|
|
LtN:Obstál Vladimír Špidla?2. 8. 2004 - Literární noviny 32/2004 Literární noviny 32/2004, polemika: Milan J. Hamerský (předseda LiRA a IKHB) a Lukáš Jelínek (poradce V.Špidly)Milý Lukáši, vstupuji do naší polemiky v očekávání, zda se nám podaří vystavět dva precizní a protikladné pohledy na roli tvého chlebodárce. Patřím k lidem, kteří konec Špidlovy vlády uvítali. Považoval jsem ji od začátku za vládu špatnou, nekompetentní a nestabilní. Bylo zřejmé, že povede k nárůstu podpory komunistů. Jeho působení v čele ČSSD i vlády České republiky lze bez velkých pochyb označit za neúspěšné. Dovedl ČSSD na polovinu jejích dřívějších preferencí. Pokusím se hodnocení činnosti končícího premiéra rozdělit na tři části. Účast ve vládě Miloše Zemana, Špidlova vláda a situace v ČSSD. Ve stínu Zemana: Vladimír Špidla se do čela ČSSD dostal za zásluhy a díky loajalitě k Zemanovi, který u něj oceňoval „nejmenší deficit inteligence“. Jeho činnost v Zemanově vládě a na Ministerstvu práce a sociálních věcí byla neúspěšná. Stačí jen letmý výčet nehorázností, kterých se vláda, v níž byl důležitým ministrem, dopustila. První pokus s grippeny za více než 50 miliard, D47, množství neprůhledných privatizací, internet do škol, pokusy skandalizovat a vyhrožovat nepohodlným lidem – např. za Regecovou, která hájila svůj majetek v Hranicích na Moravě, přijel náměstek policejního ředitele. Do ztracena vyšuměl jasný příklad vydírání v kauze Štiřín. Po letech se vláda neochotně musela omluvit za nepodložené útoky exministru Tomáši Ježkovi, atd. Špidla se těmto praktikám nikdy nepostavil. Zdroje jsou: Druhá fáze politického života Vladimíra Špidly začíná, když si ho Zeman vybral za svého nástupce v čele ČSSD. Špidla nezahálel a od poloviny roku 2001 začal tajně vyjednávat s lidovci o konci opoziční smlouvy a povolebním vládním spojení socialistů a Čtyřkoalice. Lidovci splnili svůj „domácí“ úkol a vyčistili Čtyřkoalici od DEU, ODA a izolovali Marvanovou v US- -DEU. Špidla postupnými kroky emancipoval ČSSD od opoziční smlouvy. Potřeboval porazit ODS, což se mu gigantickou kampaní a jejím nosným heslem „zdroje jsou“ nakonec podařilo. Obrovskou komplikací se stal nečekaný propad zbytkové Koalice, umožňující vznik vlády s nejtěsnější většinou. Následovalo pachtění vlády od jedné krize ke druhé. Údajné reformy provozované koaliční vládou v minulých dvou letech jen zpomalily některé negativní trendy. Veřejné dluhy utěšeně rostou o stovky milionů každý den. Nezaměstnanost je na vrcholu, důchodová reforma nikde, zdravotnictví je permanentně před krizí a mění se jen ministři. Špidlova legenda o čistotě dost utrpěla protlačením nepotřebných grippenů, tentokrát do 30 miliard a privatizacemi šitými na míru jednomu zájemci. Špidlou zavedenou ranní četbu odposlechů považuji za nevhodnou kratochvíli pro premiéra. Možná, že v tom Gross na svého předchůdce naváže. Neřízená ČSSD: Sociální demokracie pod vedením Špidly zůstala nesourodým konglomerátem. Tak jako v jiných stranách prakticky nic uvnitř nefunguje. Oportunisty, pragmatiky, regionální lobbisty i ideology několika směrů drží pohromadě jen touha po moci. Špidla neuměl stranu modernizovat podle potřeb současnosti. ČSSD je schopna dát na volební kampaně obrovské částky jdoucí mimo oficiální účetnictví a úspěšně soutěží s ODS, kdo umí do politiky vtáhnout více šedých peněz. Milan J. Hamerský ********************* Milý Milane, nejsem nestranný, protože ačkoli Vladimír Špidla není můj „chlebodárce“, jsem s ním těsně provázán. Historik Špidla vstoupil do politiky počátkem 90. let coby místopředseda ONV a následně ředitel Úřadu práce v Jindřichově Hradci. Přes zdravotně-sociální výbor Sněmovny vedla jeho cesta na ministerstvo práce a sociálních věcí. Protože byl pracovitý, čestný a nehýřil politickými ambicemi, Zeman v něm neviděl soupeře. Typickým znakem Vladimíra Špidly je loajalita: ke státu, vládě, jejímu předsedovi... Řady sporných rozhodnutí Zemanovy vlády se neúčastnil, hlasoval proti či se zdržoval hlasování. Za novináři s tím nechodil: nebyl kverulantem Luxova střihu a s médii to nikdy moc neuměl. Podíváš-li se však na kroky Špidlovy koaliční vlády, zjistíš, že hned zpočátku přehodnotila Internet do škol a spustila prošetřování výstavby dálnice D47, v čemž jí dala za pravdu i parlamentní vyšetřovací komise. Transparentnější výběr letounů pro českou armádu si představit neumím. Aby nevznikly zbytečné pochybnosti, kabinet nastavil model, kdy bylo vyjednáváno přímo s vládami zemí nabízejících stíhačky. Vše, co nepodléhalo obchodnímu tajemství, se dozvěděla veřejnost či alespoň členové branně- -bezpečnostního výboru PS. Miloš Zeman dovedl ČSSD do Strakovy akademie. Splnil si tím jeden ze životních snů. Sám určitě nevěřil, že sociální demokracie poznamenaná klientelistickou opoziční smlouvou s ODS může vyhrát volby. Aby zachoval tvář svoji i ČSSD a přitom neinicioval žádný velký zvrat, doporučil za svého nástupce necharismatického Špidlu. Úkol byl nasnadě: čestně prohrát volby, umožnit vznik pravicové koalice, s jejímž lídrem Klausem by se Zeman dokázal dohodnout na své prezidentské kandidatuře. A splněn by tím byl další z jeho životních cílů. Nestalo se. Špidla se projevil jako autonomní politický tvor. Zavrhl oposmlouvu, předložil projekt vlády s KDU-ČSL a US-DEU a „ulovil“ na něj nemalou část voličů, kteří pomohli ČSSD k volebnímu vítězství. Vláda vznikla s těsnou sněmovní většinou a elegancí nevynikala. Některé krize přišly samy, jiné byly implantovány médii. Za podstatné však považuji dvě věci. Jednak význam spolupráce sociálních, křesťanských a liberálních demokratů. To, co bylo některými při jednání o nové vládě označeno za ideologický balast, považuji za výraz vědomého programového průniku daných proudů. Další klíčovou věcí pak jsou konkrétní výsledky práce vlády. Myslím, že i kovaný liberál uzná, že na vládu s rozhodující silou ČSSD byl Špidlův tým více reformní, než by kdo čekal. Vladimír Špidla byl kdysi zarputilým zastáncem tradičního sociálního státu. Váhal s podporou Havlovy prezidentské kandidatury, stavěl se proti česko-německé deklaraci, s občanskými iniciativami nepodepsal Brandýskou deklaraci. Právem byl řazen ke stranické levici. Špidla často poukazuje, jaký je rozdíl být „prvním“ a „druhým“. Jako „druhý“ máte limitované informace i pravomoci, spousta věcí jde mimo vás. Coby první musíte rozhodovat o kdečem, orientovat se, zohledňovat souvislosti. Je tak na vás kladen neuvěřitelný nápor. Vladimír Špidla mu nepodlehl. Po každé zahraniční cestě i po četných domácích jednáních byl o poznání moudřejší. Za svoji chybu z minula pokládá, že nedocenil tragický stav veřejných financí. Nicméně velmi brzy vstřebal moderní zahraniční trendy a načrtl sociální stát v reformované podobě, která bude schopna odolávat globálnímu tlaku. Nepochybně je to perspektivnější cesta než trvání na zaprášených poučkách starých vykladačů Keynese. Je mi, Milane, líto, že podléháš mediálním bublinám. Výrok „zdroje tu jsou“ padl asi jen jednou, v konkrétních souvislostech, avšak dál už žil vlastním životem. Nevím, z čeho soudíš, že se Špidlova vláda omluvila exministru Ježkovi za útoky Zemanova kabinetu neochotně. A četba odposlechů? Kdyby se jí Špidla skutečně věnoval, možná by jeho vláda dávno vypadala jinak: věděl by kdo, kde, s kým a za kolik. Ano, mnohé se nepodařilo (s nezaměstnaností se bojuje těžkopádně), mnohé je během na dlouhou trať (Špidla měl, na rozdíl od předchůdců, alespoň odvahu rozjet debatu o změně důchodového systému.) Za nejsmutnější považuji stav ČSSD. Vladimír Špidla není klasický partajní vůdce, pořádek si sjednává obtížně, metoda cukru a biče mu je cizí. To jej v řadě aspektů diskvalifikuje. Sám se také stal obětí chaosu panujícího uvnitř ČSSD. Bojím se, že než se podaří Zemanem vytvořený konglomerát zkrotit, než četné osoby přestanou vnímat politiku jen jako výhodnou živnost a než se v sociální demokracii rozproudí plodný intelektuální život, uteče v řekách ještě hodně vody. Lukáš Jelínek ***************** Milý Lukáši, píšeš, že Špidla nebyl kverulantem Luxova střihu, že proti mnoha věcem byl, hlasoval či se zdržel, atd. Mnoho z věcí projednávaných na vládě bylo na trestní oznámení, které měl jako občan podat. Vím, že je to bláhový názor a že ve všech dosavadních vládách se praxe rozhodování za konkrétní částky pro konkrétní strany provozovala. Zkrátka nejsme Finsko. Pronájem grippenů je nehajitelná hloupost, vojenskou stránkou počínaje a ekonomickou konče. Na celé kauze grippenů je pro mne nejzajímavější test slušnosti lidovců, dva senátoři a dva poslanci si dovolili být proti, jeden se díky tomu nestal ministrem. Nerozumím tvé poznámce o významnosti spolupráce socialistů, lidovců a unionistů a o jakých výsledcích práce vlády mluvíš. Zažili jsme vznik nesmyslného Ministerstva informatiky, vytvoření umělé funkce pro tehdejšího předsedu US-DEU Mareše, dodnes máme Buzkovou v důležitém resortu, kterému zoufale nerozumí. Činnost ministrů Palase, Dostála odpovídá jejich slabým předpokladům. Jediný ekonom byl z vlády vyhnán do soukromé sféry. Jsem zvědav, jak se pokusíš hájit neuvěřitelnou personální práci expremiéra Špidly. Připomenu jen největší „úspěchy“. Kužvart vydržel několik dní eurokomisařem. Osobní slib Teličkovi nedodržel (byly doby, kdy se tomu říkalo podraz). Ministra spravedlnosti hledal po jihočeských nevěstincích. Prohrál i zásadní hru o prezidenta. Klaus na hradě je vizitkou jeho hry nejen v ČSSD s kalibry jako Potůček, ale i koaliční. Více než rok není obsazen post prezidenta NKÚ, i když byla možnost podpořit vhodnou osobu Bohdana Dvořáka (perličkou je, že pro něj hlasoval Gross). Prohrál souboj s Grossem mezi BIS a NBÚ, atd. Píšeš, že zkušenosti ze zahraničí ho posunuly od staré levice k moderní. Zde si dovolím jeden nepůvodní ideologický výkřik: „Nová levice, nové nebezpečí.“ Reformnost vlády se projevuje zvýšením zdanění. Názorně je to vidět v posunu Dne daňové svobody z 12. června 2003 na 15. červen 2004. Minulou vládu žádný liberál hodný tohoto označení nemohl podporovat. Milan J. Hamerský ****************** Milý Milane, Vladimír Špidla se pokusil ČSSD naučit vládnout koaličně. Sociální demokraté byli po hubených letech v opozici v roce 1998 mlsní. Zeman je ukojil nesvrhnutelnou jednobarevnou vládou. Nedělit se o kořist je vždy pohodlnější. Co na tom, že řada zásadních bodů programu ČSSD zůstala ležet ladem, protože tak zněla vůle ODS. Špidla na to šel jinak. Usoudil, že více lze prosadit s vládou většinovou, do jejíhož programu se promítnou kompatibilní priority zainteresovaných stran. ČSSD byla nucena hledat shodu, učila se umění kompromisu. Po porovnání programu i konkrétních priorit demokratických stran soudím, že Vladimír Špidla sestavil nejpřirozenější většinovou koalici. Sociální cítění ČSSD a KDU-ČSL nechme stranou. Jsem přesvědčen, že obzvlášť spříznění ČSSD a US-DEU je značné. Oba subjekty lze nazvat „pokrokovými“: spoléhají na dynamiku, vývoj společnosti, hlásí se k moderním evropským proudům. Jsou si blízko v oblasti lidskoprávní i environmentální. Rozdíly v ekonomickém programu překoná čas. Ustavená ministerstva měla smysl stejně jako jejich personální obsazení. Internetový novinář Petr Koubský nedávno v Lidových novinách připomněl kardinální význam resortu informatiky při budování „elektronické státní správy“ a při vzdělávání v oblasti moderních technologií. Petru Buzkovou na čele školství jednoznačně podpořili rektoři vysokých škol. Agenda vicepremiéra Mareše byla obsáhlá – koordinací protidrogové politiky počínaje a prací ve prospěch kvalitního života menšin konče. Žijeme v parlamentní demokracii, v níž jsou resorty obsazovány politicky. Nezáleží pak na počtu ekonomů ve vládě, ale na manažerské a politické zručnosti ministrů. V dalších bodech ale Špidlovu personální politiku hájit nedokážu. S ministrem spravedlnosti jsi sice, Milane, „ujel“ (kandidáta jeho záliba v nevěstincích nekvalifikovala, nýbrž odrovnala), ale kdybys připomněl např. ministryni Součkovou, ani bych nehlesl. Vladimír Špidla si však hlavně nechal vnutit vnitrostranické referendum před prezidentskou volbou a veselé hrátky s M. Zemanem. V případě Kužvarta přecenil exministrovy síly. Výběr Teličky byl ctností z nouze. Připomínám ale volání KDU-ČSL po Teličkově odchodu. Při vyjednávání o nové vládě dosáhlo maxima. Otázka jen byla, kdo místo něj. Vladimír Špidla, lehce rozčarován domácími poměry a váben evropskými sociálními demokraty usoudil, že v Bruselu bude prospěšnější než doma, a na jasně učiněnou nabídku přikývl. Zda udělal správně, teprve uvidíme. Lukáš Jelínek **************** Milý Lukáši, v poslední části se pokusím vrátit k zadání. Obstál Vladimír Špidla? Už jednou jsem na stránkách HN kritizoval tvůj slovník „kompatibilní priority zainteresovaných stran“. Dle mne se snažíš vytvořit zdání pozitivního programového obsahu, který není. Vznik stojedničkové vlády byl mocenským paktem skupin v ČSSD, které chtěly převzít posty ODS v ekonomice, lidovců, kterým po čtyřech letech v opozici vyhládlo a šli by do vlády za jakoukoli cenu, a oportunní části unionistů, která pro účast ve vládě zahodila program a zbavila vlivu potížisty, např. Matějů a Marvanovou. Píšeš o společném sociálním cítění socialistů a lidovců. Já vidím kupování voličů např. jednorázovými dávkami před volbami do EP. Spolupráce socialistů a unionistů mne trápí nejvíc. Čeští liberálové mají letitou smůlu, vždy se k nim přihlásí strana, která ztrácí vliv a jejíž liberálnost je povětšinou papírová. Ať už to bylo Občanské hnutí, Svobodní demokraté, ODA či US-DEU. Špidla přivedl svoji stranu do krize. Posílil komunisty a klientskou část ODS. Přispěl k diskreditaci liberálů. Prohloubil množství problémů a oddálil nezbytné reformy o několik let. Přejme mu ve funkci eurokomisaře ať je méně úspěšný než doma. Milan J. Hamerský **************** Milý Milane, mocenský pakt asi vidíš v každém koaličním spojenectví. Já ne. ČSSD mohla dál v závětří vládnout díky kšeftům s ODS či KSČM. Špidla to odmítl a rozhodl se, podporován Marvanovou i C. Svobodou, pro otevřenost politických poměrů. To je jeho hlavní zásluha. Tuším, že by se ti více líbila ortodoxní sociální demokracie nalevo a čitelná liberálně-konzervativní partaj napravo. Já mám raději pestřejší svět a do něj patří soc. dem., která se nestydí vstřebávat liberální a zelené podněty a zřetelně se uchází o středového voliče. Navíc se bojím, že naše politická scéna stále trpí transformačními nemocemi, které se projevují zvýšenou hladinou klientelistických tendencí uvnitř stran. A Špidla se pokusil dát dohromady koalici z toho lepšího v ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Vladimír Špidla je možná slabý personalista a nešikovný manažer. Vize, se kterou přišel, a vláda, jež pod ním pracovala a pohnula s řadou problémů, na které si ani Klaus druhdy netroufal (přičemž integraci do EU jsem coby splněný úkol ani nezmiňoval), však podle mne obstály. Poněvadž je však Špidla pro českou politiku zjev atypický, jsem zvědav, jak s jeho odkazem naloží koaliční „pozůstalí“. Lukáš Jelínek |
ODKAZY
|
