Volby Home English

e15: Ukázněný excentrik Guido Westerwelle touží být milován

9. 10. 2009 - e15



Igor Záruba | V neděli 27. září si šel obrýlený předseda německé FDP zaběhat. Poté odvolil a odletěl z Bonnu do Berlína, kde si vychutnal největší triumf své politické kariéry. Nyní se musí Guido Westerwelle vyrovnat s tlakem, který se na něj hrne.

Starší muž v obnošené zelené bundě se urputně prodírá kupředu. Má něco důležitého pro Guida Westerwelleho.
„Guido!“ křičí, „Guido!“
Dotyčný neslyší, topí se ve vřavě volebního mítinku.
„Guido!“ nepřestává volat volič. „Musím mu to říci!“ vysvětluje s rozpačitým úsměvem ochrance. Jeho grimasa odhalí chybějící zuby. Bodyguard ho nechává projít.
Když se houževnatý občan konečně ocitá před cílem svého snažení, sype ze sebe jedním dechem: „Guido, důchody! Ty jsi neřekl vůbec nic k důchodům!“
Oslovený kouká zaraženě. „Ale jistě,“ namítá, „samozřejmě že řekl. Tam nahoře,“ ukazuje na tribunu za svými zády.
Má pravdu, pár slov na toto téma opravdu padlo. V tom smyslu, že penze nemůže být almužna, že si starší generace zasluhuje respekt, a ne prodloužení povinnosti pracovat až do 67 let.
Pán v zelené bundě přesto vrtí hlavou. „Musíš s tím něco udělat, když budeš ministrem zahraničí,“ mumlá.
Westerwelle něco odtuší, načež se odvrátí. „Ministrem zahraničí, ministrem zahraničí!“ doléhá k jeho uším.

Příhoda, kterou otiskl před volbou nového Bundestagu 27. září deník Financial Times Deutschland, vystihuje cestu, kterou výřečný předseda německé liberální strany FDP Guido Westerwelle v posledních letech urazil: od salonního hejska schopného urazit kohokoli kdekoli po miláčka davů.
Třebaže za cenu plytkostí a frází, u nichž mnozí pochybují, zda jim věří on sám. „Dr. Guido Westerwelle, šéf diplomacie a vicekancléř,“ shrnuje deník. „Jaký to úřad, jaká to kariéra!“ dodává.
A třebaže na tento kariérní „německý sen“ sedmačtyřicetiletého vůdce liberální strany FDP padá stín v podobě možného přesunu do čela jiného rezortu, platí, že Westerwelle dospěl na pomyslný vrchol. Ocitl se nejdále, kam se může politik z jiné než velké strany (CDU, SPD) ve Spolkové republice vypracovat.

Dlouholetí profesionálové z hospodářských svazů a světa byznysu přesto nechtějí vzlet rodáka z Bad Honnefu, který žije v Bonnu a Berlíně, nijak komentovat. Právě proto, že není jisté, kde nakonec skončí. A nakolik s ním budou mít co do činění. Zatím ne, prosím. Vyčkejme do konce koaličních jednání, zněla unisono odpověď na dotazy deníku E15.
Nicméně i tato prosba má výpovědní hodnotu. Naznačuje, že Westerwelle je vlivný muž, jehož není radno si znepřátelit.

Mladý, ale ne hloupý
Jsem možná mladší než vy, ale určitě ne hloupější, počastoval svého času vystudovaný právník Westerwelle sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera. Psalo se 18. září 2005, právě skončily předčasné volby a lídři kandidátek jednotlivých stran usedli jako obvykle v televizním studiu.
Ohromený Schröder, který do té doby tvrdil, že klání o přízeň voličů vyhrál, zalapal po dechu.A vypadl ze své vítězné role. Užaslí diváci si mohli myslet svoje. Avšak to, že existuje nějaký přidrzlý Guido, si museli uvědomit i ti, kteří se o něj do té doby nezajímali.

Incident před kamerami se přihodil pár let poté, co se čerstvý čtyřicátník a čerstvý předseda FDP proháněl v propagačním Guidomobilu a nosil na žluto nabarvené podrážky bot s číslicí 18 (šlo o procentuální zisk hlasů, který slíbil svým příznivcům v hlasování v roce 2002).
V bulvárech jako SuperIllu, Bild am Sonntag či Frau im Spiegel na začátku tisíciletí pro změnu ujišťoval, jak postupně vyzrává. Výsledky pod deset procent v letech 2002 a 2005 mu umožnily, aby na sobě v opozici dále pracoval.

A dnes? „Posunul se, nejen věkově. Jeho image má už nějaký čas podobu plnokrevného gentlemana. Na mítincích nosí uniformy státníka: tmavé obleky, žlutě protkávané kravaty (žlutá je stranická barva FDP), perlově bílé košile,“ připomíná list Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Guido a Michael
Na veřejnosti doprovází Westerwelleho životní druh Michael Mronz, manažer koňských závodů v Aachenu a bratr tenisty Alexandra Mronze, kdysi přítele Steffi Grafové. „Guido sebou škubne, jako by jím projel elektrický proud. Na zlomek vteřiny se jeho pravá ruka dotkne loktu partnera. Vzápětí se otevřou dveře a Westerwelle míří do sálu,“ popsal jeden z jejich rituálů FAZ.

Volební neděli 27. září, pro ilustraci, zahájili oba partneři vytrvalostním během. Poté odevzdali hlasy v příslušném obvodě a odletěli do Berlína. „Budu s napětím, respektem a pokorou čekat na rozhodnutí suverénních občanů,“ ujistil Westerwelle v rozhovoru pro Rhein-NeckarZeitung.

Ovšem i politikův coming-out byl pečlivě naplánován. „Jeho orientace byla dlouho veřejným tajemstvím. Na otázky na svůj osobní život odpovídal vyhýbavým: Mám strach před přílišným zveřejňováním,“ napsal v roce 2004 týdeník Focus.

Spekulacím udělala konec titulní strana nejčtenějšího listu Bild s nadpisem: Tohoto muže miluje Westerwelle. „Ocejchovaný“ sběratel umění to odmítl komentovat. „Žiju si svůj život a více k tomu neřeknu,“ odrazil novináře. Zinscenovaným rozruchem si Westerwelle pomohl: ulevil sobě a umlčel případné odpůrce, kteří by mohli udělat z homosexuality předvolební téma.

Středem světa
Byl hyperaktivní, zajímal se o divadlo, dral se na pódium, chtěl být středem pozornosti, vzpomínají na novou hvězdu politické scény spolužáci. „Ano, Guido byl takový. Jedni ho milovali, druzí nenáviděli. Vždycky polarizoval,“ uvedl v dokumentu na stanici RTL jeden z jeho učitelů na základní škole. „Rozděloval své okolí. Jedni ho měli za citlivku, jiní za naivu,“ konstatoval den po rekordu, kdy se FDP dostala téměř na patnáct procent odevzdaných hlasů, Spiegel Online. „Teď bude vicekancléřem,“ podtrhl server.

Otázkou je, čím ještě. Superministrem hospodářství a financí? „Pokud to myslí se snižováním daní vážně, měl by vést finance,“ myslí si poradkyně Katinka Baryschová z londýnského Centra pro evropskou reformu. „Tím spíše, že jeho prohlášení na téma zahraniční politiky jsou vágní a navzájem si odporují,“ dodává.

Příznačná je scénka, kdy na první tiskové konferenci po volbách dostal Westerwelle od BBC anglicky položenou otázku, nakolik se bude jeho zahraniční linie lišit od předchůdců. „Jsme v Německu,“ odmítl tázaný odpovědět anglicky.Reportér požádal o pomoc tlumočnici, jenže opět narazil.„V tomto okamžiku nechci mluvit o úřadech a postech,“ odvětil Guido.
Vypadal přepadle a bezmocně, všiml si Spiegel Online. Smířlivá věta, že to s redaktorem mohou probrat u čaje, pošramocený dojem nenapravila
.Ostatně video na YouTube, kde mluví nastávající člen vlády anglicky, také není zrovna přesvědčivé.

Sázka na jistotu?
Od roku 2000, kdy Guido Westerwelle nakráčel jakožto generální tajemník FDP do kontejneru mezi účastníky reality show Big Brother, se karta dávno změnila. Pod drobnohledem nejsou „oni“, ale on. Ambiciózní hoch z právnické rodiny, přesvědčený obhájce středního stavu, mezi jehož voliče zamířili čerstvě také důchodci, zarytí konzervativci, východní Němci, mládež, mladé ženy či úředníci. „Jako veselý člověk, který miluje zábavu, vždy bojoval s utkvělou představou, že není seriózní politik. Ve své nové roli může tyto hlasy umlčet,“ napsal britský magazín Time.

Soupeře však bude mít nad jiné silného: Angelu Merkelovou. Ta hned po uzavření volebních místností FDP umravnila, že hlasy pro tuto partaj byly i hlasy pro ni. „Vedl jsem s paní Merkelovou velmi dobrý a důvěrný rozhovor. Bohužel mi neřekla, že se chystá oznámit v televizi, které změny pro ni nepřicházejí v úvahu,“ přiznal zaskočený Westerwelle na prezidiu FDP.

Ti, kdo ho znají, nepochybují, že ponížení skousne. Důvod má pádný: „Westerwelle chce být milován,“ nabízí vysvětlení jeho okolí. „I proto chce být ministrem zahraničí.“ Protože i tento krok má předseda liberálů předem promyšlený. Platí totiž, že až dosud se každý šéf německé diplomacie stal už po pár měsících nejoblíbenějším politikem.
„A přesně po tom touží i Guido,“ říká jeden z jeho přátel.

________________________________________

Guido Westerwelle
- narodil se 27. prosince 1961 v Bad Honnefunedaleko Bonnu
- vystudoval práva na tamní univerzitě a otevřelsi vlastní praxi
- po vstupu do FDP v roce 1980 založil jejímládežnickou odnož Mladí liberálové
- od května 2001 se stal v necelých čtyřicetiletech nejmladším předsedou FDP v historii
- v roce 2002 se ucházel o post kancléře
- je zastáncem snižování daní, přimlouváse za potřeby firem; prosazuje více občanskýchsvobod a právo na adopci pro párystejného pohlaví
- umí skvěle mluvit
- pouze 28 dotázaných Němců si ho přejev čele ministerstva zahraničních věcí;téměř polovina by ho raději viděla v rezortuhospodářství nebo školství
„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain