Liberální strana

MFD:Volme své poslance jinak

14. 7. 2004 - Milan J. Hamerský, předseda LiRA

Od voleb v roce 1996 zažíváme neustálé krize vlád zapříčiněné jejich chatrnou podporou ve sněmovně. Potřebujeme změnit volební systém do Poslanecké sněmovny!

Vládní návrhy na zvýšení poměrnosti současného systému (ČR jako jeden obvod, snížení uzavírací klauzule z pěti procent) je třeba odmítnout jako nezodpovědné. Volební inženýrství klade na volební systém dva základní požadavky. Prvním je reprezentativnost. Jde o to, aby podpora veřejnosti politickým stranám byla promítnuta s co nejmenším zkreslením do složení zákonodárného sboru. V čisté podobě jej představuje poměrný systém bez všech vnějších omezení. Představme si republiku jako jeden obvod bez pětiprocentní uzavírací klauzule. K zisku mandátu jednoho poslance stačí půl procenta hlasů. Tento systém najdeme např. v Izraeli.

Aplikujeme-li ho na výsledky ve volbách v roce 2002, dostaneme následující výsledky:
ČSSD získala 70 mandátů (v dokonale poměrném systému 60), ODS 58 (48), KSČM 41 (37), Koalice KDU-ČSL a US-DEU 31 (29),
Sdružení nezávislých 0 (6), Zelení 0 (5), ČSNS, Sládek, Strana venkova, Strana za životní jistoty nezískaly žádný mandát, v našem příkladu by získaly 2 mandáty.
ODA, Naděje, Cesta změny, Pravý blok, Volba pro budoucnost, Moravská demokratická strana nezískaly žádný mandát, v našem modelu by získaly 1 mandát.

Druhým požadavkem, k prvnímu často protichůdným, je efektivita, schopnost systému podporovat vznik stabilních, programově příbuzných většin schopných vytvářet vládní koalice. Laicky řečeno, jde o zvýhodnění vítězné strany či stran tak, aby měly více poslanců, než odpovídá výsledku voleb přepočtenému poměrně na mandáty. Na rozdíl od poměrného nelze u většinového systému navrhnout optimální model. Existuje velké množství variant. Nejčistší je pravděpodobně způsob známý z Velké Británie, u nás prosazovaný ODS. Volby probíhají v jednomandátových obvodech jednokolově. Vítěz bere vše.

Jsou tři základní důvody, proč změnit volební systém.
Prvním je slabost vlád neschopných prosazovat konzistentní reformy, které jsou nezbytné pro změnu trendů v ekonomice, nezaměstnanosti, zadlužování či stárnutí populace.
Druhý faktor je politický. Je třeba eliminovat blokaci dolní sněmovny komunisty (a fakticky i lidovci).
Třetím důvodem je strnulost sněmovny, dochází jen k malým změnám v počtech mandátů jednotlivých stran. Politické srdce, kterým dolní sněmovna je, má slabý tep a ještě je 20 procent jeho síly blokováno komunisty.

Podívejte se na strnulost v počtu mandátů za trojí poslední volby do sněmovny 1996, 1998, 2002. ČSSD 61/74/70, ODS 68/63/58, KSČM 22/24/41, KDU-ČSL 18/20/22, US-DEU (ODA) 13/19/9.

Cestou z problému je zavedení většinového způsobu volby do dolní sněmovny. Za optimální pro ČR lze považovat model známý z Francie. Upravený dvoukolový systém. V prvním kole uspěje ten kandidát, který získá více než 50 procent hlasů. V obvodech, kde se tak nestane, proběhne druhé kolo, kam postoupí všichni kandidáti, kteří překonali 12,5 procenta. Z druhého kola postupuje vítěz, a to i v případě, když získá méně než 50 procent hlasů.
Hlavním kouzlem tohoto systému je situace mezi prvním a druhým kolem voleb. Programově blízké strany, které si přímo konkurují, jsou pod rizikem vzájemného vyblokování nuceny vyjednávat a stahovat své kandidáty výměnou za podporu v těch obvodech, kde mají šanci. To je odlišné od našeho způsobu voleb do Senátu, kde jsou v druhém kole všichni proti všem.

Navrhovaný systém umožňuje vznik vlády se silnou podporou ve sněmovně. Nevede k redukci politických stran, vytváří soudržné politické bloky, blokuje či aspoň snižuje roli extremistů. Není nutné měnit postavení prezidenta či Senátu a způsob voleb do něj. Stačí rozšířit okruh zákonů, kde nemůže být Senát přehlasován sněmovnou, např. v oblasti soudnictví, obrany, zahraniční politiky.
Potřebujeme rozum a odvahu.