Přímá volba je špatná!

8. 2. 2003 - Milan J. Hamerský, předseda IKHB

Po druhém neúspěšném pokusu zvolit prezidenta Parlamentem znatelně posílily hlasy volající po zavedení přímé volby prezidenta. Ta je z mnoha důvodů špatná. Její četní zastánci však silné argumenty proti přímé volbě prezidenta ignorují. Zmiňme jen ty nejpodstatnější.

Přímá volba odstraňuje zodpovědnost tím, že ji z námi vybraných zástupců přenese na "nás všechny". Já nic, to soused. Prezident je navíc ze své funkce neodpovědný. Pokud politici vyberou prezidenta, je jasné, kdo byl pro, kdo proti a jak to zdůvodnil. V příštích volbách budou strany nuceny svůj postoj hájit. Pokud ale rozhodnutí učiní "veřejnost", což může být také jen 30% lidí, pak kdo je zodpovědný za zvolené řešení? Kdy je možnost ho opravit?

S případným zavedením přímé volby hlavy státu by mělo současně dojít k úpravě jeho postavení i celého ústavního systému. Na této mimořádně složité proceduře není ani náznak politické shody. Právní i obecně systémový analfabetismus projevuje drtivá většina zastánců přímé volby. Dle jejich názorů má po zvýšení autonomie části systému postavení této části zůstat stejné - jak chce ODS či US-DEU či má být dokonce oslabeno - jak vícekrát zmínila ČSSD. Možnost shody na úpravách ústavy i na konkrétní podobě volebního zákona je navíc minimalizována tím, že změny se budou připravovat nejhorším možným způsobem šitím přímo na tělo pro(ti) konkrétního známého kandidáta.

Tradici a ústavnímu postavení prezidenta České republiky odpovídá volba bez delší kampaně. Místo několika hodin sledování přenosu ze Španělského sálu, kde můžeme vyslechnout věcné projevy kandidátů a jejich případných navrhovatelů, bude země vystavena mnohaměsíční tvrdé kampani, v níž bude ctihodnost kandidátů nesčetněkrát zpochybněna nechutným propíráním jejich skutečných či domnělých zásluh i vin jak v osobním, pracovním, tak i a politickém životě. Jaký typ lidí bude ochoten toto podstoupit? Budou to respektu hodné osobnosti nebo spíše protřelí političtí matadoři?

Na pravděpodobně dvoukolovou přímou volbu vynaložíme ze státního rozpočtu prostředky v řádu stovek miliónů korun místo několika set tisíc korun za volbu nepřímou. S těmito náklady letošní rozpočet nepočítá.

Přímá volba vyžaduje od vážných kandidátů nákladnou kampaň minimálně v řádu desítek miliónů korun. Tu jsou schopny zaplatit jen velké strany, které ale musí paradoxně nabízet nadstranického kandidáta nebo několik problematických podnikatelů. Václav Fischer a Vladimír Železný byli zvoleni do Senátu již v prvním kole. Jejich kampaně se vyznačovaly kromě jiných znaků i vysokými náklady, kterým jejich protikandidáti nemohli konkurovat. Tyto funkcím neadekvátní částky vynaložili oba kandidáti z jiných než politických důvodů. Václav Fischer ze Senátu sám v tichosti odešel, aniž by za ním zůstal jakýkoliv výsledek. O osudu Vladimíra Železného rozhodne soud.

Ze zahraniční zkušenosti připomeňme nám v mnoha ohledech nejbližší Slovensko. Záviděníhodnou kandidátku jako byla Magda Vášáryová přeskočili do druhého kola Vladimír Mečiar a Robert Schuster, který posléze zvítězil. Dnes má Schuster jen malou podporu a respekt u veřejnosti.

Volby v roce 2002 potvrdily pokles zájmu veřejnosti rozhodovat hlasováním o základních otázkách politiky. Pokud přibude ke čtyřem všeobecným volbám volba prezidenta a volby do Evropského parlamentu, pak přímým důsledkem bude jen další pokles účasti a tím i menší legitimita zvolených představitelů s následnými úvahami o stavu politiky a potřebnosti některých orgánů (krajů, Senátu).

Návrhy na zavedení přímé volby prezidenta nenabízejí řešení, pouze otevírají Pandořinu skříňku mnoha čekaných i nepředpokládaných problémů. Příštího prezidenta by měl zvolit Parlament ve třetí, čtvrté či další volbě. Během pětiletého mandátu zvoleného prezidenta bude dost času zvážit případná pro přímé volby.