Ostuda jako Brno

10. 3. 2003 - Milan J. Hamerský, předseda IKHB

V pondělí 10. března si připomeneme 43. výročí povstání tibetského lidu proti čínské okupaci. Číňané začali obsazovat Tibet již v roce 1950 a postupně posilovali svoje vojenské a policejní jednotky. S rostoucí vojenskou převahou se začal stupňovat nátlak na tibetskou vládu i na obyčejné Tibeťany. Agresivní protitibetská komunistická politika Číňanů nakonec vedla k lidovému povstání, které vypuklo ve Lhase 10. března 1959.

Povstání bylo krvavě potlačeno a dalajláma byl donucen opustit Tibet a uchýlit se do indického exilu. Bilance "úspěchů" čínské invaze, nejrůznějších celostátních kampaní, pracovních a ideologických programů a "kulturní revoluce" je dostatečně známá: 80 000 mrtvých během vojenského vpádu a v důsledku zásahu proti povstání v roce 1959. Přes milion Tibeťanů zemřelo ve věznicích, pracovních táborech nebo při hladomoru. Neustávající exodus Tibeťanů do exilu dosahuje již 120 000 uprchlíků. Z více než 6000 klášterů, chrámů a svatyní, v nichž žilo téměř 600 000 mnichů a mnišek, zůstalo pouhých třináct. Mniši a mnišky byli z klášterů vyhnáni, cenná umělecká díla vypleněna a rozprodána. Komunistická totalitní moc krutě omezila základní práva Tibeťanů na svobodu vyjadřování, užívání mateřského jazyka, pohybu, náboženství. Státní populační politika nutí tibetské ženy k násilným potratům a sterilizacím. Svévolné zatýkání, represe, mučení, zastrašování a věznění se staly součástí každodenního života Tibeťanů v jejich vlastní zemi.

Pro nás, kteří máme zkušenost s okupací jak sovětskou v roce 1968, tak německou v roce 1939 není obtížné soucítit s obyvateli exotické kultury. Dalajláma byl několikrát v ČR. Tématika Tibetu, jeho kultury i náboženství je pro média dostatečně atraktivní, takže u nás není neznámá.

Od roku 1996 vyvěšují radnice obcí a měst 10. března vlajku Tibetu na znamení podpory oprávněných požadavků obyvatel Tibetu. Chtějí jako my žít beze strachu a bez útlaku od komunistické Číny.

Letos se už k akci přihlásilo přes 168 radnic, např. Praha 1 či Jihomoravský kraj. Všem patří dík za projevenou podporu. Postoj některých oslovených radnic je nepochopitelný. Vedení města Brna již potřetí odmítlo podpořit tuto akci. V prvním a druhém případě se pokusilo aspoň chabě argumentovat snahou nepoškodit obchodní vztahy s Čínou, odkazem na to, že zahraniční politiku dělá Ministerstvo zahraničí, či tragikomicky tím, že by pak muselo podpořit i další utlačované národy. Letos nám na naši žádost odpověděli zamítavě, bez udání důvodů.
Postoj vedení města Brna je hanebný! Jako Brňák se za své vedení stydím.