Liberální strana

HN - Státní peníze ničí strany a politiku

21. 4. 2004 - Milan J. Hamerský, předseda LiRA

Každý rok na začátku dubna se opakuje rituál mediálního propírání hospodaření politických stran. Příčinou je povinnost politických stran odevzdat do konce března do Poslanecké sněmovny Finanční zprávu o hospodaření. Za nepředložení zprávy v požadované podobě a termínu hrozí stranám sankce od pozastavení státního příspěvku až po zrušení soudem. V roce 2003 dostalo čtrnáct stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, Senátu a krajích ze státního rozpočtu více než 460 miliónů korun. Média se jako obvykle zaměřila na nesrovnalosti a různá podezření u darů od firem. Stranou zůstává samotný fakt existence a rozsahu státního financování politických stran, který významně narušuje politickou soutěž.

Ústavní soud řešil otázku právní úpravy financování politických stran vícekrát. Naposledy v únoru 2001 reagoval na návrh prezidenta, který nesouhlasil se zvýšením příspěvku stranám za poslance a senátora z 500 tisíc na milión. Ústavní soud dal prezidentovi za pravdu a zrušil částku za mandát. „Zdůvodnění zvýšení příspěvku na mandát z 500 000 Kč na 1 000 000 Kč odporuje smyslu státního finančního příspěvku politickým stranám. Strany mají být zakotveny ve společnosti, nikoli ve státě.“ Strany na výrok Ústavního soudu zareagovaly bez skrupulí a schválily místo zrušeného miliónu devět set tisíc za mandát.

Představme si stranu A, která získá ve volbách do Poslanecké sněmovny 132 699 hlasů, což je 2,78 procent (jako v roce 2002 SNK). Inkasuje tak 13,27 miliónu korun. Pokud nemá senátory a krajské zastupitele, musí s touto částkou vydržet do příštích voleb čtyři roky. Naproti tomu hypotetická strana B získá dvojnásobek hlasů než A, 265 398 hlasů, což je 5,56 procent. Za hlasy inkasuje 26,54 miliónu korun a každý rok příspěvek na činnost ve výši 10 miliónu korun a peníze za mandát 12 poslanců ve výši 10,8 miliónu korun. Strana B dostane od státu za čtyři roky 63,2 miliónu korun, tedy téměř pětkrát více než strana A.

Od modelu přejděme konkrétně k ODS, ta může dostat od státu za čtyři roky 556 miliónu korun. Ve skutečnosti to bude více, protože ODS pravděpodobně posílí v Senátu a krajích. ODS ve volbách do sněmovny získala 24,47 procent. To je zhruba desetkrát více než strana A, financí však získá více než dvaačtyřicetkrát.

Financování stran je v demokratických zemích mimořádně citlivé téma. Politické strany potřebují financovat svoji činnost a volební kampaně. Podíl státního příspěvku v rozpočtech jednotlivých stran za rok 2003 byl nejvyšší u unionistů 96 procent a nejnižší u KSČM 57 procent. V mezinárodní diskuzích (státy EU, především SRN) převládá názor, že státní příspěvek by neměl přesahovat polovinu příjmů politických stran. Jinak dochází ke dvěma nežádoucím důsledkům. Za prvé se strany stávají přívěsky státu a za druhé rezignují na získávání nových členů a náročné permanentní oslovování veřejnosti za účelem získávání podstatné části zdrojů z členských příspěvků a darů. Je alarmující, že vládní unionisté získali za rok jen 126 tisíc(!) korun z darů. A jen 2 procenta jejich příjmů (824 tisíc korun) tvořily členské příspěvky. Obě částky jsou zanedbatelné. Unie se obejde bez členů i podpory od veřejnosti. V podstatě je to příspěvková organizace státu.

Je zřejmé, že příspěvek na činnost stran 10 miliónu korun, na mandát poslance a senátora 900 tisíc korun a krajského zastupitele 250 tisíc korun je příliš vysoký. Státní finance škodí i v nejdemokratičtěji se tvářící podpoře stranám, jakou je úhrada volebních nákladů pro volby do sněmovny. Ve skutečnosti státní příspěvek 100 korun za hlas vyvolává umělou nabídku nerelevantních stran (Balbínovci, NEI), přispívá ke tříštění politické scény, posiluje zavedené strany a poškozuje menší strany (Zelené, liberály). Naposledy kandidovalo do Poslanecké sněmovny 29 stran, dnes do Evropského parlamentu 31 stran. Kterým stranám tato situace prospívá je zřejmé.

Zřejmé je i to, že 100 korun za hlas je nadsazených. Podle oficiálních údajů získaly ODS a ČSSD dvakrát (KSČM šestkrát!) více prostředků než kolik do kampaně vložily. Strana zelených i SNK na kampani výrazně vydělaly. Mírně „prodělala“ jen Koalice. Zbývajících 22 stran nepřekročilo hranici 1,5 procenta a nedostalo nic.

Účast státu na financování stran je dnes běžná ve většině zemí. Zásadním argumentem je nutnost snížit závislost stran na sponzorech z řad firem a tím snížit latenci korupce. Nejen v českých podmínkách (např. aféry v Německu, Francii, Itálii) lze tento argument snadno zpochybnit.

Současná míra financování politických stran z veřejných rozpočtů je protiústavní, nenutí strany ucházet se o podporu veřejnosti, poškozuje politickou soutěž, konzervuje politické spektrum a brání úspěchu nových subjektů. Proto by měla být zrušena nebo radikálně snížena.