ODS vstříc novému osudu

10. 12. 2002 - Milan J. Hamerský, předseda LiRA

13.-15. prosince čeká Občanskou demokratickou stranu zásadní rozhodnutí o jejím dalším osudu. Kongres ODS bude muset zvolit nové vedení strany a vypořádat se s fenoménem Klaus.

Prohra ODS při volbách do Poslanecké sněmovny způsobila v ODS otřes. Po krátké bezradnosti nad výsledkem voleb, dospěla ODS k nutnosti svolat Kongres, média a vnitřní tlaky ve straně Klause nakonec dotlačily k odmítnutí pokračovat ve funkci předsedy ODS.

V podzimních volbách se ODS podařilo zázračně uspět, když roli mouřenína na sebe vzal moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský. Ohlášení jeho kandidatury na předsedu ODS a vnitřní problémy US-DEU vedly k přesvědčivému úspěchu ODS v senátních a komunálních volbách. A ten byl umocněn faktickou likvidací konkurenta US-DEU na komunální úrovni. Následné odstoupení E.T. z klání o funkci předsedy ODS mnohé zaskočilo, svůj volební účel však bezezbytku splnilo. Jeho veřejně vyhlášená aspirace na nejvyšší funkci učinila samotnou kandidaturu na předsedu ODS myslitelnou. Stačilo několik dní po jeho odstoupení, aby se o funkci přihlásili kandidáti, kteří ji (snad) myslí vážně.

Přes otřes se jejím představitelům podařilo pokračovat v osvědčeném pragmatismu a vtáhnout ostatní strany (včetně naoko kritizované KSČM) do svých her, když iniciovali neodůvodněné rozšíření počtu místopředsedů sněmovny na 6 i Senátu na 4 tak, aby zajistili dvě místa ve vedení obou komor pro své prominenty.

Jednání nadcházejícího kongresu ODS slibuje otevřenou soutěž mezi nástupci VK. Ivan Langer a Petr Nečas představili členům a příznivcům propracované programy na změnu vnitřního i vnějšího působení ODS. Oba materiály nezapřou naturel svých autorů, oba nabízí manažerský přístup, obratně se vyhýbají tabu a v nezbytné míře chválí VK. Langerův materiál (Cesta k úspěchu) je více zaměřený na přímočaré oslovení veřejnosti, má charakter reklamního textu podávajícího politiku jako zboží. Nečasův program (Listopadové teze) je technokratický (inženýrský), navrhuje rozpohybování, zefektivnění a zdemokratizování vnitřní struktury ODS, které mají vést ke vtažení nových lidí do orgánů ODS.

Otevřenou otázkou zůstává, v jaké míře budou delegáti Kongresu ochotni otevřít otázku vyrovnání se s rozporuplným dědictvím Václava Klause. Téměř jistě nedojde k většímu odstřižení se od minulosti, ale naopak se s jistotou dočkáme oslavných proslovů a výzev k "rozvíjení odkazu otce zakladatele".

Pokud i ostatní kandidáti do vedení ODS představí materiály podobné kvality jako Langer a Nečas, pak je naděje, že souboj o funkce v ODS nebude jen o pověstných korytech, ale i o nutných změnách uvnitř hegemona na české pravici. Je na delegátech kongresu, jak razantně vykročí k postklausovské ODS aspirující na vítězství v krajských a senátních volbách v roce 2004.