Liberální strana

Pehe svým liberálům nerozumí

6. 1. 2005 - Milan J. Hamerský, předseda LiRA

V prvních měsících roku 2005 naroste intenzita diskuzí o možnosti vytvořit k volbám v roce 2006 nový středo(pra)vý nesocialistický subjekt na troskách US-DEU. Na stránkách HN se k tématu již vyjádřil senátor Outrata a 4. ledna komentátor Pehe v textu, „Jak sjednotit liberální pravici“. Text Jiřího Pehe je zajímavý především množstvím tradovaných omylů, které pomáhal spoluvytvořit a ke kterým se dále otevřeně hlásí, důležitými opomenutími a fatalistickým závěrem.

Byla Čtyřkoalice neúspěšná?
Svůj text Pehe začíná srovnáváním Čtyřkoalice a budoucí x-koalice. Pehe připouští nesporný fakt, že Čtyřkoalice byla v několikerých volbách mimořádně úspěšná. Její neúspěch, rozuměj rozpad, byl prý způsoben osobními ambicemi a programovým nesouladem. Nic není více vzdáleno faktům. Čtyřkoalice byla celou dobu své éry úspěšná. Bolestivě se shodla postupně dokonce na dvou lídrech (Svoboda, Kühnl), dvakrát na kandidátech pro volby do Senátu, krajských kandidátkách i na programu (autor tohoto textu patřil k jeho redakční skupině).
Konec Čtyřkoalice byl vědomým rozhodnutím KDU-ČSL nahradit ji Dvojkoalicí, které bude směřovat do vlády s ČSSD. Lidovci vycházeli z chybných předpokladů, že značka Čtyřkoalice je u lidí natolik zažitá, že akceptují její zásadní vnitřní rekonstrukci a že US na tuto hru přistoupí. Rozhodli se oslabit „pravicovost“ a tedy pro ČSSD nepřijatelnost koaličního bloku a získat v něm rozhodující slovo. Řešením se stalo vtlačení DEU do US, vyhození ODA a oslabení pozice Marvanové v čele US-DEU. Svůj záměr prosadili za cenu nečekaně velké ztráty podpory veřejnosti pro (dvoj)Koalici, která vedla k vytvoření vlády s chatrnou většinou jednoho hlasu a definitivnímu rozvázání spolupráce lidovců a unionistů.

Preference se sčítají
Pehe nedokládá svoji nepodloženou tezi, že preference jednotlivých stran se nesčítají. Stačí letmý pohled na výsledky nedávných krajských voleb, aby tento omyl byl vyvrácen. Navíc spolupráce, např. v podobě zmiňované x-koalice, by byla především o nekonkurenci a tedy o netříštění našich chabých sil.

Dvě podoby téhož
Pehe nastiňuje dvě údajné jedině možné cesty k možnému úspěchu nového politického projektu. Prvním je vznik strany nové, do níž by se přelila aktiva všech stran, především známé osobnosti. Pehe, známý svými velmi dobrými osobními kontakty na většinu zúčastněných, nechtěl pravděpodobně nikoho urazit a proto jmenuje téměř vše co má ruce a nohy. „Náhodou“ mu nejmenován v pozadí zůstal Josef Zieleniec.
I jemu musí být zřejmé, že v jedné skupině se nesejde minimálně Hana Marvanová a Pavel Němec. Tento nový subjekt s pracovním názvem, např. Nezávislí Josefa Zieleniece, by nebyl ničím jiným než opakováním vzniku Unie svobody jen s ještě nižší programovou profilací, více postavený na „nezávislých“ osobnostech. Sejdou se politici prošlí několika stranami a spolu s experty sepíší obecný program hodnější, proevropské ODS s lidskou tváří.
Druhou variantu vidí Pehe v uznání vedoucí role ED ostatními stranami a osobnostmi. Zcela pomíjí, že v krajských volbách byli ED poraženi nejen SNK a Nez., ale i US-DEU(!) a SZ. Předseda ED se za dva roky budování svých „nezávislých“ dopustil mnoha fatálních chyb v komunikaci s potenciálními spojenci. Pomíjí tristní ekonomickou i personální situaci ED. Pro neplnění dohod nejsou ED vnímáni jako seriózní partneři, např. zabránili zvolení dohodnutému kandidátovi SNK na Blanensku do Senátu.
Jediný rozdíl Pehem nabízených projektů je osoba lídra, formálně i obsahově jde o jednovaječná dvojčata. Výběr je mezi nezávislou-proevropskou US II. v čele s Janem Kaslem nebo s lídrem vybraným Josefem Zielniecem.

Prodavač apokalypsy
V závěrečné pětině textu je Pehe pochmurný, jako by opisoval od svého alter ega z MfD Karla Steigerwalda. Nepoužívá slovník bojovníka se stranou „Pravdy a lásky“, ale jako potulný prodavač nabízí žádanou zvěst apokalypsy. Všichni mají nezdravé ambice, přeceňují své role, trapně se dohadují o posty, nejsou schopni dohody pro blaho národa, bude se lepit k zániku odkázaná x-koalice, atd. Kdo všechno toto k neúspěchu odsouzené, voliče znechucující pinožení bude dělat? Jím vyzdvihované osobnosti, které jsou nezbytné pro případný úspěch nové strany? Nebo to budou zlé stranické sekretariáty?
Pehe nejvíc selhává v tom v čem by mohl být probíhající diskuzi přínosem. Neklade správné otázky, ani nenabízí podložené analýzy problémů. Jaká má být základní myšlenka nové formace? Čím bude veřejnost oslovovat? Která témata může uchopit a jak? Je zde vůbec poptávka po nové politické síle nebo voliči chtějí pouze lepší verze současné velké čtveřice ODS, KSČM, ČSSD, KDU-ČSL?

Lze se odpoutat od bájného přání vybudovat lepší, pravicově pravicovou stranu vedle ODS? Není čas vtáhnout do politiky skutečné kompetentní, byť méně známe osobnosti, které nejsou za zenitem a jejichž nasazení pro věc neskončí jednou účastí na manifestujícím Václaváku? Není zde šance založit středovou formaci na dlouhodobě nosných ideových a programových prvcích obvyklých v zemích EU?

Poslední otázkou napovídám, že Liberální reformní strana (LiRA) takový koncept má a do konce ledna ho veřejnosti v propracované verzi předloží.