Liberální strana

Robejšek: Bushovi to vychází

29. 3. 2005 - Petr Robejšek - Týden, NP

Od půlky února je Střední východ materiálem podle žurnalistického gusta: každý den senzace. Staccato padajících dominových kostek začalo explozí pod automobilem bývalého libanonského premiera Rafika Haririho. Bomba vybuchla 14. února. Může prý za to syrská tajná služba...
*Vzápětí se Bašar Asad musel podřídit ponižujícímu americkému diktátu a stáhnout syrské okupační jednotky z Libanou. A pak už to šlo jako na drátku.
*Egyptský vůdce Husni Mubarak prohlásil, že už nehodlá osamoceně "kandidovat" na prezidenta, a než si zkoprnělí experti promnuli oči, propustil z vězení vůdce opozice Ajmana Noura.
*V Saudské Arábii se konal náznak komunálních voleb; příště se prý zúčastní (světe div se!) i ženy.
*Irán se pozvolna smiřuje s myšlenkou, že atomovou bombu přece jen mít nebude, a na obzoru se rýsuje palestinský stát. To je věru víc než zvířený pouštní prach.

Dominový efekt nastartoval Sadám Husajn - největší hrozba a zároveň nejslabší článek řetězu arabských despotů. V březnu 2003 se v Bagdádu uhnízdil dotěrný návštěvník; předhazuje přilehlým mocipánům (zčásti) vykonstruované prohřešky a vyvíjí (velmi reálný) nátlak.
Američané demokratizují Střední východ, neboť vědí, že o mír se už postarají jeho občané, kteří (stejně jako my) radějí cestují a obchodují než živoří a bojují. Taková technokratická politika nemůže fungovat, tvrdili Bushovi kritici. A hleďme. Že by měl vysmívaný kovboj Bush přece jen úspěch? Ale Američané přece v Iráku hledali chemické a biologické zbraně. Nebo že by bylo všechno jinak?

Globální strategové mohou přehlížet Afriku, ale ne arabský svět.
Nevypočitatelní mocipáni a zaostalé společnosti kontrolují produkci ropy a produkují terorismus. To i ono přímo ohrožuje západní svět; nelze proto čekat, až se arabský svět rozhoupe k demokratizaci. Nutný je silný vnější impuls, ale demokracie raději řeční než (neřku-li vojensky) jedná. Hospodářské zájmy nebo odstranění krvavého despotismu jako důvod k vojenskému zásahu? Ani nápad.
Kolik upřímnosti o národních zájmech a nasazení moci snese demokracie? Tak, či onak: Voliče nelze nutit, nýbrž nutno přesvědčit. A co když čas nečeká? A tak Američané ryli v zemi, hledajíce Sadámovy zbraně hromadného ničení, a přebudovali při tom základy politické architektury celého regionu.

Amerického prezidenta za to odsoudí dnešní moralisté; objektivně posoudí jeho éru až budoucí historici. Současný vývoj na Středním východě svědčí pro to, že budou mít všechny důvody ke shovívavosti.