Liberální strana

Senát je na nic a Frantovi smrděj nohy

15. 11. 2004 - Neviditelný pes

Václav Vlk

Jsou věci chronicky známé, mnohokrát prověřené, které fungují vždycky a přesto, že se většinou jedná o dosti průhledné "finty", skáče na ně lidstvo stále a stále. Základem je schopnost tvrdit suverénně něco, co se skutečností nemusí mít lautr nic společného. A tak dlouho, až tomu většina lidí uvěří. Mezi nejúspěšnějšími fintami byl kdysi například prodej "magnetických náramků", které měly člověku pomoci od všech chorob, počínaje vysokým tlakem a konče horečkou omladnic. Přes zjevnou pitomost takového tvrzení si nejen miliony lidí na světě takovéto náramky koupily, ale také je nosily a byly pevně přesvědčeny o jejich funkčnosti. To je jeden příklad. Ostatně na podobném principu fungují všechna populistická a levicová hnutí, která slibují lidem to, co nikdy nemohou splnit, a přesto nacházejí stále nové a nadšené vyznavače.

Druhým směrem, kterým se takovéto "masírování" pohybuje, je naopak vyvolávání negativného očekávání. S tímto fenoménem pracují ponejvíce dnešní sdělovací prostředky. Základem všeho je negativní zpráva. Nic se ve světě neděje dobře, vše je jen špatné.

Pak není složité, pokud například chceme vyhnat cenu pohonných hmot, plynu, elektřiny atd. co nejvýše, najít si nějakou oběť, která za to může a dostatečně dlouho všem vymývat mozky, aby tuto virtuální realitu lidé přijmuli za skutečnost. Takže za zdražení benzinu stojí arabští ropní magnáti, kapitalističtí odporníci Američané, či východní divoši Rusové, případně jacísi "spekulanti".

To, že za vysokými cenami těchto základních věcí stojí ministerstvo financí a vláda, která obludným zdaněním žene vzhůru ceny, to se zamlčuje. A hlavně se to nikdy nedozvíte na předních stránkách novin a v televizních zprávách, protože to jsou místa, odkud si bere většina lidí informace.

Omlouvám se za poněkud dlouhý úvod. Je však pro pochopení věci nutný. Přesvědčila mne o tom věta, kterou napsal Aston v článku: "A co na to Standa Nula". Zde Aston říká o Senátu větu :
Mysleme si o něm, co chceme (já si myslím jen to nejhorší), ale aspoň to mu přičtěme k dobru, že ani nadále v něm nebude komunistický klub.

Na této větě je vidět, jak i jinak dobře informovaný muž se dokáže jen tak mimochodem přidružit k propagandě o "nepotřebnosti " a "nesmyslnosti" Senátu, o "sboru starců" atd. S touto nepravdivou propagandou přišla nejprve ODS, když ovládala Parlament a dneska jej oprášil Standa Nula po výprasku, jaký obdržel.

Senát je jedna z nejdůležitějších pojistek - spolu s Ústavním soudem -, kterou jsme si do našeho politického systému vložili. Senát je důležitá kontrola jak parlamentu, tak vlády. Nedokonalá, s omezenou pravomocí, kterou se mu političtí lídři opakovaně snaží zmenšit. Přesto však kontrola-pojistka.

Každý, kdo někdy cokoli řídil, ví, že bez kontroly nefunguje žádná organizace. Každý výkonný orgán má tendenci usurpovat si co nejvíce moci, používat ji a zneužívat pro své cíle. Ať se jedná o vedení podniku, fotbalového klubu a nebo stát. Jak dopadne stát, který je veden "jednou stranou" kterou nikdo nesmí kontrolovat, víme. Mladší čtenáři se mohou jet podívat do severní Koreje, na Kubu a nebo do Běloruska. Výsledkem takové vlády je bída, rozvrat a v krátké perspektivě i hlad. A neomezená moc vládců.

Ve firemní ekonomice takovýto systém vede k rychlému úpadku firmy, což vzhledem k jinak konkurenčnímu prostředí trhu nadělá relativně nejméně škod.

Jak to vypadá třeba ve sportu, je vidět na našem fotbale.

To, že k volbám do Senátu chodí málo lidí, se děje také díky tomu, že u nás existuje mnoho hloupých a někdy úplatných novinářů, kterým demokracie, svoboda a volná soutěž mnoho nevoní. Takže nevynechají jedinou příležitost, jak ukázat na odpornosti kapitalismu, USA , sionistů a vůbec podnikatelů. A Senátu.

Masírují mozky celého národa hláškami o tom, že Senát je na nic. Opakují donekonečna: "Senát je na nic, Senát je na nic..." No a když se k nim, z pohnutek ryze účelových, přidají i ti politici, kterým se momentálně Senát nelíbí, protože ho nemohou ovládat, je to jasné. Vymytím mozků se docílí, že k volbám nikdo nechodí a to slouží k dalším triádám o tom, jak je Senát nepotřebný a stále dokola.

Vždyť bez otravného Parlamentu, k ničemu nesloužícího Senátu, obtížného Ústavního soudu, bez nekontrolovatelných krajů, bez drzých občanů, to by se to vládlo, že, naši milí představitelé, Klausi (který ale skutečně nechápe, k čemu jsou ty krajské vlády a Senát), Grossi (asi by bylo nejlepší rozdělovat peníze z centra, jinak je lidi rozkradou, a když nemáme v Senátu většinu, zrušíme ho a pak hned znárodníme doktory...) i Václave Havle (na co jsou politické strany, nejlepší je vláda volně se sdružujících aktivistů a jiných milovníků Přírody, Lásky a Krásy), že?

Senát je, pamatujte si to, důležitý. Kontroluje, byť nedokonale, Poslaneckou sněmovnu a vládu a jejich šílenosti. Nepomůže- li on, ještě může pomoci Ústavní soud. Je stejně důležitý jako účetní kontrola, která je otravná tím, jak stále něco chce vědět a doložit a kontroluje a sleduje, zda firma prosperuje a nebo krachuje. A nehledí na to, jak chodí vymydlený pan ředitel. Senát je stejně tak důležitý jako hasicí přístroj na stěně. Není elegantní, překáží při stěhování skříně, musí se kontrolovat a udržovat a jen tak visí a dokonce se o něj někteří mlátí do hlavy, ale když začne hořet....

O Senátu mnozí tak dlouho vykládali, že je na nic, až jim většina lidí uvěřila. A přitom lidé skočili na stejnou pomluvu, jako když někdo bude dlouhá léta tvrdit, že "Frantovi smrdí nohy". Bude-li to dělat dost dlouho, každý smrad, každé uprdnutí, každé rozšlápnuté psí hovínko na něčí botě, každý smog bude přičítán "Frantovým smrdícím nohám". Až jednou na všeobecnou žádost Frantu vyhoděj.

A stejně tak se u nás postupuje vůči Senátu. Často důvodů mrzkých a zištných. A taky někdy z blbosti.

Moc mne mrzí, že i Aston se přidal k pokřiku, že "Frantovi smrdí nohy". Ovšem páchnoucí záchody, psí hovínka na ulicích ani nebezpečí smogu se vyhozením Franty nevyřeší. Odrovnali jej pomlouvači protože "mu smrděly nohy". A byl malér. Protože Franta plnil ve firmě důležitou funkci.

Senát je pojistka jako hasicí přístroj. V chodbě trčící, s elegancí blůzy ředitelovy sekretářky barvou neladící, při stěhování nábytku vadící, ale NUTNÁ pojistka. Nutná vždycky když začne hořet.

A u nás je hošíků-politiků, kteří si rádi hrají se sirkami, stále velice mnoho.

P.S. - Autor místopřísežně prohlašuje že nikdy do Senátu nekandidoval, ani kandidovati nehodlá, ani žádný z jeho příbuzných, a pokud ví, ani nikdo z jeho dobrých známých.