Liberální strana

ODjinud: Palečkův příklad

19. 7. 2005 - Právo

stanovisko LiRA/LiberálovéČR
==========================
názor J.Zieleniec považujeme za trefný; přejeme Topolánkovy, aby mu vyšla jeho snaha odstavit radikála "Zahrádku" ve prospěch umírněného AV
*** *** *** *** *** ***
(Zieleniec v Právo)Mopslík Paleček, který se mnou sdílel celých 16 let svého života, měl jednu pro mne významnou vlastnost.
Kdykoliv byl přítomen mojí rozepři s kýmkoliv, okamžitě vrčením a ceněním chrupu na dotyčnou osobu dával najevo, že podle něj v celé věci určitě mám pravdu já. Tato dojemná loajalita byla jedním z důvodů, proč Paleček zanechal v mém životě tak výraznou stopu. U lidí bezmezná loajalita, ať je to ke komukoliv, však má také svůj rub. Zejména u veřejného činitele přijímáme s rozpaky, když místo aby si samostatně tvořil názor, je jenom ozvěnou, automatickým hlasatelem a obhájcem názorů někoho jiného.

Čím dál častější a čím dál více šokující intervence prezidenta Klause do české zahraniční politiky mají z tohoto hlediska také jednu úsměvnou souvislost. Tou je rychlost, s jakou stejný a často dokonce mnohem stejnější názor zveřejní Jan Zahradil. Nejinak tomu bylo, když premiér Paroubek oznámil, že zvažuje nějaké gesto zadostiučinění německým antifašistům, kteří byli československými občany. Po velmi nevybíravém zahřmění z Hradu bylo jenom otázkou času, kdy se dočkáme souhlasné rezonance z úst stínového ministra za ODS.

Článek Zbytečná blamáž, který zveřejnilo Právo 15. 7., v němž Jan Zahradil, jak jinak, plně souhlasí s Klausovým názorem, má přesto jednu zajímavost, která stojí za komentář. Tou je skutečnost, jak staví do protikladu česko-německou deklaraci z roku 1997 (jak píše úspěšnou) a návrh gesta premiéra Paroubka, který nazývá "esenci nerozumu" (sic!).

Jan Zahradil to asi neví, ale v době, kdy jsem jako ministr zahraničí navrhl a začal hledat podporu pro projekt zmíněné česko-německé deklarace, jež je dnes jedním z klíčových pilířů celé architektury vztahů mezi naší zemí a Spolkovou republikou, jedním z největších problémů na cestě k úspěchu byl původně zásadně odmítavý postoj tehdejšího premiéra a předsedy ODS a dnešního prezidenta. Slova, která tehdy Václav Klaus používal, byla téměř totožná s těmi, která používá dnes, včetně klišé obrazu Pandořiny skříňky.

Každý, kdo má vhled do současných česko-německých vztahů, ví, že logika česko-německé deklarace nestojí proti logice gesta zadostiučinění německým antifašistům. Platí pravý opak a já sám, kdybych pokračoval ve funkci ministra zahraničí po roce 1997, určitě bych s nějakým podobným návrhem přišel.

Stínový ministr zahraničí za ODS to nevidí či nechce vidět. Brání mu v tom právě jeho bezmezná loajalita ke všemu, co zazní z Hradu. Není to nejlepší výhlídka pro naše vztahy s největším sousedem a pro českou zahraniční politiku vůbec.

autor byl ministr zahraničí a je politický lídr SNK