Liberální strana

51pro: Co je malá strana?

30. 3. 2005 - B.Pečínka - 51pro3/2005

Politické strany obecně vznikají na základě různých společenských zájmů, konfliktů nebo štěpení. Ztělesňují proto více či méně významné názory ve společnosti. A jak je to s malými stranami?

Malá politická strana má z definice buďto málo členů nebo voličů, nejčastěji oba elementy dohromady. Takových stran je většina a pro veřejnost se tak staly synonymem neúspěšnosti. Platí ovšem, že každá ministrana se může stát velkou už během jedné volební noci, což lze říct i naopak.

Ne každá malá strana se ale chce stát velkou a velká část z nich se drží spíše zásady „co je malé, to je hezké.“ Některá vedení malých stran totiž připomíná anglické politické kluby, kam se chodí znavení gentlemani zakouřit doutník a vyzpovídat se z protivenství tohoto světa. V Česku jsou takových stran desítky, ať už se na pravici jmenují Konzervativní strana nebo Česká pravice anebo na levici Dělnická strana či Strana práce. Stát se stranou velkou by pak znamenalo rozbít to skvělé společenství lidí, které si tak rozumí v kritice „těch nahoře.“

Porodní bába ODA
Pravou explozi malých stran způsobil odchod podstatné části lidí z kdysi vládní ODA. Pevné jádro založilo nejdříve Stranu konzervativní smlouvy, kde našel funkci snad každý z otců-zakladatelů. Záhy je napodobili i v regionech.
V Plzni na bázi odpadlíků z ODA vznikl Pravá volba, v Liberci zase Demokratická regionální strana. V Hradci Králové to byla Volba pro město, část členů ODA založilo Liberálně reformní stranu (LiRA) a jiná kandidovala za ED v komunálních volbách v Praze.
Sluší se dodat, že původní ODA stále existuje. Nedávno si dokonce zvolila staronovou předsedkyni Jiřinu Novákovou a snížila počet místopředsedů ze čtyř na dva.

Dalším z důvodů existence některých malých stran je pojetí politiky jako podnikání jinými prostředky. Velký podíl na tom paradoxně měl tlak veřejnosti a názory Ústavního soudu. Po sérii skandálů se sponzorováním politických stran totiž česká společnosti dotlačila politické strany k tomu, že se pevně přisály na stát a rozpočet hlavních stran tvoří z 80-90% různé státní příspěvky.

Strany předně získávají za mandát z Poslanecké sněmovny a Senátu ročně 900tis. a 250tis. za křeslo v krajském zastupitelstvu. Tyto momenty vedly mnoho lidí ke kandidatuře do Senátu, kde je šance na získání křesla a tudíž i státní dotace nejvyšší. Když pak partaj o deseti lidech, z nichž pět ještě tvoří rodinní příslušníci, má ročně příjem 900 tisíc po dobu šesti let, to není špatné penzijní připojištění.

Tyto tendence jen podnítil Ústavní soud, když nutil poslance snížit procento hlasů, za něž se dostávají finanční příspěvky od státu. Původní návrh Ústavního soudu byl 0,5% hlasů, poslanci to odmítli a snížili hranici z někdejších 3% jen na 1,5% do Poslanecké sněmovny a 1% do Evropského parlamentu. Tyto změny vedly k výraznému zvýšení počtu kandidujících stran už ve volbách 2002. Při volbách do EP v létě 2004 například stačilo malé straně Petra Cibulky dosáhnout 1,17% hlasů a byla jim vyplacena částka kolem 900tis. Snahou o hájení menšinových zájmů tak Ústavní soud přivedl do politiky zájmy čistě obchodní.

Duch doby
Vznik každé politické strany je také odpovědí na duch doby. Historicky vznikly první partaje začátkem devadesátých let jako protest proti KSČ a její dlouholeté „vedoucí úloze“ v politickém systému. Ještě v roce 1990 se však zrodili strany v protestu proti novému establishmentu, představovanému Občanským fórem. Snad nejúspěšnější byla republikánská strana Miroslava Sládka, která se dvakrát dostala do Poslanecké sněmovny. Připomeňme, že tehdy nově vznikající politickou hvězdu podporoval i Karel Gott, který se společně se Sládkem objevil v létě 1990 v televizním studiu. Když se ale ze Sládka stal parlamentní politik neodolal svůdnosti požitků a prebend, což se mu stalo osudným, protože začal být vnímán jako „jeden z nich.“

Mnoho malých stran se v Česku zrodilo z RECESE, ať už šlo o Stanu přátel piva, nebo dnes nestranu kolem ostravského rádia (Helax-Ostrava se baví) či Balbínovu poetickou stranu, vzniknuvší před volbami 2002 v pražské hospodě v Balbínově ulici. Dalším významným momentem vzniku stran jsou specifické profesní nebo sociální zájmy. Začátkem devadesátých let byla relativně úspěšná podnikatelská strana, později Důchodci za životní jistoty, dnes v Ústí nad Labem působí Evropská strana za důstojné stáří.

Další skupinou jsou MONOTÉMATICKÁ hnutí, která mají svou základnu v Plzni. Tady před lety vznikla Strana za zrušení Senátu a proti vytunelování penzijních fondů. V době krajských voleb 2004 zde zase kandidovala strana s obskurním názvem Koalice za zrušení senátu a za obnovení trestu smrti – Vaším hlasem nepodpoříte platy stranických funkcionářů, ale zdravotnictví našeho kraje. Další plzeňským experimentem je Dělnická strana za snížení poslaneckých platů.

Závislí na nezávislosti
Malé strany lze rovněž popsat podle způsobu vzniku. Některé mají čistě lokální nebo regionální zájmy a aspirace. V tomto případě se jedná o různé odrůdy nezávislých, kteří nejdříve kandidovali na místní úrovni a postupně se propracovávali až na centrální úroveň. Takovým příkladem může být SNK sdružení nezávislých, které vystupuje jako specifická polostrana, která má jisté ambice se angažovat i na parlamentní úrovni. Zlomovým momentem, kdy tyto subjekty pronikly na centrální úroveň byli krajské a senátní volby na podzim 2000. Od té doby se horní komora českého parlamentu začala stávat oázou různých nezávislých uskupení.

Když mnozí neúspěšní straničtí politici zjistili, že z étosu nezávislosti se stala dobrá značka, která prodává, přispěchali se založením vlastního hnutí. Typickým příkladem byl exmoravistický předseda Jan Kryčer, který nejdříve zlikvidoval vlastní několikrát přejmenovanou stranu. Po totálním neúspěchu založil hnutí Nestraníci pro Moravu, s nimž se v roce 2000 dostal do jihomoravského krajského zastupitelstva.

Největší hustota „nezávislých“ na politický metr čtvereční byla před loňskými krajskými volbami ve Zlínském kraji. Vedle tradičních značek jako SNK sdružení nezávislých a Nezávislých kandidovalo společně s ED narychlo spíchnuté hnutí s názvem Nezávislí starostové pro kraj. Vedle toho kandidovalo také Zlínské hnutí nezávislých. Tady lze už jenom citovat Jaroslava Haška, který říkával, že s pokrokem je to jako s pivem, když s tím začnete, nevíte, kdy přestat. To samé by se dalo vztáhnout i na nezávislé v politice.

Koza LíZA
Když se řekne malá strana ozvou se z médií názvy jako CZ, ED, SZ, SOS a další. Tedy uskupení, která povětšinou operují na centrální úrovni a svůj věhlas zakládají na dobrých vztazích s médii, kam se čas od času dostane zpráva o jejich neuvěřitelných aktivitách. Tyto strany s velkou hlavou bez těla připomínají emigrantské spolky všude ve světě, které do zemdlení probírají plány o návratu do vlasti. V českém prostředí to má podobu odpovědi na otázku, jak se zbavit malosti. Přesněji řečeno, jak se z pozice malé strany dostat do parlamentních paláců na Malé Straně.

První věc, která automaticky napadne je integrace. Navzdory tomu, že procesem integrace nevznikl za posledních patnáct let ani jeden významný politických subjekt věnuje se této aktivitě stále hodně lidí. Už ze školy víme, že dvě a dvě jsou čtyři. Politická logika je ale daleko složitější a nepřeje těmto mechanickým součtům, které většinou připomínají rovnice, kdy se sčítají nuly. Přesto tyto myšlenky dál přitahují.

Poslední integračním hitem je projekt Liberálně zelené alternativy (LÍZA 2006), jejímž autorem je bývalý člen ODA a dnešní předseda Liberální reformní strany (LiRA) Milan Hamerský. Na tomto konceptu by se dali ukázat všechna omezení podobných projektů. Základem „Projektu LÍZA 2006“ je koalice levicových liberálů, zelených a nestranických odborníků. Hamerský si tuto ideu otestoval v loňských krajských volbách, kdy jeho kandidátka Zelená pro Moravu (SZ+LiRA/ODA/CZ) získala tři mandáty za 5,08%. Hamerský k tomuto úkolu přistupuje takříkajíc vědecky. Nechce, aby předvolební koalice byla pouhým součtem protikladných názorů a pořádá semináře, na nichž hledá styčné body budoucího programu zelených a liberálů. Dopouští se přitom tradičních chyb.

V podmínkách projektu například figuruje sektářská formulace, že má jít o hnutí generační „pro politiky 30-45 let, kteří nebyli v ODS, ani KSČ.“ Kromě hlavních lídrů malých stran (Zieleniec, Kasl), tak předem odrazuje i spřízněné politiky typu Jana Rumla nebo Hany Marvanové. Na webových stránkách si Hamerský současně ztěžuje, že „chybí lídr „Velký hybatel“, kdo to vyrobí a uvede v pohyb.“
Exporadce Vladimíra Špidly, politolog Lukáš Jelínek ale v Právu dodal, že „nenápadným kmotrem vize kooperace liberálů a zelených je exprezident Václav Havel, který prý nevylučuje ani intenzivní osobní angažmá.“ Problém je, že žádná z „malých“ o angažmá v takovém projektu nestojí.

Někdejší pražský primátor Kasl stále sní o tom, že jeho čtyřistračlenná strana ED bude kondenzačním jádrem nové strany. Rozpusťte se a vstupte k nám, zní jeho sebevědomá prohlášení. Odpovědí mu je, že do hrobu se nikomu nechce. O Hamerského projektu se Kasl despektem vyjadřuje jako o koze LíZE.
Podobně reaguje i Zieleniec, snící o svém velkém comebacku i na celostátní úrovni. Problém je, že v jeho čele by nesměl stát niko jiný než Zieleniec…
Zelení, kteří by měli být páteří uvedeného projektu zase usilují o předvolební koalici s ČSSD. LÍZA proto zřejmě vznikne, až když už všechno ostatní zanikne.

Problémem malých stran, které se chtějí stát velkými hráči i na celostátní úrovni je, že nejsou reálně spojeni s žádným společenským zájmem a už vůbec se jim nedaří vyvolat opoziční étos. Ten jim po rozpadu opoziční smlouvy vzala ODS, popřípadě KSČM. Jestli do příštích voleb vznikne nějaká nová strana může to být pouze uskupení založené na někdejším sládkovském odporu proti novému establishmentu a jeho korupční kultuře. Problém „malých“ je, že vůdce takto postaveného hnutí je bude stavět do jedné řady jak se ČSSD, tak ODS i ED a dalšími.

Takže vyhlídky malých stran před parlamentními volbami 2006 nejstřízlivěji zhodnotil redaktor Práva Lukáš Bek, když napsal: „Klaus sedí na Hradě a Topolánkova nulová tolerance je na pravici zeširoka rozkročená nad všemi nespokojenci. Klausův nástupce přitom otupuje případné hroty, když sám sebe staví do role velkého Evropana. Pokud se tedy na pravici dá do voleb očekávat nějaký kvas, pak zřejmě pouze uvnitř ODS.“