S komunisty se musí mluvit

20. 11. 2003 - Milan J. Hamerský, předseda LiRA

Dlouhodobý nárůst podpory veřejnosti pro KSČM vyvrcholil v nedávné době jejich umístěním na druhou příčku v průzkumech veřejného mínění. Jsme svědky koncertů, petic a prohlášení, např. "S komunisty se nemluví." Celá kampaň je pochybená způsobem smutně připomínajícím průběh a konec výzvy "Děkujeme, odejděte".

Opět jsme svědky "překvapení" mediálních hvězd a hvězdiček nad zkažeností naší politiky. V tomto případě nad podporou, kterou mají komunisté u veřejnosti. Zdroje síly komunistů jsou zřejmé, je to poměrný způsob volby do sněmovny, bezbarvost socialistů a účelová podpora komunistů od ODS a na ni napojených mediálních skupin.

Je třeba odmítnout mýtus o nepřijatelnosti a nereformovanosti českých komunistů. Fakt, že nedostatečně odmítli svoji minulost je nesporný, strašit se však jejich údajnou touhou po návratu do totality je projevem myšlenkové lenosti. Čeští komunisté nejsou o nic horší než exkomunisté na Slovensku, Slovinsku, Polsku a Maďarsku, kde jsou součástí vládních koalic, často v pozici hlavní strany. Polský, slovinský a slovenský prezident jsou příklady "polepšených vysokých aparátčíků", kteří se těší obstojné prestiži doma i v zahraničí. Přes kritiku jejich minulosti je nikdo soudný nepodezřívá z přípravy komunistického puče. Svobody českých občanů neohrožuje 41 komunistických poslanců, ale mnohem více např. vládní ignorace nálezů Ústavního soudu (regulace nájmů).

Jak porazit či výrazně oslabit komunisty, je nasnadě. Nebude to na barikádách mediálního kýče. Strategie "Zemanovská", která úspěšně zafungovala proti republikánům, stála na převzetí jejich rétoriky. Strategie "Zahraniční" (Rakousko, Slovensko, Francie) spočívá ve vtažení radikálů do vlády k odpovědnosti. Přes protesty "pokrokového tábora" Evropy byla tato strategie úspěšná v Rakousku a haiderovci jdou od porážky k porážce. Stejně tak zafungovalo vtažení přejmenovaných slovenských komunistů SDĽ do vlády. V následujících volbách spadli z více než 17% pod 3% a nedostali se do Parlamentu. Ve Francii v socialistické vládě dostali Ministerstvo pro ženy a životního prostředí. Komunismus Francii nezachvátil.

Zahraniční zkušenosti i zdravý rozum radí přestat komunisty ignorovat a dostat je do hry. Pokud je necháme stát v ofsajdu, pak je nikdy neporazíme. Budou nabírat na síle a blokovat možnost vyvářet programově blízké vládní koalice, ať již levicové či pravostředé. Pokud tak neučiníme, bude narůstat jejich skrytý vliv (volba prezidenta) a frustrovaná veřejnost bez politické alternativy je bude dlouhodobě podporovat.

Socialisté by měli přestat spolupracovat s pravým středem a sentimentálně vzpomínat na "zlaté časy" opoziční smlouvy. Jejich voliči jsou nalevo od nich.