Dokumenty LiRA

LiRA/LiberálovéČR – Liberální reformní strana (2005)

(Ondřej Málek, Blansko, 2005)
MU FSS, Katedra politologie, Oborová práce

Obsah
1. Úvod
2. Vznik a vývoj strany
3. Členové strany
4. Volby a volební koalice
= 4.1 Obecně ke koaliční spolupráci LiRA
= 4.2 První volby LiRA
= 4.3 Řádné senátní volby 2002
= 4.4 Doplňovací senátní volby 2003
= 4.5 Volby do Evropského parlamentu 2004
= 4.6 Doplňovací senátní volby v Praze 2004
= 4.7 Krajské a senátní volby 2004 v Jihomoravském kraji
= 4.8 Řádné senátní volby v Berouně 2004
= 4.9 Budoucí koaliční projekt
5. Programatika strany
6. Financování strany
7. Typologie strany
8. Závěr

1. Úvod
Tématem mé práce je LiRA, Liberální reformní strana. Je to subjekt v našem stranickém spektru nový, ale za svou krátkou existenci trvající pouhé tři roky, dokázal na sebe přitáhnout pozornost nejen svými volebními úspěchy. Povedlo se mu to, co se mnoha jiným nezdařilo v mnohem delším období.
Cílem bude popsat stranu od jejího vzniku až do současnosti i s přihlédnutím k jejím vizím do budoucna. Přiblížím její poměrně úzkou členskou základnu, program, financování či typologické zařazení. Hlavní část práce budu věnovat účastem LiRA ve volbách a výsledkům, kterých v nich dosáhla. V této části zohledním také s tím související utváření volebních koalic.
Ačkoliv jde o stranu mladou, má velice ambiciózní cíle a existuje řada momentů v jejím působení, jež to dokazují a které stojí za pozornost. Blíže již následující text.

2. Vznik a vývoj strany
Strana vznikla z iniciativy Milana Hamerského v roce 2002. Vedly k tomu jeho neshody s vedením ODA, jíž byl členem. Vrcholem sporů a konečným důvodem odchodu z ODA bylo nerespektování primárek strany jejím vedením. Jednalo se o primární volby v obvodu jižní Morava, konané do Poslanecké sněmovny. Proběhly na podzim 2001 a ačkoliv v nich Hamerský vyhrál, byl odsunut na třetí místo.
Nebylo to poprvé. Již při sestavování kandidátky pro volby do krajů v roce 2000, byl Milan Hamerský přesunut z volitelného místa na nevolitelné na nátlak KDU.
Důvodem bylo odmítání Hamerského ze strany KDU-ČSL, která tehdy úzce spolupracovala s ODA. KDU-ČSL nepřipustila kandidaturu Hamerského díky jeho názorům, které vyjádřil například podpisem petice za legalizaci marihuany. Rozhodl se proto vystoupit z ODA a založit vlastní stranu. Snahou tohoto nového subjektu má být vymezení se právě k ODA, jako jiný/nový liberální proud.
První ustavující sjezd LiRA se konal 24.ledna 2002. Tento sjezd zvolil předsedou strany Milana Hamerského. Vyzval také ostatní malé strany - ODA, Cestu změny a Naději - ke spolupráci v nadcházejících volbách.
Proto aby strana mohla začít fungovat, musí splnit formální náležitosti a být zaregistrována Ministerstvem vnitra . K registraci ministerstvem došlo k 21.březnu 2002, pod názvem Liberální reformní strana (zkratkou LiRA) .
Název strany vznikl za zajímavých okolností. Jednoduchým, a také nabízejícím se názvem vzhledem k programu strany, by byl Liberální strana. Politická strana s tímto názvem nebyla a ani není prozatím zaregistrována. Jenže v té době již Václav Linkov, nynější člen LiRA, usiloval o založení politické strany právě s tímto názvem. Došlo ale k tomu, že Ministerstvo vnitra odmítlo tuto stranu zaregistrovat, mimo jiné i kvůli některým programovým bodům ve stanovách strany, a celá záležitost skončila u soudu . I z těchto důvodů, jelikož nikdo netušil, jak celá věc dopadne, a zda strana nebude nakonec zaregistrována, a také vzhledem k tomu, že Václav Linkov měl již obsazenou internetovou doménu pod názvem Liberální strana, rozhodl ustavující sjezd o názvu Liberální reformní strana.
Kritici stranu ji občas popisují: „LiRA je typickou ministranou jednoho muže. Na celostátní úrovni ji těžko čeká úspěch, ale za pár let by mohla vynést do senátního křesla i svého tvůrce a lídra.“ (Politikon). S touto citací by se dalo lehce polemizovat. Neboť nejde jen o stranu jednoho muže, která má sloužit k naplnění jeho politických ambicí. Takových členů má strana více. V první řadě zakladatele strany Milana Hamerského, ale také například Václava Linkova, který se taktéž pokouší politicky angažovat a uplatnit se ve volené funkci. Jde tedy o stranu minimálně „dvou mužů“. S druhou částí, týkající se varianty úspěšné kandidatury jejího zakladatele na post senátora, by se dalo polemizovat ještě více. Za současného postavení strany, i z hlediska jejího střednědobého vývoje se nedá uvažovat o tom, že by se podobný krok mohl stát reálným.

3. Členové strany
Jedná se o stranu, co do počtu členů, velice malou. Její členskou základnu činí pouze osm osob. Dalo by se říci, že stranu tvoří pouze její užší vedení a řadového členství prakticky nevyužívá. V čele strany stojí její předseda a dva místopředsedové.
Strana má malou členkou základnu, proto kandidáty do voleb získává převážně mimo vlastní stranu. Většinou jde o nestraníky nebo členy jiných menších uskupení. Jsou to známé osobnosti, což jim dává potenciál oslovit voliče a stát se úspěšnými kandidáty. Jako příklad může posloužit Jiří Zlatuška, senátor Parlamentu České republiky za LiRA. Strana i její vedení, vlastně vystupuje pouze jako volební manažer, který se voleb přímo neúčastní. Pro tento úkol si „najímá“ člověka, který stranu reprezentuje, a ta na oplátku zajišťuje jeho volební kampaň. V případě zvolení kandidáta získává strana finanční prostředky od státu .
Členem LiRA se může podle stanov strany stát každý, kdo podá přihlášku a zaplatí členský příspěvek. Musí také být „občan ČR starší 18 let, splňující podmínky lustračního zákona, který nebyl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin a nebyl členem KSČ.“ Nového člena potvrzuje krajská rada popřípadě republiková rada LiRA. Z členství ve straně plynou určitá práva a povinnosti. Nejedná se o žádné neobvyklé skutečnosti .
Původní počet členů této strany byl sedm. Po prvních volbách, kterých se strana zúčastnila (volby do Poslanecké sněmovny v roce 2002) jeden člen stranu opustil. Byl to právě její jediný kandidát v těchto volbách Ing. Radim Holeš. Nynější členskou základnu strany tvoří opět sedm osob, předsedou strany je Mgr. Milan Hamerský. Narodil se 21.3. 1973 v Brně. Shodou okolností byla LiRA zaregistrována Ministerstvem vnitra v den jeho dvacátých devátých narozenin. Sám sebe označuje za právníka, politika, politologa, nakladatele a publicistu. Je autorem a editorem řady knih, publikací a mnoha článků, vydavatelem časopisu SPEKTRUM a RES PUBLIKA. Studoval na Masarykově univerzitě v Brně obor právo na právnické fakultě a na fakultě sociálních studií obory politologie a sociologie. Od listopadu 2002 pracuje jako asistent senátora Jiřího Zlatušky, který úspěšně kandidoval za LiRA v senátních volbách. Hamerský vyvíjel řadu občanských a politických aktivit: účastnil se blokády jaderné elektrárny Temelín, v roce 1998 se stal členem Mladých konzervativců a v letech 2000 až 2002 byl jejich předsedou. Od roku 2002 působí jako předseda Institutu Karla Havlíčka Borovského . Svou politickou kariéru zahájil členstvím v ODA. Jejím členem byl od roku 1993 až do roku 2002, kdy stranu opustil. V letech 1995 až 1998 zastával post místostarosty v městské části Brno-Řečkovice. Poté aktivně působil ve straně (ODA) i v jejích volebních kampaních. Nakonec ODA pro rozpory opustil a založil vlastní stranu. Jako předseda LiRA organizoval řadu volebních kampaní a také několikrát sám kandidoval. A to ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 na kandidátce Unie liberálních demokratů a v krajských volbách v roce 2004 za koalici Zelená pro Moravu. Je iniciátorem snah o koaliční dohody mezi malými stranami českého stranického spektra.
Další členové LiRA jsou: Ing. Martin Jareš, místopředseda strany, vedoucí odd. daní na Min. financí, Ing. Lukáš Kalenský, ekonom, Mgr. et Bc. Václav Linkov , vysokoškolský učitel a student, Mgr. Vilém Tanzer, student a asistent senátora, Pavel Weiss, místopředseda strany, asistent místopředsedy Senátu a student FSV Praha. Nejnovějšími členy jsou vedoucí zahraničního obchodu Marek Sedláček, BBA a učitel matematiky na VŠ Mgr. Derek Pilous.

4. Volby a volební koalice
4.1 Obecně ke koaliční spolupráci LiRA
Český stranický systém má řadu liberálně orientovaných stran, jejichž voličský potenciál kolísá mezi 0-3%. V populaci českých voličů se odhaduje zhruba 7mi až 10% prostor pro tyto malé liberální strany. Roztříštěnost samozřejmě vede k tomu, že jejich jednotliví kandidáti nejsou volitelní při daném volebním systému, respektive při počtu hlasů nutných ke zvolení. Nejlepším z nich (US-DEU, ODA, SZ, LiRA) se občas podaří získat nějaký mandát. Pokud postaví tyto strany samostatné kandidátky v jednom volebním obvodu, dochází k odčerpávání voličské podpory navzájem mezi sebou a snižují se tak jejich možnosti. Proto je volební spolupráce více něž nutná. Je namístě kladně ohodnotit LiRA za snahy v tomto směru. Její koaliční iniciativy jsou rozsáhlé. Již na svém první sjezdu, jenž stranu založil, LiRA vyzvala ostatní malé strany ke spolupráci. „1. ustavující sjezd Liberální reformní strany...vyzval ostatní liberální strany - ODA, CZ a Naději - ke spolupráci v nadcházejících volbách.“
Těmi byly volby do Poslanecké sněmovny PČR v červnu 2002. Nakonec ODA, Naděje i Cesta změny kandidovaly samostatně. K částečné dohodě došlo jen mezi Nadějí a LiRA, kdy se dostal jeden kandidát za LiRA na kandidátku Naděje. Ve spolupráci s ostatními malými stranami hodlala LiRA i nadále spolupracovat a snaží se o utváření užší kooperaci i nyní.

4.2 První volby LiRA
Strana se ihned po svém založení rozhodla jít do voleb. O tom již rozhodl ustavující sjezd LiRA dne 24. února 2002. První možné volby byly do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které proběhly 14. a 15. června 2002. LiRA nekandidovala samostatně. Svého zástupce postavila na kandidátní listině strany Naděje. Byl jím člen LiRA Ing. Radim Holeš zapsaný na kandidátní listině v Karlovarském kraji. Naděje získala celkem 0,62% hlasů (což odpovídá 29 955 odevzdaným hlasovacím lístkům). V Karlovarském kraji získala 0,57% hlasů . Naděje a tak i kandidát LiRA byli neúspěšní.

4.3 Řádné senátní volby 2002
Následovaly řádné volby do Senátu PČR. Konaly se 25. a 26. října 2002. Na kandidátce LiRA se objevil Jiří Zlatuška ve volebním obvodu číslo šedesát, Brno - město. Představitelé LiRA profesora oslovili, zda by nechtěl kandidovat pod hlavičkou jejich strany. Zlatuška vystupoval jako nezávislý. Toto ujednání o spolupráci bylo výhodné pro obě strany. LiRA pomohla nynějšímu senátorovi s kampaní a jeho zvolení přineslo straně finance ze státního rozpočtu. Státní příspěvek na senátní volby je totiž pouze pro politické strany, tudíž v případě, že by Zlatuška nekandidoval za žádnou stranu, příspěvek by nikdo neobdržel.

Do prvního kola voleb nastoupilo celkem osm kandidátů. Jiří Zlatuška v prvním kole získal 7 592 hlasy, což mu vyneslo 24.30 % zisku a postup do druhého kola voleb ze druhého pořadového místa. Spolu s ním, ovšem z prvního místa, postupoval Ing. Ivan Kopečný (ODS) se ziskem 8 299 hlasů (v přepočtu 26.56% odevzdaných platných hlasů). Ostatní kandidáty za sebou zanechal se značným náskokem zhruba deseti procent. Ve druhém kole získal Jiří Zlatuška 20 069 hlasů, tedy 57,85 %, a stal se vítězem voleb v tomto obvodě a tedy i úspěšným kandidátem na post senátora Senátu České republiky. Ivan Kopečný získal 14 620 hlasů, tedy 42,14% . Volební účast v první kole byla v tomto volebním obvodu 28,91% oprávněných voličů. V porovnání s celostátní účastí v prvním kole 24,10% jde o výraznější zájem voličstva. Jde o čtvrtou nejvyšší účast v porovnání s ostatními volebními obvody. Druhého kola se zúčastnilo 34,94% voličů. Celostátní průměr byl 32,55%, tedy opět mírně nadprůměrný zájem. Zlatuškův volební program obsahoval podporu rozvoje brněnského regionu, realizaci projektů nezávislého sektoru, prosazení změny volby prezidenta, rovnoprávnost menšin a vyřešení problému registrovaného partnerství. Ve vztahu k Evropské unii podporoval náš vstup a začlenění do struktur EU, vůli zasadit se o to, aby obyvatelé České republiky byly plnohodnotnými občany EU. Je zastáncem zachování Senátu České republiky, užívá heslo „Senát má smysl“ (Jiří Zlatuška: http://www.zlatuska.cz/). Sílu Senátu vidí v posílení jeho pravomocí a v nezávislosti hlasování senátorů na velkých politických stranách. Zdůrazňuje osobní zodpovědnost každého senátora při hlasování. Po úspěchu ve volbách se stal členem senátního klubu Klub otevřené demokracie . Za jeho volebním úspěchem stojí Zlatuškovo dobré jméno u veřejnosti a všeobecná známost, neboť dlouhodobě působil jako rektor Masarykovy univerzity v Brně. Nezanedbatelný vliv na to měla i dobře vedená volební kampaň, se kterou mu značně pomohlo vedení LiRA. Výhodou také byly nepříliš silní protikandidáti. Soupeřem se mu stal vlastně jen kandidát ODS, který ho v prvním kole voleb porazil. Ostatní za ním zaostali o více než deset procent. Velký podíl na úspěchu mělo i jeho charisma, se kterým působil na voliče. Ve druhém kole je patrný výrazný přesun hlasů právě k Zlatuškovi. Z toho by se dalo usuzovat, že pro většinu voličů, kteří v prvním kole nevolili Jiřího Zlatušku, byl výběr mezi členem ODS a nezávislým kandidátem důležitý. Pomohla tomu i poměrně vysoká volební účast v druhém kole. Stoupenci ODS, kteří k volbám chodí disciplinovaně, nezískali převahu díky nízké účasti. Většina voličů se tak přiklonila ke kandidátovi LiRA. Zvolení Jiřího Zlatušky je největší dosavadní volební úspěch strany. Tento výsledek se několikrát pokusila zopakovat, ale neúspěšně . Volební úspěch přinesl straně značné finanční prostředky a umožnil jí tak další bezproblémové fungování a široké možnosti v následujících volbách. Otázkou je, jak tuto nabídnutou možnost dokázala využít, neboť jejím jediným pozdějším úspěchem je zisk tří krajských zastupitelů v koalici Zelená pro Moravu.

4.4 Doplňovací senátní volby 2003
Dne 7. a 8. listopadu 2003 proběhly doplňovací volby do Senátu Parlamentu České republiky. Proběhly ve volebním obvodu Brno-město. Konaly se na uvolněné místo po senátorce Dagmar Lastovecké, které byla Prezidentem České republiky jmenována soudkyní Ústavního soudu. Kandidátů bylo sedm. Za LiRA Jiří Löw (BEZPP). Löw získal v prvním kole 12,70% (1 952) hlasů a skončil pátý. K postupu mu chybělo asi tisíc hlasů. Do druhého kola postoupili Karel Jarůšek a Rostislav Slavotínek. Senátorem se stal, po těsném vítězství 50,11% ku 49,88%, Karel Jarůšek . Program, který Jiří Löw hájil, se opíral o regionální politiku. To plyne jak z jeho odborné činnosti, tak ze zájmu o komunální politiku. Základ EU by měly tvořit regiony jako je například samosprávná Morava. Mezi další body programu patřilo: posílení role regionů v rámci ČR pomocí nahrazení jedné třetiny senátorů zástupci krajů, snížení volebního prahu do zastupitelstev, posílení subsidiarity a podpora malého a středního podnikání na venkově. Dále také přímá volba prezidenta, hejtmanů a starostů, péče o krajinu, snížení daní, atd.

4.5 Volby do Evropského parlamentu 2004
První významná spolupráce malých stran spolu s LiROU proběhla v celostátních volbách do Evropského parlamentu 11. a 12. června 2004. Vznikla koalice Unie liberálních demokratů . Utvořily ji LiRA, US-DEU, Cesta změny a ODA. LiRA měla na kandidátce dvě osoby, obě ovšem na nevolitelném místě, neboť koalice přepokládala úspěch pouze dvou lidí. Milan Hamerský získal pořadové číslo 13. Druhým byl na posledním dvacátém pátém místě Pavel Weiss. Oba členové LiRA. V čele kandidátky se objevila senátorka Helena Rögnerová (BEZPP) kandidující za US-DEU. Ještě než byla společná koalice dohodnuta, celý projekt málem zkrachoval. Některé subjekty budoucí koalice pohrozily odchodem a vytvořením samostatné kandidátky. Hlavní příčinou sporů bylo pořadí na kandidátce. Cesta změny, ODA a LiRA prosazovaly na první, později na druhé místo kandidátky, Karla Schwarzenbergra (BEZPP). US-DEU byla proti. Na prvním místě chtěla Helenu Rögnerovou a na druhém místě Pavla Svobodu (člen US-DEU), kandidát za US-DEU. Nakonec došlo přece jen k dohodě. Karel Schwarzenberg, kandidující za ODA, skončil až na jedenácté pozici. Helena Rögnerová a Pavel Svoboda uhájili první, respektive druhé místo.

Představitelé LiRA nepočítali s úspěchem kandidátky. Účast na ní přijali jako projev podpory budoucí spolupráce liberálních stran

Koalice obdržela celkem 1,69% (tedy 39 655) hlasů. Umístila se na osmém místě z celkem třiceti dvou kandidujících subjektů . To na první pohled vypadá jako úspěch, ale při porovnání procentních zisků, už nejsou jakékoli pochyby o propadu tohoto uskupení ve volbách. Při volební klauzuli, která je nastavena pro tyto volby na 5%, byla kandidatura toho uskupení spíše symbolická.

Volební kampaň provázelo heslo „Buďme srdcem Evropy“. Základní body společného programu byly odstranění demokratického deficitu v EU, zavedení institutu evropského prezidenta , rovnoprávné postavení všech členských států, prohloubení společného trhu, investice do budoucnosti, rozvoj regionů, ochrana životního prostředí, reforma zemědělské politiky a jednotná zahraniční politika EU. K podpoře malých stran, a tedy i Unie liberálních demokratů, ve volbách do Evropského parlamentu vystoupil bývalý Prezident ČR Václav Havel.

4.6 Doplňovací senátní volby v Praze 2004
Po volbách do EP následovaly doplňovací volby do Senátu Parlamentu ČR . V Senátu se uvolnilo místo po Josefu Zielencovi, který se stal jedním z českých europoslanců. Nový senátor byl tedy volen pouze na dva zbývající roky původního Zielencova mandátu. Volby proběhly dne 8. a 9. října 2004. Zde LiRA nasadila ve volebním obvodu číslo dvacet, což je obvod Praha 4, Doc. Ing. Tomáše Ježka . Kandidoval jako bezpartijní. Jeho protikandidáty byly Erazim Kohák (ČSSD), Vladimír Němec (SZR), František Příhoda (ODS), Karel Skoupil (KSČM), Petr Švec (NSJ) a Jan Vávra (Unie-P4/ED s podporou KDU a US). Tomáš Ježek skončil v prvním kole třetí 16,22% (tedy 2 859) hlasů, což na postup do druhého kola nestačilo. tento neúspěch padá na hlavu US a ED, kteří nesmyslně postavili truc kandidáta.

4.7 Krajské a senátní volby 2004 v Jihomoravském kraji
Druhou koaliční spolupráci přinesly krajské a senátní volby v Jihomoravském kraji. Proběhly 5. a 6. listopadu 2004. Došlo zde k výraznějšímu kooperování a užšímu sblížení koaličních stran. Těmi byly LiRA a SZ. Na koalici také participovaly další malé strany, které měly na kandidátce také své zástupce. Byli jimi ODA, SvOS a CZ. Ale tyto „ostatní“ strany měly menší význam. Faktickou koalici utvořila LiRA a SZ. Jednalo se o koalici s názvem Zelená pro Moravu, která kandidovala pouze v Jihomoravském kraji. Na první pohled se jedná o velice pozoruhodnou spolupráci. Došlo k dohodě liberální pravicové strany LiRA a spíše levicovou ekologicko-environmentalistickou stranou SZ. Tato neobvyklá spolupráce, jak se nyní ukazuje, bude zřejmě pokračovat i v budoucnu.

Zelená v názvu koalice symbolizuje start rozvoje regionu a zároveň má být vyjádřením participace Strany zelených na této koalici. Sestavení volebního programu bylo po dohodách ponecháno na SZ. Ta požadovala, aby v programu byla zohledněna doprava, životní prostředí, vzdělání a rozvoj občanské společnosti. Z toho plyne i charakter celého dokumentu. Hlavním pilířem volebního programu se stalo rozhodné NE stěhování hlavního vlakového nádraží . V čele krajské kandidátky a uchazečem o post senátora byl Jiří Löw , specialista na dopravu a územní plánování, který po odborné stránce podpořil zachování stávajícího umístění nádraží. Základními hesly se stalo „My rozhodujeme s Vámi“, „Ano nádraží v centru Brna i kraje“, „Červená odsunu nádraží“ (zdroj: volební leták Zelená pro Moravu). Dalšími body programu byly např. vlídné úřady, rozvoj dopravního systému, podpora vzdělávání, ochrana přírody atd. Jednalo se o směs ekologických a rozvojových požadavků. Jde o klasický rozvojový plán nabízený v komunálních/regionálních volbách, ovšem z důrazem na ekologii, šetrnost k přírodě a lidem a také s výrazným sociálním podtextem. Body programu jsou zohledněním koaličních partnerů. V programu nalezneme ekologická a levicová hesla, která jsou ovšem slučitelná s programem liberální strany jakou je LiRA . Jednou z dalších podmínek, kterou si SZ stanovila při utváření této koalice, byl podíl žen na kandidátce. Poměr mužských a ženských kandidátů měl být stejný a pohlaví se měla na kandidátce střídat. V konečné podobě se nakonec podařilo i tuto podmínku prakticky naplnit.

Krajskou volební kandidátku Zelené pro Moravu vedl Jiří Löw (bez politické příslušnosti). Vedle něj vystupovala Jana Drápalová (Stana zelených). Na kandidátce také figuroval Milan Hamerský či Václav Linkov jako členové LiRA. Kandidovalo zde celkem šestnáct stran, hnutí a koalic. V těchto volbách, kde voličská účast dosáhla 29,71%, získala Zelená pro Moravu 5,08% (13 699) hlasů, což jí vyneslo páté místo v žebříčku kandidujících subjektů. Volby vyhrála KDU-ČSL velmi překvapivým výsledkem 26,18% hlasů . V přepočtu na mandáty získala Zelená pro Moravu 3 křesla. Nebyl to výsledek nijak oslnivý, ale přece jen se spolupráce alespoň z části vyplatila. Krajskými zastupiteli se stala Jana Drápalová a Mojmír Vlašín , navržení za SZ, a Jiří Löw navržený za LiRA. Po úspěšných volbách vznikl koaliční klub v jihomoravském zastupitelstvu. Po volbách vznikla dohoda ODS a KDU-ČSL o vedení kraje. Hejtmanem byl zvolen Ing. Stanislav Juránek (KDU-ČSL). Zelená pro Moravu tak zůstala v opozici a obsadila jen tři místa ve výborech. Jana Drápalová je členkou Kontrolního výboru a Jiří Löw je ve Finančním výboru. Mojmír Vlašín zastává post ve Výboru pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost.

Pro senátní volby v tomto obvodě padesát osm, Brno – město, jak již bylo řečeno, kandidoval Ing. arch. Jiří Löw (BEZPP). Ve volebním obvodu Jiřího Löwa se ucházelo o mandát šest osob. Kandidát LiRA v těchto volbách zcela propadl. Získal pouhých 11,74% (2 836) hlasů, což mu vyneslo páté pořadové místo. Do druhého kola postoupil zástupce KDU-ČSL a ODS. Vítězem voleb se stal Ing. Rostislav Slavotínek (KDU-ČSL), ačkoliv postupoval z druhého místa se ztrátou zhruba deseti procent. Celková voličská účast byla v prvním kole 28,14%, ve druhém kole 15,30%.

Koalice LiRA a Strany zelených by se dala charakterizovat jako krok spíše pragmatický než účelový. Hodilo by se použít výraz ,,snaha přežít“. Cílem koalice bylo kumulovat voličské hlasy, dosáhnout tím tak volebního úspěchu a prosadit své kandidáty. SZ má v Brně silnou pozici. V obecních volbách 2002 získala 5,8%. Při samostatné kandidatuře LiRA a ODA, SvOS, CZ by byl výsledek pro strany marginální. Dohoda více stran také umožnila postavit ve volbách více známých osobností. V každé volebním obvodě tak mohl nastoupit veřejnosti známý kandidát, který měl šanci voliče zaujmout. Oficiálně ovšem všechny kandidáty navrhovala LiRA nebo SZ.

Tyto prozatím poslední volby byly z hlediska úspěchu rozporuplné. Senátní se staly neúspěchem. V krajských sice koalice získala tři mandáty, ale očekávání byla o něco vyšší. Nicméně bez spolupráce by tyto strany, snad s výjimkou SZ, nezískaly žádný mandát, a tím ani žádné peníze od státu. SZ má z těchto malých stran největší volební potenciál, sama je schopna dosáhnout až tří procentního zisku . Jenže vzhledem k její současné finanční situaci by zřejmě kandidaturu do krajských voleb samostatně nezvládla. A proto se ve zpětném pohledu tato spolupráce stranám celkově vyplatila. LiRA opět kandidovala do Senátu a zviditelnila se a SZ získala své dva krajské zastupitele, kteří jí přinesli tak potřebné finance.

4.8 Řádné senátní volby v Berouně 2004
V řádných senátních volbách 5. a 6. listopadu 2004 LiRA postavila kandidáta ve volebním obvodu šestnáct, Beroun, MuDr. Jiřího Bessera, starostu města Berouna, bez politické příslušnosti. V Berouně kandidovalo celkem osm osob. Člen a kandidát ODS Jiří Oberfalzer získal v prvním kole 36,97% a s přehledem a značným náskokem postoupil do druhého kola voleb. V tom získal 60,47% hlasů a zcela bez problémů zvítězil. Se ziskem skoro dvojnásobným než jeho soupeř, v poměru 60,47% ku 39,52%. Jiří Besser, jak již plyne z předchozího, ve volbách neuspěl a stal se tak dalším propadlíkem LiRA ve volbách. V prvním kole získal 11,12% hlasů (tedy 1 627 odevzdaných platných lístků). Skončil na šestém místě. K postupu do druhého kola mu chybělo 5% a na vítěze prvního kola ztrácel třicet procent hlasů .

4.9 Budoucí koaliční projekt
Nejnovějším koaličním projektem LiRA je LíZA 2006-8, Liberální zelená alternativa pro ČR. Jde o „představení volebního projektu pro volby v letech 2006-08“. Jak již vyplývá z názvu projektu, navazuje na předešlou spolupráci LiRA a SZ a dalších malých stran, která se ukázala jako produktivní. Mělo by se jednat o „střednědobou spolupráci (volební, programová, organizační) tří blízkých, středových, politických pohledů... - liberálové, s akcentem na svobodu, vládu práva a otevřenost - enviromentalisté, s akcentem na trvale udržitelný rozvoj a ochranu přírody - odborníci/nestraníci, s akcentem na kompetenci a fakta při rozhodování.“ Za potencionální koaliční partnery LiRA se považují Cesta změny, ODA, SOS, SZ, US-DEU, VPM. Programový profil je nastíněn zatím pouze v hrubých rysech, neboť ještě není dohodnuta spolupráce. Neví se, kdo všechno se koalice zúčastní, a tedy i jaké požadavky bude třeba zohlednit. Vše je ve fázi vyjednávání. Velice pravděpodobný základ této koalice utvoří LiRA a SZ, jak se dá vyvodit i z pracovního názvu (Liberální zelená alternativa pro ČR), a naváže tak na předcházející spolupráci.

LiRA se snažila prakticky při každých volbách dosáhnout nějaké společné dohody malých stran. Pokud ne přímo na společné kandidátce, tak alespoň na rozdělení volebních obvodů mezi sebe a vzájemné podpoře kandidátů . A to proto, aby si protikandidáti malých stran zbytečně neodčerpávali voliče mezi sebou navzájem v důsledku násobné kandidatury. O tyto dohody se pokusila ihned po svém založení při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 a také při pozdějších senátních volbách. Ovšem společný postup se často nezdařilo dohodnout. Svědčí o tom např. krajské volby 2004, kdy vedle Zelené pro Moravu postavila svou kandidátku i US-DEU, která v jiných volbách dokázala s LiROU a popřípadě i ostatními malými stranami spolupracovat. Ke spolupráci mohli přistoupit například i ED, nestalo se tak, a získané hlasy se rozpadly mezi tři subjekty. Neschopnost US-DEU a ED dohody se jeví jako iracionální, neboť vzhledem k jejich volebnímu potenciálu v daném regionu, je samostatná kandidatura nesmyslná. To potvrdily i výsledky voleb, kdy US-DEU získala 1,88% a ED 1,52% hlasů. Kdyby ovšem koalovaly se Zelenou pro Moravu, která získala 5,08% hlasů a násobil by se tak pravděpodobně její zisk, jednalo by se o značný úspěch.

5. Programatika strany
Jak již plyne z názvu strany, LiRA se hlásí k liberalismu. Z hlediska základního členění LiRA zařadíme do proudu klasického liberalismu . Snahou tohoto proudu je uplatnění co největší osobní svobody. Vedení LiRA si uvědomuje, že absolutní liberalismus není reálně proveditelný. Ale „snaží se maximalizovat liberalizaci ve společnosti. K takovým činům patří...snaha o legalizaci marihuany.“ Zasazuje se o realizovatelné liberální principy, které by byly pro společnost přijatelné. Jejími vzory jsou liberální státy typu Irska, Nizozemí a Nového Zélandu. Na příkladu Irska ukazuje, jak efektivně a přitom funkčně se zde podařilo zeštíhlit úřednický aparát veřejné správy. V Nizozemí se inspiruje zavedením euthanasie a tolerancí lehkých drog. U Nového Zélandu taktéž úspěšným snížením počtu úředníků. Tyto ideje se snaží občanům přiblížit i za pomoci Institutu Karla Havlíčka Borovského, jehož cílem je prosazování svobody.
Postatu jejího programu tvoří čtyři pilíře. A to svoboda, právo, rozum a tolerance. Tyto základní body vychází již ze stanov strany, kde je uvedeno „Liberální reformní strana za svůj hlavní úkol považuje promyšlené, soustavné a důsledné rozšiřování a hájení prostoru politické a ekonomické svobody.“ (stanovy LiRA). Dále ve svých stanovách uvádí, že má zájem za pomoci politických prostředků hájit rovnost před zákonem, rozvíjet politickou kulturu, vytvářet konsens u závažných společenských problémů, striktně bránit vlastnické právo před zvůlí státu a podporovat menšinové názory, jakožto součást veřejné diskuse. Tuto koncepci dále rozvíjí ve svém programu. Již zmíněné čtyři pilíře rozvádí následovně:
„SVOBODA: názorů, podnikání, cestování;
ROZUM: ve velikosti státu, podobě jeho orgánů a nákladech na jeho správu;
SPRAVEDLNOST: ochrana vlastnictví, smluvní volnost, důraz na rychlost řešení sporů;
TOLERANCE: k názorům druhých, k odlišnosti (etnické, náboženské, zdravotní, životních stylů, apod.).“

Mezi konkrétní programové návrhy patří klasická volební témata jako snížení daní, snížení počtu úředníků, respektive ministerstev, omezení imunity poslanců, reforma školství, bytová politika, otázky profesionalizace armády, otázky životního prostředí, důchodová reforma, zavedení registrovaného partnerství, povolení euthanasie, privatizace věznic atd. Volební program strany reflektuje aktuální společenská témata a samozřejmě nabízí i svá řešení. Jak je již zvykem, jsou základní volební teze z velké části shodné s ostatními politickými subjekty, převážně pravicovými, což je pochopitelné. Proto se vyhnu popisu klasických programových klišé, která se dočteme v programu jakékoli strany a zaměřím se na jistá specifika a odchylky v programu LiRA. V oblasti financování státu, tedy přesněji daňového systému, je LiRA pro zavedení rovné patnácti procentní daně z příjmu fyzických osob a pro rovnou DPH ve výši taktéž patnáct procent. Rovněž je pro zrušení všech výjimek, úlev, osvobození atd. Tento její návrh se velice podobá, a z velké části je i shodný, s programem ODS. A to i s jejím nejnovější projektem Modrá šance, kterou sestavil stínový ministr financí ODS Vlastimil Tlustý.
Zajímavou částí je školská reforma. Financování studia na všech stupních vzdělání by probíhalo pomocí „kupónů (podle M. Friedmana), které každý rodič na své dítě od státu obdrží“. Studium na vysokých školách by z kupónů nebylo hrazeno plně, student by si musel určitou část připlácet . Friedman popisuje nutnost minimalizovat rozdíly v úrovni vzdělání způsobené finanční situací rodičů. Situaci, kdy chudí rodiče nemohou, a někteří ani nemají zájem, poskytnout dostatečně kvalitní vzdělání svým dětem. „Jednoduchým a efektivním způsobem, jak zajistit rodičům větší svobodu k volbě a přitom zachovat současný systém financování, je kupónový plán.“ Vláda rodičům poskytne kupón na určitou částku peněz, kterou rodiče mohou využít k platbě studia dítěte. To umožní i chudším vrstvám obyvatelstva využívat nabídek soukromých škol a ulehčí se veřejnému školství i daňovým poplatníkům. Kupón by byl platný jen pro studium a to kdekoliv ve státě, bez ohledu na bydliště a použitelný jak ve veřejných, tak v soukromých školách. Ovšem proveditelnost tohoto plánu je sporná, neboť „předpokládáme, že vlastní zájem školské byrokracie je klíčovou překážkou pro zavedení tržní konkurence do školství.“

Dalším bodem, který stojí za povšimnutí, je privatizace části veřejnoprávního rozhlasu a televize. A společně s tím i úprava zbylé části veřejnoprávního vysílání. Zrušení koncesionářských poplatků a financování pouze státem. Také zrušení mediálních rad.

Redukci byrokratického aparátu státu by započalo omezení počtu ministerstev na devět a pokles počtu členů vlády na deset . Omezení počtu ministerstev je často diskutovaným tématem, ale doposud nikdy neuskutečněným . Omezení počtu úředníků by dále probíhalo i ve veřejné správě. „do 4 let snížení stavu státních úředníků na polovinu (po vzoru Nového Zélandu).“

V této době ne již aktuální, je reforma armády. Požadavek zavedení profesionální armády byl již naplněn. Ale v návaznosti na tento krok je zajímavý postoj strany k danému tématu publikovaný na webových stránkách LiRA pod názvem Vojnu zrušili liberálové . „Ke zrušení základní vojenské služby (ZVS) dotlačili vládu liberálové z LiRA a Cesty změny.“ (Hamerský 2004: Vojnu zrušili liberálové). Milan Hamerský v tomto článku popisuje, jak spolu se dvěma kolegy během své základní vojenské služby vypracoval návrh na zkrácení základní vojenské služby, který předložili senátoru Mejstříkovi, a ten jej již „protlačil“ dále. Autor uvádí, že ve svém důsledku vedl tento návrh až ke zrušení vojenské povinnosti docela. „Liberálové Mejstřík a Hamerský způsobili zrušení vojny.“ (Hamerský 2004: Vojnu zrušili liberálové).

Vztah LiRA k EU je velice pozitivní. Prosazuje co nejužší politickou spolupráci. Za nejlepší variantu považuje Spojené státy evropské, tedy utvoření politické federace. Je zastáncem nadnárodního konceptu EU. Vztah LiRA k euroústavě je však nerozhodný, její přijetí s „rozpaky“ podporuje. Strana kritizuje složitost a nepřehlednost dokumentu.

6. Financování strany
Financování politických stran upravuje zákon 424/1991 o politických stranách. Základní zásady financování politických stran jsou princip rovnosti a princip svobody financování. Dále je uplatňován princip kontroly, respektive veřejnosti stranických financí. „Povinnost činit financování politických stran transparentní jak ve vztahu ke státu, tak ve vztahu k občanům, možností nahlížet do výročních účetních zpráv stran.“ (Outlý 2003: 47). Dozor nad financováním stran vykonávají státní orgány, přesněji instituce pro daňový dohled. Kontrolou je pověřen také Parlament. „Strany a hnutí jsou povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu.“ (§ 18 odst. 1 zákona 424/1991 Sb.). Zpráva o hospodaření strany obsahuje údaje o majetku, příjmech a výdajích. Existuje zde možnost sankcionovat stranu za nepředložení zprávy. Tuto zprávu předkládala LiRA prozatím dvakrát, poprvé v roce 2004 a podruhé v roce 2005 .

Zdroje financí pro stranu jsou budˇ soukromé nebo státní. Soukromé finance ve vztahu k LiRA nehrají žádnou roli, daly by se zcela pominou. Zásadní a prakticky jediné zdroje jsou pro ni státní podpora. Mezi soukromý způsob patří příspěvky členů strany a dary. Nevýhodou členských příspěvků je malý objem financí, který se tímto způsobem dá získat. To se projevuje čím dál více tím, jak stoupají výdaje na fungování strany, spojené hlavně s její propagací a předvolební kampaní. Výhodou je, že to není vnější činitel, který by mohl stranu ovlivňovat, korumpovat ji atd. Výši členského příspěvku vykázala LiRA za rok 2003 v rozsahu jednoho tisíce korun. Pro rok 2004 dokonce žádný členský příspěvek nedeklarovala. Dary jsou mnohem více problematickou formou financování. Často dochází ke zpochybnění hlavně velkých finančních obnosů ze strany fyzických či právnických osob. Neméně časté je také maskování těchto darů samotnými stranami. LiRA nastíněný problém spojený s dary jak peněžními tak nepeněžními řešit nemusí, protože za obě období vykázala nulové zisky touto formou. Dalšími typy financování ze soukromého sektoru jsou příjmy z podnikání, z pronájmu nemovitostí, z prodeje majetku, úroky z vkladů, dědictví, půjčky a úvěru. V roce 2003 získala LiRA z pronájmu nebo prodeje movitého či nemovitého majetku 145 tisíc, na úrocích z vkladů 1 tisíc a z půjček a úvěrů 60 tisíc. V roce 2004 již činily tyto formy příjmu vetší obnos. Z pronájmu nebo prodeje movitého a nemovitého majetku získala 158 tisíc, na úrocích z vkladů 1 tisíc a z půjček a úvěrů 475 tisíc.

Finanční podpora ze strany státu je pro LiRA životně důležitá, což Outlý považuje za problém, neboť „má-li být politická strana od státu oddělená, vede to k závěru, že příjmy od státu by neměly tvořit více než polovinu jejích příjmů.“ (Outlý 2003: 94). Výše státních příspěvků se z velké části odvíjí od úspěšnosti strany. Tedy jakého volebního výsledku strana dosáhla a jaké politické posty její kandidáti zastávají. Pro finanční propojení státu a politických stran, kartelizaci, je možné najít také označení etatizace příjmů. „Etatizací příjmů (Etatisierung der Einnahmenstruktur) se rozumí rostoucí podíl státního příspěvku na celkových příjmech strany, kritická hranice je podle Landfriedové 50%. Jiní politologové popisují tentýž jev jako kartelizaci politických stran.“ (Šimíček 1998: 15). Státní financování se dá rozdělit na přímé a nepřímé. Mezi nepřímé financování patří prostředky na pronájem prostor, např. poslanecké kanceláře, prostředky na předvolební kampaň či možnost vystupovat v rámci předvolebních kampaní ve veřejnoprávních médiích. Přímé financování se uskutečňuje ze státního rozpočtu přes Ministerstvo financí. Jde o příspěvek na úhradu volebních nákladů, příspěvek na činnost strany a příspěvek na mandát. Kritériem pro přidělení částky je volební úspěch. To způsobuje nevýhodu malých a nových subjektů v konkurenci již zavedených stran. V roce 2003 LiRA neobdržela žádný příspěvek na úhradu volebních nákladů. Za to příspěvek na činnost strany činil 900 tisíc korun. Na úhradu volebních nákladů v roce 2004 taktéž neobdržela žádné prostředky, ale příspěvek na činnost strany se zvýšil na 953 tisíc korun. Celkové příjmy strany za rok 2003 dosáhly výše 1 107 000 korun. V roce 2004 vzrostly na 1 587 000 korun.

Neméně významnou stranou finančních toků jsou i výdaje. Ty jsou spojeny především s volební kampaní, popřípadě se zajištěním fungování strany. Mimo volební náklady se LiRA ostatní náklady poměrně snižují. Využívá toho, že má jednoho senátora a jeho senátní kancelář sídlem v Brně využívá i jako centrálu strany . Další nespornou výhodou je zaměstnání Milana Hamerského a Viléma Tanzera jako asistenta senátora. Mají tudíž možnost věnovat se vedení strany naplno a zároveň k tomu získávají i kvalitní zázemí. Přesto provozní výdaje strany za rok 2003 dosáhli výše 380 tisíc. Výdaje na volby 307 tisíc a ostatní výdaje byly na úrovni 281 tisíc korun. V roce 2004 dosáhly volební výdaje značně vysoké částky 1 245 000. Provozní náklady se snížily na 140 tisíc a ostatní výdaje klesly na 135 tisíc. Srovnáme-li celkové výdaje v roce 2003 a 2004 zjistíme patrný nárůst z 968 tisíc na 1 520 000 kurun.

Síla LiRA plyne z toho, že se jí podařilo úspěšně nominovat kandidáta do Senátu České republiky a později i krajského zastupitele na společné kandidátce Zelená pro Moravu. Příspěvek na mandát senátora činí 900 tisíc za rok. Mandát člena krajského zastupitelstva je ročně ohodnocen na 250 tisíc korun. „Příspěvek na mandát náleží po celé volební období jen straně a hnutí, na jejichž kandidátní listině byl poslanec, senátor, člen zastupitelstva kraje nebo člen zastupitelstva hlavního města Prahy zvolen.“ (§ 20 odst. 8 zákona 424/1991 Sb.). „Pro zjištění nároku na stálý příspěvek a stanovení jeho výše u strany a hnutí, které jsou členy koalice, je rozhodující dohoda o podílu členů koalice na volebním výsledku.“ (§ 20 odst. 9 zákona 424/1991 Sb.).

V případě této strany by bylo možné uvažovat o pojmu výdělečná politika či politické podnikání. Vyjdeme-li z poměru počtu členů strany a částky, kterou každý rok získává, docházíme k zajímavé sumě. V porovnání s ostatními malými stranami je zde výrazný rozdíl. Například SZ se potýká s neustálými finančními problémy, propadá se do dluhů. Jiné strany, například ODA, US-DEU atd., mají sice také poměrně vysoké zisky, ale jejich členská základna je nesrovnatelně širší. LiRA je jednoznačně vzhledem ke své velikosti velice dobře prosperující stranou, která si může dovolil do politiky investovat. To se mohlo projevit i v roce 2004, kdy LiRA postavila společnou kandidátku do krajských voleb spolu se Stranou zelených, v koalici Zelená pro Moravu. LiRA poskytla silný kapitálový vstup, který SZ chyběl, a ta na oplátku přispěla rozšířením voličské základny. Je ovšem pravdou, že podíl osobních zisků mezi členy strany není nikterak vysoký. Strana velkou část získaných prostředků investuje do volebních kampaní ve snaze posílit své zastoupení ve volených orgánech státu .

Je zajímavé, že LiRA odmítá současný systém financování politických stran státem, i když je na něm existenčně závislá. „LiRA je pro odluku politických stran od státu, současný způsob financování stran ze státního rozpočtu je proti zdravému rozumu, dramaticky narušuje politickou soutěž, je neústavní a NELIBERÁLNÍ.“

Některé její argumenty jsou pochopitelné. Například nerovnováha, která nyní vzniká mezi malými a velkými stranami . Argumentuje obrovským kapitálem, kterým mohou velké strany díky tomuto systému disponovat, a omezují tak politickou soutěž ve vztahu k malým a finančně nezajištěným stranám.

7. Typologie strany
Na klasifikaci politické strany se dá pohlížet z mnoha různých pohledů . Já zde nastíním alespoň některé, které postihují nejvýraznější rysy LiRA.

Postavíme-li jako úplný základ stranické rodiny a vyjdeme-li z typologie Klause von Beymeho, LiRA zapadá do rodiny liberálních stran.

Jednou z dalších základních typologií je dělení stran podle vzniku. Jsou zde čtyři možné kategorie: masová strana, strana kádrů, všelidová (Catch-all) a strana kartelu. Dnešní politické strany je složité přesně typologicky zařadit. Pohybují se většinou na rozmezí mezi některými typy. A ne jinak je tomu i u LiRA. Tato strana kolísá někde mezi stranou kartelu a stranou kádrů. Pro kartelovou stranu je typické napojení na stát, a to často ještě ve větší míře, než tomu je u univerzálních stran. Napojení probíhá z hlediska financování strany převážně ze státních příspěvků, jde o kompenzace toho, že tyto strany mají minimální členskou základnu. „Organizované členství, formální struktura strany a těsné napojení na voličstvo se jeví pro samotnou stranu spíše jako přítěž.“ (Klíma 2003: 58). Z důvodu, že strana nemá silnou členskou základnu, chybí straně finanční prostředky. V této fázi proto nastupuje stát jako finanční zdroj pro stranu. „Strana ztrácí své vnitřní zdroje...vnější zdroje nachází u státu“ (Klíma 2003: 58). Jde o financování politických stran státem. Kartelové strany nejsou úzce spojeny s konkrétním voličem (s jeho sociální identitou). Snaží se zvětšit pole své působnosti. „Logika volebního trhu vede strany k rozšíření jejich volební klientely.“ (Klíma 2003: 60). Druhý bod napojení na stát, typický pro stranu kartelu, což je propojení strany se státním aparátem, ovšem LiRA nesplňuje. Tedy zastoupení ve vládě a v parlamentu, odkud by mohla ovlivňovat například již zmíněné financování politických stran odsouhlasením zvýšení státních příspěvků. Pro stranu kádrů je typické, že se pro sebe snaží získat veřejnosti známé, významné a charismatické osobnosti, které díky své popularitě dokáže prosadit ve volbách. Jako příklad může posloužit i Jiří Zlatuška. „Co strany mas získají množstvím, toho dosáhnou strany kádrů selekcí a výběrem.“ (Novák 1997: 31).

Pokusíme-li se aplikovat tuto teoretickou část na LiRA zjistíme, že co do členské základny je otázka jasná, neboť počet osmi členů má jasnou vypovídací schopnost. O organizovaném členství či dokonce masovosti se mluvit rozhodně nedá. Vázanost strany na stát v otázce financí je také jednoznačná. Fakticky veškeré zdroje, které strana získává, jsou od státu. Prakticky samotné fungování strany a její úspěchy jsou spojeny s financemi státu. Blíže výše v kapitole pět věnované financování strany. Snaha rozšíření volební klientely a s tím spojené programové úpravy nejlépe charakterizuje nově utvořená koalice LiRA a Strany zelených .

Co do velikosti stran, ať už jde o velikost podle počtu členů, voličské základny nebo parlamentních křesel, jde stále o stranu malou. Využijeme-li zde Duvergerovy dva typy malých stran: 1) strany osobností a 2) strany stálých menšin je LiRA stranou osobnostní. Žádnou přesně specifikovanou menšinu nezastupuje. Nemá „skutečnou stranickou organizaci po celém území státu“ (Novák 1997: 147). Její báze je postavena čistě na osobnostech, které stojí v čele kandidátky nebo za stranu kandidují. I jako nečlenové.

8. Závěr
LiRA je malá strana s velkými ambicemi. Její snahou je prosadit se v nejvyšších orgánech státní moci. Primární institucí, na kterou zaměřuje svoji pozornost, je Senát. Po úspěšné kandidatuře Jiřího Zlatušky se v něm snaží získat další mandáty. Jelikož jde o stranu malou, možnost jejího úspěchu ve volbách do Poslanecké sněmovny je minimální či spíše nemožná. Právě Senát a jeho většinový volební systém otevírá straně cestu do vrcholové politiky. Na komunální úrovni jsou pro LiRA relevantní a zajímavé krajské volby. Mandát v kraji straně přináší poměrně slušné finanční prostředky od státu, a za druhé je post krajského zastupitele dobrým odrazovým můstkem právě pro senátní volby. V kraji se může kandidát více přiblížit voličům, seznámit je se svou prací, a zvýšit si tak potenciál pro volby do Senátu v daném kraji. V tomto smyslu je působištěm LiRA Jihomoravský kraj. Prozatím jsou to ale spíše teoretické úvahy, jak by se mohla situace v budoucnu vyvíjet. V současné době je relevance LiRA v systému minimální. Neboť i její jediný zástupce v Senátu, Jiří Zlatuška, vystupuje jako nezávislý. Budoucí perspektivy LiRA by se mohly poměrně významně změnit, kdyby došlo ke koaliční dohodě několika malých stran, LiRA, US-DEU, SOS, Naděje, ODA atd. Pokud se jim podaří uzavřít dohodu a utvoří jednotné uskupení, mohly by významněji zasáhnout do stranického systému a prosadit se jako nový velký pravo-středový subjekt, pro který je v současné době v našem stranické spektru jistý prostor.

I přes to, že LiRA není dlouho na politické scéně, dokázala zaujmout některými svými výkony. Ovšem otázkou je, zda si nestanovila přece jen moc obtížný cíl. Pokud se jí v blízké budoucnosti nepodaří prosadit další kandidáty a to jak samostatně, tak i v rámci koaliční spolupráce, bude její pozice ohrožena. Její současné politické aktivity jsou financovány prakticky pouze z financí, které straně přináší senátor Zlatuška. Jakmile mu vyprší mandát, to bude v roce 2008, a LiRA za něj nebude mít v Senátu náhradu, její činnost bude ohrožena. Nebude již mít dostatek finančního zázemí, aby mohla pořádat nákladné volební kampaně jak tomu bylo doposud. Mohla by se tak za pár let stát další malou bezvýznamnou stranou, jako jsou některé z těch, se kterými se snaží navázat koaliční spolupráci.

V horizontu několika let se ukáže přesněji, kam LiRA směřuje. Zda ztratí i zbytky své relevance a stane se z ní další malý odpadlík, nebo se jí podaří prosadit se a pevně se zakotvi v českém stranické spektru jako nový významný hráč. Úspěchu může dosáhnout i samostatně, ale s větší pravděpodobností se jí to podaří v rámci koaliční spolupráce.