Klaus je dalším neúspěchem Cyrila Svobody

6. 3. 2003 - Milan J. Hamerský, předseda IKHB

Zvolení Václava Klause prezidentem vyvolává mnoho emocí, hledají se viníci domnělí či skuteční. Hroutící se vláda a především ČSSD umožňují zůstat ve stínu jednomu z hlavních strůjců Klausova triumfu Cyrilu Svobodovi.

Byl to on, kdo se domluvil rok před volbami s Vladimírem Špidlou na povolebním vytvoření vlády ČSSD a Čtyřkoalice. Byl to on, na jehož nátlak přijala Unie Svobody DEU. Pak začal likvidaci ODA. Jeho snaha, aby lidovci ovládli Čtyřkoalici byla úspěšná jen částečně. K ovládnutí sice došlo, ale původní Čtyřkoalice byla nahrazena "zbytkovou" Koalicí s výrazným úbytkem voličské podpory umožňující vytvoření jen velmi slabé levostředé vlády.

Při vytváření vládní koalice mohla být otázka prezidenta úspěšně vyřešena. To, že vládní koalice zapomněla, že za 7 měsíců končí Václav Havel a na jeho místo je třeba navrhnout společného kandidáta, prokazuje, jaké amatéry máme v čele státu. Vládní koalice se měla sjednotit na jednom ze dvou relevantních kandidátů, Petru Pithartovi nebo Otakaru Motejlovi. Pozice lidovců byla dostatečně silná na to, aby mohli pomýšlet na prosazení obecně přijatelného předsedy Senátu Petra Pitharta. Společný vládní kandidát by byl představen dostatečně brzo, aby se s ním veřejnost mohla seznámit a začala si na zvykat na představu, že on bude nástupcem Václava Havla. Malou omluvou vládní koalici je, že nemohla předjímat výsledek voleb do Senátu. V něm propad lidovců a unionistů nahradil relativní úspěch socialistů a nezávislých, ochotných při prezidentských volbách podpořit vládního kandidáta.

Politika předsedy lidovců Cyrila Svobody rozbila Čtyřkoalici, způsobila neúspěch Koalice ve volbách do Poslanecké sněmovny, zapříčinila fiasko lidoveckých kandidátů při volbách do Senátu a připravila KDU o post prezidenta pro Petra Pitharta. Další pokračování této politiky připraví lidovce o jejich historické úspěchy. Přijdou nejen o svých pět hejtmanů a několik vicehejtmanů, ale oslabí i v Senátu, pravděpodobně přijdou o jeho předsedu ve prospěch ODS či nezávislých.

Pokračující dramatická krize ČSSD umožňuje předsedovi KDU-ČSL získat čas. Otázkou zůstává, k čemu ho využije. Zda k posílení své osobní vratké pozice nepřesvědčivého ministra zahraničí a místopředsedy vlády nebo k otevřené a bolestivé vnitrostranické diskuzi o změně neúspěšné politiky lidovců. Vnitřní opozice v KDU zůstává slabá a bez veřejně přijatelného vůdce nabízejícího alternativu k prolevicové politice Cyrila Svobody.

KDU-ČSL je v hluboké krizi, jen není na první pohled vidět. Bez zásadních změn lidovce nemine volební fiasko v roce 2004 při volbách do Evropského parlamentu, krajů a Senátu.