Volby Home English

Potřebujeme novou pravicovou stranu?

17. 12. 2008 - ePortál

Už více než týden, nejméně od kongresu ODS, se mluví poměrně vážným hlasem o tom, kolik nových pravicových stran se v české kotlině chystá. Jednak je to zatím bezejmenné uskupení kolem ředitele CEPu Petra Macha, ideově napojené na presidenta Václava Klause. Pak se už dlouho mluví o nějaké české odnoži či pobočce Ganleyho sdružení Libertas, zejména v souvislosti s nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu. Vedle toho je tu již delší čas přítomna, byť málo viditelně, strana Politika 21, vedená poslankyní EP Janou Bobošíkovou, která se také – již v záhlaví – vymezuje pojmem „liberální“.

Poněkud mimo dění jsou rozmanité iniciativy staršího data, které také měly v minulosti ambici buď přímo nahradit hegemonickou ODS nebo aspoň alternativně či doplňkově obsluhovat část pravicového elektorátu:
LiRa Milana Hamerského měla jistý čas senátora, který se k ní hlásil, to už je minulostí.
Česká pravice Michala Simkaniče jako by skončila excesem svého předsedy s pálením slavné Grossovy směnky. Od té doby po ní nebylo vidu, ačkoli svého času bývala mezi zvanými na kongresech ODS a Michal Simkanič tam pronášel politické zdravice.
Mluvit v této souvislosti o někdejších vládních stranách ODA či US/DEU je nemístné: ony svou šanci měly – a promarnily.

O potřebě jiné strany na pravici – vedle ODS – se mluví periodicky, zpravidla tehdy, když se ODS nedaří, a to bez ohledu na to, zda vlastní vinou, či z objektivních důvodů. ODS letos fatálně prohrála dvoje volby a poté zabetonovala ojedinělou šanci na sebereflexi, navolila si víceméně staronové vedení, čímž dala najevo, že o žádnou skutečnou změnu neusiluje. Problém dnešní ODS je dvojí: jeden je důsledkem jejího politického stylu, který ji žene do mnohdy zbytečných ústupků za cenu obětování vlastních programových priorit, jen s cílem udržet se u moci ať to stojí, co to stojí. A druhý problém s tím prvním souvisí: jestliže ODS dnes nedokáže zjevně prosazovat programové priority, které měly být průmětem základních ideových stanovisek, je to často proto, že dnešní ODS žádná pevná ideová stanoviska nemá či nedodržuje. ODS je stranou ryze exekutivní, jenže voliče svým výkonem nezískává. A aby jej lákala na ideje, to by nějaké musela mít. Proto prohrává a zřejmě i bude prohrávat jedny volby za druhými.

Mnozí nositelé politických ambicí, a to vůbec nemusí být myšleno zle a pejorativně, pochopitelně v takové chvíli cítí vedle ODS prostor. Je tu prázdná nika pro subjekt, který se dostatečně pevně myšlenkově vymezí a prokáže, že svým myšlenkám umí dostát nejen slovy, ale i činem. Je tu prostor pro subjekt, který uspokojí všechny pravicové voliče, pro něž je ODS příliš rozkročená napříč, příliš měkká v koalici a značně nespolehlivá v plnění svých slibů. Pro subjekt, který bude v tomto smyslu konzervativní. ODS se vždy definovala jako strana liberální a konzervativní, po odchodu Václava Klause z čela strany ten druhý přívlastek stále ubýval na významu, až jej ODS odhodila zcela.

Jaká by mohla být témata alternativní pravicové strany? Evropská zdrženlivost, nesouhlas s dalším přenosem kompetencí z národní na bruselskou úroveň. Lisabonská smlouva je toho symbolem, zejména proto, jak silově ji Německo, Francie a další velké státy EU tlačí do života, bez ohledu na vůli lidí v členských zemích. Proto její ratifikace probíhá především parlamentně, tedy rozhodnutím elit, nikoli referendem, rozhodnutím lidu. To je velké téma pro novou stranu, a všechny, které o sobě dávají slyšet, to dobře vědí.

Druhé zásadní téma pro novou pravici je v ekonomické a sociální sféře. Konzervativní strana by měla dokončit neprodleně odstátnění a demonopolizaci dopravy, spojů a energetiky, zrušit státní (rozuměj politickou) účast na řízení jednotlivých firem, a tím je vystavit skutečnému působení trhu. Dokud budou ve správních radách ČEZu a podobných megafirem sedět politici a bývalí politici, budou tyto firmy vždy hájeny a chráněny před nepřízní trhu, budou provázány se státními i soukromými zájmy, budou pokračováním státního „kapitalismu“, jaký se tu pěstoval za Husáka. Nová pravicová strana má příležitost toto téma otevřít. Nebude potřebovat peníze těchto firem pro svou kampaň, žádné by od nich stejně nedostala, proto je v tomto smyslu nebývale svobodná.

A konečně třetí téma, které může nová pravicová strana vzít pevně do ruky, je téma veřejných financí. Jejich zbědovaný stav je dnes dán řadou faktorů: nesmyslně a nemotivačně nastaveným systémem sociálních dávek z minulosti, ale také přebujelým a nenasytným aparátem státní správy a obecně státních zaměstnanců – není náhodou, že ti jediní podle schváleného návrhu nového rozpočtu nepřijdou zkrátka, naopak si polepší. Přitom zejména úředníci, jimiž se to hemží čím dál víc, mj. i díky byrokratickému nátlaku evropských institucí, jsou zcela neproduktivní částí ekonomiky, měli by obstarávat nejnutnější servis pro chod státu, nikoli být jeho středobodem – jak opět bylo za reálného socialismu, kam se naše země spolu s celou Evropou pod vedením lídrů jako je Sarkozy, Merkelová či Topolánek nezadržitelně řítí.

To jsou tři body, na něž může přísahat nová pravice: co nejsvobodnější občan, maximální podpora tržní konkurence a minimalizace státu. To jsou ostatně ty tři pilíře, na nichž vznikala před lety ODS. Pokud je dnes tato strana dala do vetešnictví, neznamená to, že nemají hodnotu, Znamená to jen, že je ODS už nechce. Ujme se jich někdo jiný?

Petr Žantovský

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich