Landsmanschaft a nacionalismus

6. 4. 2003 - MfD, Milan J. Hamerský, předseda IKHB

Otevření kanceláře Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SKS) vyvolalo u téměř celé politické reprezentace iracionální, hysterické reakce. Je smutným faktem, že za zdánlivou nesmyslností absurdních výroků např. o protiprávnosti otevření kanceláře či úmyslné provokaci ze strany SKS se skrývá populismus nejhrubšího zrna. ODS ruku v ruce s KSČM již od loňského roku systematicky "pracují" na vytváření pocitu strachu a konfrontace vůči zástupcům SKS. Ostatní politické strany a jejich členové se k těmto výrokům přidávají ve změkčené, "soft" formě. Jen výjimečně někdo (J.Ruml, LiRA) odmítne hrát národoveckou hru hurá vlastenců z ODS, KSČM, ČSSD, Práva a Novy.

Výroky předsedy SKS naznačují, že si také nebude příliš brát servítky. Reakce vyvolává protireakci. Extrémy se potřebují a často se vzájemně podporují. Není veřejným zájmem roztáčet spirálu nenávisti, možná je to však v zájmu obou stran při mobilizaci vlastních souvěrců.

Otevření kanceláře SKS v Praze je třeba uvítat. Je to nová příležitost pro přímou, osobní diskuzi nejen nad bolestivou historií poválečného odsunu německých (maďarských) spoluobčanů a druhou světovou válkou. Doufejme, že výsledkem práce SKS nebude pouze pokračování v zacykleném sporu, kdo komu více ublížil.

Česká společnost potřebuje hlubokou reflexi mnoha otázek z nedávné historie. Např. jak dlouho si ještě budeme idealizovat vznik ČSR v roce 1918 a její fungování? Dnes víme, že s námi nechtěli žít nejen Němci, ale i Slováci a Maďaři. Nemalá část českých a moravských katolíků ČSR dlouho nepovažovala za svůj stát. Rozpad ČS(F)R v letech 1938 a 1992 potvrdil neživotnost snah po vytvoření československého národa. Obsazení ČS(S)R okupanty v letech 1939 a 1968 zase prokázal neochotu elit bránit stát, který v naší národní mytologii zosobňuje vyústění stoletých snah mnoha generací. Názory lidí kolem SKS na různé historické milníky mohou být mimořádně zajímavé a neotřelé.

SKS bude v ČR především hájit dílčí zájmy svých členů. Chce-li se stát uznávanou a významnou součástí veřejného života v ČR, neměla by se omezovat pouze na svoje základní zadání. SKS má možnost stát se výrazným nevládním reprezentantem německé (bavorské) politiky a německé veřejné rozpravy v ČR. Např. v kauze Irácké krize jsou postoje Německa a většiny Němců mimořádně blízké názorům většiny české populace. Proč to nevyužít při hledání pochopení mezi Čechy a Němci na začátku 21. století?

Odmítněme xenofobní politiku stran "prezidentské většiny". Ta nevede k vyrovnání s minulostí, ale naopak cíleně prohlubuje zákopy. Buďme vstřícní a řekněme např: "Pánové z SKS, vítáme vás u nás. Věříme, že přicházíte jako hosté. Těšíme se na vaše názory. Jakou prestiž si zde vydobudete, závisí na výsledcích vaší činnosti. Je pouze na vás, zda budete hrát nacionalistickou hru a budou pro vás partnery čeští nacionalisté či nám napomůžete v budování otevřené společnosti."