V Kodani prohráli lobbisté

1. 1. 2003 - Milan J. Hamerský, předseda IKHB

V souvislosti s historickým jednáním v Kodani se nejvíce diskutuje o množství peněz, které vyjednali naši vyjednávači. V článcích na stránkách mf Dnes se opakuje několik základních postojů. Na jedné straně dochází ke kritice výše vyjednaného příspěvku z EU na hlavu jednoho českého občana ve srovnání s výší příspěvku pro další přistupující země. Na straně druhé jsou čísla buď zpochybňována odkazem na odlišnou strukturu výdajů "nových" evropských zemí (např. náklady na odstavení jaderných elektráren v Litvě a Slovinsku) spojených se vstupem do EU nebo je diskuze o penězích odmítána jako malicherná s poukazem na "historičnost" kodaňského summitu.

Každý z přístupů má své opodstatnění. Mnohdy zesměšňovaná idealistická politika prezentuje vstup do Evropské unie jako automaticky výhodný pro občany České republiky, bez ohledu na momentální míru sobectví současných členů EU. Idealisté poměřují přínosy vstupu do EU z hledisek dlouhodobých a obecných, někteří však ztěží skrývají svoje sociální inženýrství a přesvědčení o jediné správně cestě k silně integrované Evropě.

Počtářský přístup se zaštiťuje racionalitou a praktičností v rovnici má dáti - dal. Tento postoj má v politice a při veřejné diskuzi o volbě mezi nabízenými řešeními své místo. V naší konkrétní situaci je však mimořádně nevhodný. Média se peněz chytla pro jejich snadnou uchopitelnost ve snaze zaujmout své čtenáře unavené mnohdy komplikovanými a nesrozumitelnými procesy spojenými s naším vstupem do EU. Podle zásady, že o peníze jde až na prvním místě, se reflektor médií upřel na množství vyjednaných euro.

Základní chyba je v podlehnutí obratné manipulaci, která navenek pracuje s přepočty euro na občana. Podíváme-li se podrobněji na strukturu obdržených peněz, nevidíme peníze pro občany, ale peníze, které získá státní rozpočet či některé fondy a především peníze pro lobbysty reprezentující několik málo procent obyvatel (např. zemědělci), jejichž zájem být uchráněni před konkurencí a držet ceny co nejvýše, nejenže není zájmem veřejným, ale je k němu v přímém protikladu.

Zájmem občanů České republiky je v rozumné míře integrovaná Evropa s širokými ekonomickými a politickými svobodami, kvalitním právním prostředím a s vysokou mírou vnitřní konkurence mezi firmami, ale i mezi státy nabízejícími např. různé (nejednotné) úrovně zdanění, sociálních služeb, podmínek k podnikání, atd. Není veřejným zájmem udržet či rozšířit neoprávněné výhody pro nátlakové skupiny jako jsou např. zemědělci, železničáři, či hutníci.

Vstup do EU bude pro mnohé zájmové skupiny znamenat ohrožení jejich pozic. Posuzujme proto důkladně, kdy klady a zápory integrace skutečně dopadají na občany a kdy se jen někdo snaží obratně zneužít veřejné mínění ve svůj prospěch. Neplačme proto, že čeští politici pro naše lobbysty vymohli v Kodani méně než politici z jiných zemí.