Liberální strana

Nezralí zelení

23. 9. 2004 - Milan J.Hamerský - předseda LiRA, uveřejněno na Britských listech

Zelení mají našlápnuto na úspěch v příštích volbách do Sněmovny. Takové je vyznění většiny zpráv a komentářů ze sjezdu Strany zelených. Je to však pohled zjednodušený, založený často spíše na sympatiích autora.

Olomoucký sjezd Strany zelených přinesl příměří mezi příznivci tandemu Beránek-Patočka a jejich kritiky, kteří podporovali konkurenční dvojici Štěpánek-Bursík. Přestože byl sjezd mimořádně bouřlivý, vyústil nakonec ve zklidnění zvolením Beránka předsedou a Štěpánka a Bursíka do vedení. Obě křídla jsou napříště nucena úzce spolupracovat. Zda a jak toho budou jednotliví lidé schopni, se ukáže až časem.

Zelení se přiblížili zavedeným stranám slabým mandátem pro předsedu. Jan Beránek byl zvolen předsedou SZ jen většinou 9 hlasů. Připomeňme si, že předsedové Topolánek, Němec a Grebeníček byl zvoleni až ve druhém kole.

Naopak podobnou diskuzi před volbou předsedy, jakou absolvovali přítomní na sjezdu zelených, v ostatních stranách nezažili a pravděpodobně nezažijí. Například na sjezdu lidovců v Jihlavě, kde Svoboda překvapivě porazil Kasala, nebyla diskuze přes zájem místního krajského předsedy vůbec připuštěna a zazněly jen kandidátské projevy. Zelení si užili čtyřhodinové osočování, urážky a další nechutnosti obou stran, jen zřídka prokládané umírněnými hlasy. Do této skupinové terapie přispěla více než polovina delegátů vlastním vstupem, mnozí i vícekrát. Zelené ženy se rozhodně nedaly zahanbit. Škoda, že u toho nebyl Forman s kamerou, mohlo vzniknout Hoří má panenko II.

Sjezd v plné nahotě ukázal hlavní slabiny SZ. Jednou z nich je především nepochopení role politické strany, kterou si mnozí pletou s církví. Dalším problémem je personifikace sporů až na hranici osobní nenávisti. Trvalou hrozbou zůstává členství veřejně známých osobností se silným destruktivním potenciálem (Uhl, Dejmal). Ekonomicky je strana u dna.

Zelení, stejně jako ostatní strany, začínají směřovat svoji pozornost na přípravu pro volby do Sněmovny v roce 2006. Jejich hlavní aktiva jsou zavedená značka a poptávka značné části veřejnosti po politické alternativě. Pokud se jim podaří tlumit spory a udrží jednotu, mají určitou šanci dostat se do Sněmovny sami. Velkým ohrožením pro úspěch samostatného postupu je velká konkurence Železného a především Zielencových nezávislých.

Druhou možností je, že SZ se zachová racionálně a najde sílu vstoupit do koalice s některým politickým subjektem. Příkladem, že to není vyloučené, jsou současné, poněkud překvapivé koalice SZ do krajských voleb s KDU-ČSL na Karlovarsku, s US-DEU na Vysočině a s LiRA na Jižní Moravě.

Strana zelených je po svém sjezdu silnější. Vtáhla do svého vedení respektovaného Bursíka, má šanci uspět v některých krajských a senátních volbách. Musí však pokročit v budování vnitřní struktury a profesionálního zázemí strany, překonat finanční tíseň a především změnit komunikaci se členy, příznivci a veřejností. Jinak jí hrozí volební neúspěch podobný výsledku voleb do Evropského parlamentu.