Liberální strana

Promyšleně změňme volební zákon

26. 4. 2004 - Milan J. Hamerský, předseda LiRA

Nedávné vážné zranění ministra zahraničí Svobody opět názorně demonstrovalo slabost našeho politického systému. Od voleb v roce 1996 zažíváme neustálé krize vlád zapříčiněné jejich chatrnou podporou ve sněmovně. Buď jsou závislé na dobře zaplacené podpoře jedné opoziční strany či na rozmaru jednoho poslance. Nemoc dvou vládních poslanců opět v plné nahotě ukázala nezbytnost vystoupit z tohoto kruhu permanentních krizí.

Potřebujeme změnit volební systém do Poslanecké sněmovny!
Přes léta diskuzí zastánců a příznivců nejrůznějších variant stále chybí shoda na potřebě a podobě jeho změny. Vládní návrhy o zvýšení poměrnosti současného systému voleb do Poslanecké sněmovny je třeba odmítnout jako nezodpovědné. Jsem přesvědčen, že potřebujeme zásadní změnu jdoucí opačným směrem.

Volební inženýrství klade na volební systém dva základní požadavky. Prvním je reprezentativnost. Jde o to, aby podpora veřejnosti politickým stranám byla promítnuta s co nejmenším zkreslením do složení zákonodárného sboru. V čisté podobě jej představuje poměrný systém bez všech vnějších omezení. Představme si Českou republiku jako jeden obvod bez pěti procentní uzavírací klauzule. K zisku mandátu jednoho z dvou set poslanců stačí půl procenta hlasů (při dopočítávání propadlých i méně). Tento systém najdeme např. v Izraeli.

Pokud bychom použili tento čistý model na výsledky ve volbách v roce 2002, tak bychom dostali následující výsledky (např. na zisk jednoho mandátu pro Cestu změny by stačilo 0,27% hlasů):
ČSSD získala 70 mandátů (v dokonale poměrném systému 60), ODS 58 (48), KSČM 41 (37), Koalice 31 (29), SNK 0 (6), Zelení 0 (5), ČSNS, Sládek, SVOS, SŽJ nezískaly žádný mandát, v našem příkladu by získaly 2 mandáty, ODA, Naděje, CZ, PB, VpB, MDS nezískaly žádný mandát, v našem modelu by získaly 1 mandát.

Druhým požadavkem, k prvnímu často protichůdným, je efektivita. Pod tímto pojem si politologové a ústavní právníci představují schopnost volebního systému podporovat vznik stabilních, programově příbuzných většin schopných vytvářet vládní koalice. Laicky řečeno, jde o zvýhodnění vítězné strany či stran tak, aby měla více poslanců než odpovídá výsledku voleb přepočtenému poměrně na mandáty. Na rozdíl od poměrného, nelze u většinového systému navrhnout optimální model. Existuje velké množství variant. Nejčistější je pravděpodobně způsob známý z Velké Británie u nás prosazovaný ODS. Volby probíhají v jednomandátových obvodech jednokolově. Vítěz bere vše. V našich senátních volbách známe model dvoukolový, kde v druhém kole soutěží dva nejúspěšnější z prvního kola.

Změna volebního systému do dolní komory je zásadním zásahem do ústavy. K takovému zásahu musí být dobré důvody. Jsem přesvědčen, že existují. Oporu pro svá tvrzení nacházím v praxi několika posledních voleb do dolní sněmovny. Výsledky voleb od roku 1996 vedly k menšinovým či stojedničkové vládě, potácející se od hlasování k hlasování.

Vidím tři základní okruhy důvodů proč změnit volební systém do Poslanecké sněmovny.
Prvním je slabost vlád neschopných prosazovat konzistentní reformy, které jsou nezbytné pro změnu trendů v ekonomice, nezaměstnanosti, zadlužování, stárnutí populace a dalších zhoršujících se parametrech.
Druhý faktor je politický. Je třeba eliminovat blokaci dolní sněmovny komunisty.
Třetím důvodem je strnulost sněmovny, dochází jen k malým změnám v počtech mandátů jednotlivých stran. Politické srdce, kterým dolní sněmovna je, má slabý tep a ještě je 20 procent jeho síly blokováno komunisty. Podívejte se na strnulost v počtu mandátů za trojí poslední volby do sněmovny 1996, 1998, 2002. ČSSD 61/74/70, ODS 68/63/58, KSČM 22/24/41, KDU-ČSL 18/20/22, US-DEU(ODA) 13/19/9.

Cestou z problému je zavedení většinového způsobu volby do dolní sněmovny. Za optimální pro ČR je model známý z Francie. Používají upravený dvoukolový systém. V prvním kole uspěje ten kandidát, který získá více než 50 procent hlasů. V obvodech, kde se tak nestane, proběhne druhé kolo, kam postoupí všichni kandidáti, kteří překonali 12,5 procenta. Z druhého kola postupuje vítěz a to i v případě, když získá méně než 50 procent hlasů. Hlavním kouzlem tohoto systému je situace mezi prvním a druhým kolem voleb. Programově blízké strany, které si přímo konkurují, jsou pod rizikem vzájemného vyblokování nuceny vyjednávat a stahovat své kandidáty výměnou za podporu v těch obvodech kde mají šanci.

Navrhovaný systém má přednosti většinového, umožňuje vznik vlády se silnou podporou v dolní sněmovně. Nevede k redukci politických stran, ale naopak vytváří soudržné vnitřně pluralistní politické bloky (např. křesťané, liberálové, konzervativci vs. socialisté, zelení, komunisté), blokuje či aspoň snižuje roli extrémistů. Není nutné měnit postavení Senátu a způsob voleb do něj. Potřebujeme rozum a odvahu k rozhodnutí.