovými knedlíky, italské spaghetti alio olio nebo čínské vepřové na vlašských ořeších.

Kouříte? Ano.

Pivo nebo víno?
Víno, ale ještě raději francouzský cognac nebo armagnac, španělský Cardenal Mendoza, hruškovice, meruňkovice nebo slivovice – zejména černohorské a balkánské vůbec.

Váš oblíbený film a kniha?
Filmy: například Děti ráje Marcela Carné, V pravé poledne, Andrej Rublev. Knihy: stovky, ale například básně Jaroslava Seiferta, Josefa Hory, Guillauma Apollinaira, z románů Stendhalův Červený a černý, Balzacovy Ztracené iluze, Huxleyho Šedá eminence nebo Kunderův Žert.
„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich