|
|
psáno pro Právo; Ježek: Kupředu puntíčkovaní (potažmo pruhovaní)!2. 9. 2004 - Ježek, LiRA Panu Erazimu Kohákovi (Právo 31.8.04) se nelíbí primitivní dělení politiků a politického myšlení na pavici a levici. Dokládá , jaká absurdní a nesourodá příbuzenství z toho vznikla a jak fatální byly snahy o vytvoření koalic z takto nesourodých prvků např. v Německu ve 30. letech. Snahy o sjednocování a sešikovávání takto nesourodých uskupení nemohou samozřejmě skončit dobře. Až potud s mohu s panem Kohákem jen a jen souhlasit. Ale nedá mi to žádnou práci, stejně snadno jsem již jako dítě souhlasil s Karlem Čapkem, že dort, který pekli pejsek a kočička, nemůže být k jídlu ani pro pejska, ani pro kočičku.Panu Kohákovi se líbí „konsensuální“ demokracie, vláda všech, „koalice co nejširší a tedy co možná pestrobarevná, která zastupuje celou škálu názorů - a usiluje o zapojení i opozice.“ Přál by si, abychom se učili „žít spolu ve vší pestrosti a mnohotvárnosti demokracie.“ Kdyby se namísto toho zasazoval o pestrost a mnohotvárnost cílů jednotlivých lidí, nadšeně bych s ním souhlasil. Způsob, jak sladit obrovské množství nesourodých cílů obrovského množství lidí tak, že se všem zvýší pravděpodobnost jejich dosažení a nebudou si navzájem překážet, je vskutku dobře známý a staletími vyzkoušený: je to trh. Demokracie je však mechanismus nalézání shody ve věcech veřejných a tam pro pestrost názorů moc místa není, ukazuje se dokonce, že dohoda na společných cílech ve velké společnosti jako je ta naše není možná vůbec - všichni přece nemohou znát stejná fakta. Vím, o čem mluvím, byl jsem čtyři roky předsedou rozpočtového výboru Parlamentu a čtyřikrát jsem řídil rozpravu o výdajích státního rozpočtu na příští rok. Bylo prostě vyloučené, aby jakýkoli poslanec včetně mně rozpoznal, zda peníze ze státního rozpočtu na opravu střechy domova důchdců v Karlových Varech jsou důležitějí než na dostavbu čističky odpadních vod v Přelouči. Výdaje státního rozpočtu byly sice nakonec vždy schváleny, avšak mechanismem handlů a kupčení s hlasy: já ti podpořím tvoji střechu, protože chápu, že chceš být opět zvolen, a ty mi podpoříš moji čističku - rozumíme si. Strategickým řešením tohoto fatálního problému je, aby se rozhodovací mechanismus zvaný demokracie používal jen v těch opravdu nevyhnutelných případech a i tam by se mělo neustále zkoušet, zda by nešlo některá rozhodnutí svěřit soukromým osobám. Ani mně se moc nelíbí nálepkování na levici a pravici, jenomže když se rozhodovacímu mechanismu zvanému demokracie předloží například úkol rozhodnout, zda má být zdanění lineární, nebo pogresívní nebo zda by se neměla platit plochá daň platná stejně pro všechny, bude rázem po pestrobarevnosti a sněmovna se rozštípne na dva tábory. Můžeme je nazývat jinak než tradičně levice a pravice, ale budeme riskovat, že nám nebude nikdo rozumět. Stejně tak se sněmovna štípne při rozhodování, zda regulovat nebo neregulovat nájemné, zda mají mít v obchodním zákoníku silnější postavení zaměstnanci na úkor akcionářů nebo ne, zda se má platit školné nebo ne, zda se má zrušit dědická daň nebo ne, zda má být ve vojenské doktrině první atlantická aliance nebo spoléhání na obrannou sílu Evropy, zda má mít za rození dětí větší odpovědnost stát nebo rodiny, zda by měl stát vyrovnávat nebo zmenšovat rozdíly mezi bohatými a chudými, a při rozhodování o tuctech dalších velmi vážných otázek, o nichž všechny parlamenty, které znám, skutečně rozhodují. A když se ukáže, že jedni a titíž se při hlasováních o všech těcho otázkách ocitají ve stále stejné skupině, není snad tak hrubou chybou použít pro jejich označení nějaké slovo, které nám pomůže je rozlišit. Třeba levice a pravice, i když to asi není úplně ono. Nebo pruhovaní a puntíčkovaní? Tomáš Ježek ekonom a bývalý ministr české vlády, kandiduje do Senátu na Praze 4 |
ODKAZY
|
