Polepší se Senát?

26. 5. 2003 - Milan J. Hamerský, předseda LiRA

Před senátory je postaven jeden z nejtěžších úkolů, který kdy řešili. V krátké době budou projednávat návrhy prezidenta na jmenování jedenácti soudců Ústavního soudu. Bývalý předseda Ús odstoupil předčasně ze zdravotních důvodů a prezident na jeho místo navrhl Miloslava Výborného. Dalších osm soudců končí k 15. červenci, v listopadu končí mandát soudkyni Zarembové a v březnu 2004 soudci Varvařovské. V rozmezí několika měsíců může dojít až k dvoutřetinové obměně Ús.

V průběhu několikakolové volby prezidenta vyzval Václav Klaus volitele z řad poslanců a senátorů, aby se polepšili. Senátoři však jeho výzvu oslyšeli a Klaus nezískal v žádné z voleb v Senátu nadpoloviční většinu. Klaus dobře vnímá změněnou atmosféru ve společnosti i v Senátu. Ví, že mnozí jeho dlouholetí odpůrci jsou připraveni se "polepšit" a zapomenout na spory.

Ke jmenování soudců Ústavního soudu je potřeba součinnosti prezidenta, který navrhuje kandidáty, a senátorů, kteří je (ne)schvalují. Ústavní soud je důležitá politická instituce a prezident se ji bezpochyby pokusí změnit k obrazu svému (ODSácké myšlenkové schéma). Klaus rozehrál partii jmenování soudců Ús skvěle. Nezapřel v sobě ekonoma mnohokrát zdůrazňujícího, že klíčovou roli při prosazování většiny důležitých rozhodnutí má promyšlené fázování jednotlivých kroků. Při něm si držíte aktivitu a své soupeře dostáváte pod tlak, který jim neumožňuje účinně prosazovat svoje strategie. Než zmobilizují dostatečnou většinu k odvrácení jednoho kroku, již přichází další a je nutné začínat od začátku. Ti, kteří promyšleně odmítají celou hru, jsou zbytkem považováni za fundamentalisty, kteří místo rozumné diskuze nad konkrétními případy vystupují nesmiřitelně ideologicky.

Klaus má v rukou silné trumfy. Protiklausovská většina v Senátu nemá silného mluvčího (vůdce). Nejsilnější osobnosti mezi senátory (Pithart, Ruml, Zieleniec, Falbr) schopné hlubšího analytického myšlení, jsou často v pozici solitérů odsouzených nezájmem či neschopností kolegů k neúspěšným krokům, když se mnohdy mohou spolehnout pouze na svůj hlas. Klaus může počítat s tím, že velká část senátorů frustrovaná ze své role při volbě prezidenta, se bude chtít s hradem "udobřit".

Klausovy cíle při jmenování soudců Ús jsou zřejmé. Posílit svoji pozici v politickém systému. Změnit složení Ús ve prospěch svůj a ODS. Rozdělit a oslabit své protivníky z řad vládní koalice. Odměnit známé i (za tajnou volbu) skryté příznivce. Ukázat senátorům jejich bezvýznamnost.

Klaus začal partii mistrně, když jako prvního navrhl Miloslava Výborného. Dále navrhl současného ústavního soudce. Sendvič návrhů pokračuje málo známým advokátem, opět současný soudce Ús a nakonec místopředseda vlády Pavel Rychetský.

Byť jsou Výborný a Rychetský pro funkci nevhodní (malá právní erudice, zodpovědnost za resorty obrany či spravedlnosti), získají téměř jistě potřebnou podporu. Klaus jejich návrhem zabíjí dvě mouchy jednou ranou. Je to odměna za hlasování některých lidovců a socialistů při prezidentské volbě a zároveň výraz vstřícnosti k těm, kteří ho nevolili. Pokud je senátoři schválí, nebudou mít podstatné argumenty pro odmítnutí jakéhokoliv politika.

Otázka vhodnosti znovunavržení dvou současných soudců Ús zůstává ve stínu známých jmen politiků, je však mnohem závažnější. V odborné obci je většinová shoda na nevhodnosti opakovaného jmenování. Pokud senátoři schválí, aby ve funkcích pokračovali někteří současní soudci (v budoucnosti i bývalí politici), povede to neodvratně ke stavu, kdy několik let před ukončením mandátu budou soudci vystaveni pokušení získat si oblibu prezidenta a tím i možnost pokračovat ve vysoce prestižní funkci. Důvěryhodnost rozhodnutí končících soudců Ús bude trvale zpochybňována.

Ústavní soud je jedním z klíčových center demokracie. Za deset let své existence mnohokrát potvrdil, že je místem ochrany práv a svobod občanů před svévolí vlády (např. nejrůznější regulační nařízení), politických stran či nečinností obecných soudů. Senátoři před sebou mají nelehký úkol hájit jeho nezávislost. Senátoři by měli najít odvahu se "nepolepšit" a odmítnout návrhy prezidenta na jmenování Výborného, Rychetského, Güttlerena i Holländera.