Volby Home English

Reflex o českých liberálech

14. 5. 2009 - reflex

REFLEX: Nicolas Sarkozy přes své poradce podsouvá médiím, že Česko během svého předsednictví „vymazalo Evropu z mapy světa“. Je to účelový nesmysl.
Češi Evropu z mapy rozhodně nevymazali. Úspěšně se ale snaží vymazat z mapy sami sebe. A Sarkozy tomu tleská.

Na jedné straně zde stojí jistá arogance části politických elit velkých evropských národů. Zejména ve Francii lze registrovat představu o vlastní kulturní nadřazenosti a despekt vůči menším národům na Východě.

Na druhou stranu zde stojí Česko, které – navzdory velkému úsilí o zvládnutí své předsednické role v EU – ukázalo svoji slabost a nepřipravenost na důležitou roli. Oba póly jsou skutečností: francouzská arogance i česká slabost. Jako by si Nicolas Sarkozy na pomoc pro svoji snahu o vyřazení menších národů z mocenské hry najal české politiky.

ZLEPŠIT IMAGE ČESKA

Všechny elity západních národů však nejsou postiženy komplexem civilizační mise, při níž je potřeba naučit domorodce z Východu jíst příborem. Samotná snaha o rozšíření Evropské unie před pěti lety obsahovala kromě praktických přínosů i kus idealismu a odvahy ze strany západních politiků. Nebylo pro ně jednoduché vysvětlit svým voličům, že se blíží doba, kdy Poláci, Češi a Maďaři budou mít v mnoha ohledech postupně stejné možnosti jako Němci, Italové či Britové.

Naší starostí není Sarkozyho arogantní styl před volbami do Evropského parlamentu. On potřebuje přimět Francouze, aby nazřeli svoji vlasteneckou a civilizační úlohu směrem k Evropě a k evropským volbám vůbec dorazili.

Naší, českou starostí je především to, abychom výrazně zlepšili postavení naší vlastní země a co nejlépe hájili vlastní zájmy. A to nikoli mimo EU, ale právě v ní. A jde to zcela jistě i s Lisabonskou smlouvou.

Svržení Topolánkovy vlády bylo zcela nezodpovědné. Václav Klaus se domnívá, že hájení českých zájmů se má odehrávat bez ohledu na dobré jméno a image České republiky. Někdy třeba i husitsky: proti všem. Přitom to, co potřebuje Česká republika, je přesný opak: její zájmy lze hájit jedině posilováním jejího dobrého jména, vytvářením dobrého image stabilní země, která mluví k Evropě jedním jazykem a má přátele a spojence.

NÁLADA POD PSA

Zatímco v mnoha českých vsích způsobilo svržení Mirka Topolánka radostnou euforii, dosud slabá střední vrstva, a zejména mladší část inteligence prožívají nejhorší frustraci od listopadu 1989. Je tady nálada pod psa.

Českou ostudu před celou Evropou již okomentovaly všechny hlavní světové listy buď jako hloupou krátkozrakost, nebo jako neschopnost. Spolupachatel Jiří Paroubek se chystá převzít vládu nikoli jako klasický sociální demokrat západního střihu, nýbrž jako někdo, kdo vědomě usiluje o co nejsilnější stát a koncentraci moci. Proto se také neopírá o vybojovanou část střední vrstvy a kvalifikované zaměstnance jako kdysi Tony Blair, nýbrž o ty nejméně vzdělané a nejkomunističtější vrstvy obyvatelstva.

K frustraci přispívá i to, že Česká republika se pomalu, ale jistě stává majetkem různých mafií, včetně těch, co fungují pod hlavičkou ODS, a oddává se zvláštnímu fenoménu gulášové kultury, který reprezentují Eva a Vašek. Oni jsou doma v České republice. My jsme tu jakoby jen na nechtěné návštěvě.

Takové pocity má městská liberální inteligence na konci půlročního předsednictví, jež mohlo být naší skvělou vizitkou. A dokonce na to bylo i dobře zaděláno.

VZDÁLENÁ NADĚJE

Proč nejsme schopni ze sebe vydat více dobrých politiků, kteří pociťují zodpovědnost k celku? Proč nemáme více solidních konzervativců a více racionálně uvažujících sociálních demokratů? Proč v naší zemi nemají liberálové inteligentní středovou stranu? (poznámka Liberálové.CZ, už máme, jen ji z/volit)

Dvacet let po pádu komunismu s hrůzou zjišťujeme, že jeho geny v nás stále fungují a ovlivňují naši současnost mnohem více, než jsme si mysleli.

Naděje spočívá v tom, že současná generace politiků postupně odejde do politického propadliště a v nastupujících generacích se napravo i nalevo objeví noví lidé, kteří nebudou mít ve své DNA gen komunismu. A také v tom, že v české společnosti působí síly, jež vedou od zaostalosti k modernitě. Klíčovou nadějí je však svobodná publicistika, svobodné vyjadřování názorů, díky nimž se může objevit v politice nová krev.

Dokud se česká politika nezcivilizuje, budeme jen snadnou kořistí i těch nejméně kulturních projevů civilizační mise Nicolase Sarkozyho.

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich