Ponechme prezidentské milosti

14. 12. 2002 - Milan J. Hamerský, otištěno v mfD, předseda IKHB

Prezident republiky udělil milost osmasedmdesátiletému pěstiteli konopí, kterému za jeho sedm rostlinek hrozilo drakonických pět let vězení. Tato milost přišla v okamžiku, kdy byl tento pěstitel obviněn policií. Nebyl odsouzen, neproběhlo soudní řízení ani nebylo u konce vyšetřování případu.

Jedna z věcí, která se nejvíce vyčítá Václavu Havlovi v prezidentské funkci je jeho časté udělování milostí. Např. jeden z možných kandidátů na prezidenta Miloš Zeman se nedávno vyjádřil ve smyslu, že prezidentské udělování milostí ruší práci policie, státních zástupců a soudců. Mnoho z těch, kteří obecně institut milosti uznává odmítá její udělování před pravomocným rozhodnutím soudu s argumentací, že jen soud je oprávněn rozhodovat o vině. Milost pak chápou jako zrušení trestu v případech, kde má milost funkci zmírnění či odstranění tvrdosti zákona.

Případ s pěstitelem konopí je učebnicový. Nemocný člověk si pro vlastní potřebu pěstuje (dle zákona vyrábí) rostliny obsahující látky schopné umenšovat jeho zdravotní problémy spojené s Parkinsonovou chorobou. Společenská nebezpečnost jeho jednání je nulová. Pěstování konopí je u nás však trestné a proto by měl být po právu odsouzen. Pohotově udělená milost zastavila v počátku mašinérii práva, která by zaměstnala na mnoho týdnů několik lidí při vyšetřování, následně soud, pravděpodobně i soud odvolací a nakonec by pravděpodobně věc skončila na stole u prezidenta.

Udělování milostí není přežitkem z dob monarchie. Milost je účinným nástrojem korekce právního systému. Ten jako každý lidský výtvor není dokonalý. Život je na rozdíl od šedé teorie zelený. Poslední případ udělené prezidentské milosti vyvrací většinu výhrad jejich kritiků. Starému, nemocnému člověku se dostalo pomoci v pravou chvílí, absurdita byla včas zastavena. Nerušme co funguje, a prezidentské milosti v jejích současné podobě zachovejme.

Autor nechává úplně stranou samu absurdnost trestnosti pěstování konopí.