Volby Home English

Palicí na svobodu slova

12. 2. 2009 - reflex

STÁTNÍ MOC VÍTĚZÍ NAD NEZÁVISLOSTÍ MÉDIÍ Politici si v Poslanecké sněmovně obstarali klacek na novináře ...

Zveřejňování policejních odposlechů bude napříště trestným činem. Je to mimořádně důležitý a také mimořádně nebezpečný krok.

Poslanec Marek Benda, jenž stojí u zrodu útoku na svobodu slova, rozhodně nepatří k těm politikům, kteří by se měli stydět za svoji minulost. Jeho otec Václav Benda přispěl jako významný disident nemalou měrou k návratu svobodných poměrů do naší země, a navíc na něm bylo velmi sympatické, že se lišil od mnoha chartistů tím, že nebyl reformní komunista. Byl to v pravém slova smyslu konzervativec a syn Marek v této cestě pokračuje.

ÚTOK ZPRAVA

V našich poměrech jsme zvyklí na to, že na svobodu slova útočí spíše lidé z levicových pozic či přímo komunisté, kteří naše svobody nectí z principu. Nyní jsme ale svědky pozoruhodné koalice konzervativců se sociálními demokraty i komunisty. Mimo jiné se tím ukazuje, že jeden významný politický směr na naší scéně buď chybí, anebo je v menšině: jsou to LIBERÁLOVÉ, a tím nemyslím levicové liberály, jejichž hlavní agendou je boj za práva lesbiček, nýbrž opravdoví liberálové klasického střihu, kterým jde o to, aby svoboda nebylo imaginární a bezobsažné heslo, nýbrž soubor zcela konkrétních svobod a práv jednotlivých občanů.

Konzervativec Marek Benda

Konzervativci jsou jistě mnohem sympatičtější lidé než kryptokomunistická levice. Katalog svobod, jak jej vytvořili otcové liberalismu (Friedrich von Hayek a další), ovšem není jejich programem. Namísto svobody prosazují řád a pevnou moc. A tento směr uvažování dovedl nejspíš Marka Bendu k jeho neblahé akci.

STÁT MÁ HLÍDAT ÚŘEDNÍKY

Zveřejňování policejních odposlechů se jeví nepochybně jako problematická věc. Jenže její problematičnost tkví v úniku informací a riziku jejich manipulace státními úředníky, a nikoli v tom, že novináři zveřejňují něco, co se jim dostane do rukou, ať už s jakýmkoli motivem úředníků, kteří informace vynášejí. Stát si prostě má udělat pořádek ve svých vlastních institucích. Tam je řád a disciplína, již konzervativci hlásají, zcela na místě. A také je správné přemýšlet nad tím, proč tolik policistů zažívá frustraci z toho, že jimi vyšetřované kauzy nevedou ke spravedlnosti u soudů, a tudíž jim často nezbývá nic jiného než být vůči státu neloajální a informace vynést na veřejnost.

V ROZPORU S ÚSTAVOU

Další důležitou otázkou je, zda se fízlování a odposlouchávání nevymykají kontrole jak veřejnosti, tak i samotného státu. Moderní technické prostředky s sebou nesou pokušení kontrolovat všechno a všechny. Vznikající koalice konzervativců s levicí a s komunisty proti naší svobodě se zcela míjí s hodnotami, které jsou nejdůležitější. A odposlouchávání a fízlování chce ještě více chránit tím, aby nestály pod veřejnou kontrolou médií. Tento spor je zásadní. Místo zpřísnění podmínek uvnitř státního aparátu zpřísňuje podmínky pro média, a tím zasahuje i do práv občanů na informace. Tento postup je zcela skandální a je zjevně v rozporu s ústavou.
„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde